TOMÁŠ KLÁŠTERECKÝ: Mrazem jsme přišli k sobě
…dálkou slov přioděni / jinak nazí…
Osudem mnohých básnických sbírek je, že se jim dostane méně pozornosti a reflexe, než by zasloužily. Důvody jsou mnohé a jsou v tomto okamžiku nepodstatné. Kláštereckého Čas popeleční je sbírkou, která neohromí metaforami, básnickými figurami či jinou formální dovedností, přesto se jedná o sbírku navýsost působivou. Přímočarost ve vztahu ke světu i k sobě samému, senzitivní pozorovatelství, porozumění těm, kteří „nedoběhnou“, „nekvalifikují se“ – to vše společně s úspornou básnickou řečí, zámlkami, prodlevami, nedořečenými verši, city či příběhy vytváří celek, který neztrácí přitažlivost ani opakovaným čtením.
/ / /
Skutečná láska,
skutečná snaha,
skutečná bolest.
Hladil mráz,
řezal
a zase hladil,
na zastávce u léčebny
v Černovicích.
Obyčejně až po roce
boty skutečně padnou...
/ / /
Na konci světa bude duha
A hnusák, co Tě na vánoce
před x lety
osahával u rybárny
bude v probuzeních
milosrdnější
než všechny ženy,
které někdo
naučil plakat…
Na konci
světa,
kde běží filmy
už týden po premiéře
a než přilneš,
jsou plakáty přelepené
pro jistotu dvakrát
co zastavení.
Měl bych.
Měl bych odpustit,
vím, že bych měl!
Ale když
do řeky se vrátily ryby,
louky se u nás pořád sečou
a první křížek na spolužáci.cz
vyvolaný
podle abecedy…
Na konci světa bude duha,
krásná
jenom mládím.
/ / /
Je prosinec,
29 let;
bojím se...
ve třetím patře na Macandě,
bojím víc
než Jarek Nohavica;
jako když Ťoma, kamarád,
velký Armén
v malém těle
bál se
hrnků přetékajících,
snad, že je nedonese...
Po okraj dolité hrnky,
čajem,
kávou černou;
Od Karabachu po Berlín,
mezi Duklou
a Závodem míru,
po okraj příliš dolité hrnky
úzkost přinášející...
I Klára Nováková
o milost tady prosila
„zachraň mě Ťomenko!
Zachraň mě...“
Bojím se...
bojím víc
než Jarek Nohavica;
v ulicích po okraj příliš
dolitých,
čím jen to, Ťomenko,
čím jen to přetékáme..?
/ / /
Se třemi zastávkami
20 minut od nádraží
a od televizoru Rubín – Tesla
minut víc než devadesát
poprvé ochutnala
co nejedla nikdy s majonézou;
mezi světly a lidmi
poprvé
čemu vyhýbala se dosud
ochutnala;
daleko od všeho,
čemu rozuměla naposledy.
Mají úzkost babičky
v obchodních centrech
když ocitnou se znenadání
mezi světly a lidmi;
pro příliš usebrání
mají úzkost…
Bez přestávky minut víc než devadesát
od všeho,
čemu rozuměla naposledy…
… kde ruce třesou se
minulost bolí
a vědomí rozechvěje se
kam nepatříme už…
běžcům
/ / /
Že návraty jsou vždy kratší
než cesty tam
a další bolesti
vím od běhání.
Osm let utíkám už z práce
tou cestou domů zpět
z České Třebové musel jsem vždy
oklikou k nám do vsi
aby to nebylo moc krátký
aby to ještě nekončilo,
cyklostezku z Letohradu do Ústí
tolikrát jsem zdolal
že když po letech projíždím tudy
vím,
která lávka stála první přes Orlici
a od kdy mají Na Červené
králíky pod zámkem…
Jednou jsem během pokřtil
i rovinu z Hradce do Pardubic,
ale když trénoval jsem na maraton
vystupoval jsem v Chocni z vlaku
a s batohem běhal do Třebové
pro všechnu milost Feidippidésovu
dokud na Bezpráví
nezastavil se čas…
Teď běhám v Brně
z Řečkovic do Bohunic
a to je dál
než mezi všemi městy
která mě kdy spojovala
přes Bystrc
pro jednu bolest
o tolik dál…
„To není umění, když Ti to běží,
ale
když to nejde…“
říkal Míra Vítek po kvalifikaci na Zadově…
„když to nejde…
a co teprve pak?
„Pak teprve
ukáže se …“
Jsou cesty zpátky vždy kratší
než cesty tam…
Míra Vítek
tehdy nedoběhl
nekvalifikoval se
Pro všechnu milost Feidippidésovu
dnes ještě zapadá
slunce nad Zadovem…
To není umění
když to běží
ale co potom...?
před čím pak utíkat?
Pro všechnu milost
Feidippidésovu
maraton byl to poslední
z čeho měl jsem
ještě respekt
snad…
/ / /
Nejsme si sami;
víme to ještě,
nejsme sami.
Co v chrámu,
to i v srdci schází;
dálkou slov přioděni
jinak nazí…
/ / /
Až cestou zpátky
se ojínily kopce.
Mrazem
jsme přišli k sobě
jako včera;
a chtěli zase
ještě chvíli;
až cestou zpátky;
zpátky domů;
kopce se mrazem
ojínily…
Tomáš Klášterecký (1981) je básníkem, běžcem a sociálním pracovníkem. Žil v Dlouhé Třebové, České Třebové, Ústí nad Orlicí, v Pardubicích, v Brně a toho času pak v Židlochovicích. Vystudoval obor železniční doprava a přeprava a posléze sociální práci na VOŠ a SOŠ Gustava Habrmana v České Třebové. Absolvoval psychoterapeutický výcvik PCA (Diakonie CČE). Ještě během studia začal pracovat s uživateli návykových látek a v adiktologických službách pracuje na různých pozicích doposud. V roce 2014 mu nakladatelství Dauphin vydalo prvotinu Čas popeleční, ze které jsou vybrány zde publikované básně (kromě poslední básně z rukopisu).
