Počteníčko: Obrázky ze života Číňanů
Ruský lékař V. V. Korsakov popisuje v knize Pět let v Pekině, vydané počátkem dvacátého století v Praze nakladatelem E. Beaufortem, poměry v Číně: lékařství, choroby obyvatelstva, fenomén prostituce, všeobecně podřadné postavení žen, čínské děti, vlastní cestovatelské zážitky a pohled do života Evropanů v Pekingu. Je to pohled do jiného světa, pro Evropana zhusta stěží pochopitelného a zatíženého dopady nedostatečné hygieny a šíření nemocí. Přinášíme výňatky z úvodní kapitoly v původním překladu Václava Kudrny.
V domech svých a ve dvorech Číňané nestaví záchody a žumpy. Všechny tělesné potřeby většina obyvatelstva vykonává na ulicích, proměňujíc je ve veřejné záchody. Výměty lidské sbírají se z ulic zvláštními zřízenci, kteří chodí s putnou na zádech a lopatkou v ruce obratně sbírají nečistotu a házejí ji do putny. Jiní zřízenci chodí s košíky po ulicích a sbírají koňské výkaly. Vše to slouží k hnojení polí a prodává se. V Pekině na náměstích a podél městských hradeb na sluneční straně suší se lidské výměty, a když uschnou, shrabou se a rozvážejí se v samokolech do hlavních skladů. V době sušení výmětů vznáší se nad Pekinem nesnesitelný smrad. (…)
Vodu k pití a všem ostatním potřebám obyvatelstvo čerpá ze studní. Co studní se týče, možno říci, že Pekin jest jediným městem v celém světě. Studní jest zde ohromné množství; v každé uličce jest studna, ve větší ulici pak tři i čtyři studny. Studny tyto jsou veřejným majetkem a jsou brzy na jedné, brzy na druhé straně ulice. (…) Voda ve studnách jest chuti slaně hořké, žíravé; zvláště špatná jest voda v studnách ve východní části města. Při svaření dává množství usazeného vápna. V západní části města jest voda mnohem měkčí a lepší jakosti. Voda ve studnách nachází se v dosti hluboké úrovni, obyčejně v hloubce třiceti stop. V létě jest studenou a v zimě nikdy nezamrzá. V každé části Pekina jest několik studen, které mají sladkou, dobrou vodu, již používá se pouze k pití a přípravě čaje; pro kuchyni užívá se vody z obyčejných pouličních studen.(...)
Číňané málo užívají vody ku svým potřebám; nemyjí se a pouze utírají svou tvář a ruce hadrem, namočeným do teplé vody. Užívání studené vody se vyhýbají a bojí se vůbec všeho studeného. Pijí výhradně jen čaj. (…) Nehledě na to, že veškeré obyvatelstvo Pekina používá k pití i vaření vody z pouličních studen (jen boháčům je přístupná dobrá sladká voda), používajíc ji vždy ovšem ve svařené podobě a nehledě na značné množství vápenných solí a magnesia ve vodě, přece mezi pekinským obyvatelstvem jest neznámý kámen. Při tom třeba podotknouti, že Číňané jsou nejvýš opatrní jak při pití, tak i při jídle. Čaj pijí sice často, ale po malých koflíčkách a nesvařené vody nepijí nikdy. (…)
Obyvatelstvo prostředního majetku má každodenně dvě obvyklá jídla, z nichž jedno sestává z rýže, druhé pak z mouky nebo zeleniny. Jídlo jest pro Číňana nejdůležitějším úkolem životním a pozdrav při setkání se sestává z otázky: „Jedl jste dnes?“ K jídlu jsou stanoveny určité hodiny a Číňan za nic na světě nepromešká tento čas k přijímání potravy. Zanechá všeho, opustí službu i práci, ale nezůstane hladovým. (…)
Co týče se pití, třeba přiznati, že Číňané jsou velice střídmí; v Pekině možno nalézti opilce mezi dělníky, ale velmi zřídka. Kořalka, kterou pijí dělníci a vůbec chudý lid, jest velice špatné jakosti a obsahuje mnoho škodlivých přísad. (…) Jsa střídmým vzhledem k lihovým nápojům, Číňan velice miluje tabák, jejž stále kouří ze svých maličkých, náprstku podobných dýmek, jež mají tenký, ale dlouhý troubel. Tabák stal se v Číně známým od roku 1368, ale v nynější době užíván jest všeobecně, muži, ženami i výrostky. (…) Takové všeobecné užívání tabáku nemá na štěstí toho zhoubného vlivu na zdraví, jaké vyvolává kouření opia, které vždy a více zakořeňuje se v čínském obyvatelstvu měst a jež konečně úplně podryje zdraví kuřáků.
V létě, díky blátu a prachu, jenž v hustých vrstvách pokrývá všechny žijící v Pekině, také Číňané zachovávají jistou čistotu a často navštěvují veřejné lázně. Čínské lázně jsou dosti originálním zařízením. Lázně sestávají ze společné koupelny a zvláštních komor. Veřejné lázně mají svlékárnu, v níž Číňané se svlékají a skládají svůj šat do zvláštní truhly na společné pryčně. Zde lazebníci holí hlavy a češou vlasy, mozoloví operatéři vyřezávají mozoly a stříhají nehty, provádějí masáž a čínští lékaři léčí. Zde se kouří, pije čaj a jí. (…)
Číňané jsouce národem naprosto mírumilovným a klidným, ačkoliv velmi snadno se vznítí, nemilují tělesných cvičení, jež podporují vzrůst svalů, a kromě kandidátů vojančiny nikdo z Číňanů nezabývá se gymnastikou. Životním ideálem Číňana jest – klid a nedostatek rozčilování; miluje jednotvárnost a stálost ve všech svých zábavách, jež nevyžadují ani duševního, ani tělesného napjetí, a chce jen příjemně ztráviti čas. Všechny tyto podmínky života za neobyčejně příznivého podnebí, třeba při největší nečistotě, vytvořily onen klidný typ Číňana, jemuž může Evropan záviděti a z leččehos může si vzíti příklad při zařizování vlastního domácího života.