Politleaks
Malý „únik informací“ z kuloárů.
Ačkoli riskuji, že budu vnímán jako naprostý populista, musím se s vámi podělit o jeden zážitek. Z korektnosti nebudu jmenovat, ale přísahám, že vše, co tu píšu, je slovo od slova pravda.
Přicházím na sociálně-zdravotní komisi do klubu zastupitelů. (Klub zastupitelů je taková restaurace v centru Brna, kde se konají zasedání různých zastupitelských orgánů. Teplé jídlo zde stojí kolem třiceti korun, pivo je běžně za patnáct, a tak podobně.)
Přistane přede mnou řízek se salátem. I ptám se, co to, že jsem si nic neobjednal. Je mi řečeno, že rozpočet komise na občerstvení je třeba do konce roku utratit, a tak všichni členové dostali řízek. Nemám hlad, ale mám potřebu zamyšlení. Zeptám se, proč v takových chvílích nemůžeme ty prostředky věnovat třeba do potravinové banky.
Hrobové ticho.
Pokračuji: „Víte, a už delší dobu nosím v hlavě myšlenku, jestli je v pořádku, že máme zastupitelský klub, kde stojí jídlo třicet korun. Není to trochu arogantní? Neměli bychom se zamyslet nad nějakou změnou? Třeba zvednout ceny na standardní rovinu, anebo pustit do tohoto prostoru nějaké sociální společenství, obsluhu lidmi s handicapem nebo podobně…“
Po krátké chvilce ticha následovalo největší peklo, jaké jsem kdy zažil u čehokoli, co jsme kdy chtěli prosadit. Téměř všichni se probudili a začali křičet, a to v takové intenzitě, že některým z nich málem praskla žilka.
Z reakcí vybírám:
„Víte, kolik je všude sbírek, a stejně to všichni prochlastaj!“
„Na uprchlíky dáváme prachy a na naše seniory není!“ (Nevím, jak k tomu ona kolegyně z pravicové strany v této souvislosti došla…)
„Nechte se zvolit do sněmovny a zrušte kantýnu jim!“
„Děláme to skoro zadarmo, tak snad můžem mít jednou za rok řízek!“
„To je prachsprostý populismus!“
„Kdysi jsme měli zadarmo i MHD, ale nějaký populista to zrušil!“
A dalších asi padesát podobných argumentů. Je pro mě vážně pozoruhodné, kolik námitek jsou někteří kolegové, kteří jinak mlčí jako ryby, schopni v krátkém čase vyplodit, když jim naznačíte, že jim chcete vzít smažák za třicet korun. Samozřejmě, že tím by se sociální problémy nevyřešily, šlo by spíše o symbol, gesto. Reakce ale byla tak strašně legrační, že mi to dalo podnět se tímto tématem skutečně vážně zabývat.
P. S. Za ten rok a půl v zastupitelstvu jsem viděl řadu takových věcí, ale říkal jsem si, že nemá smysl to tahat ven, a znechucovat tím lidi – že to není důstojné. Nyní jsem svůj názor změnil. Měli byste to vědět. Tyhle si tam po léta volíte. Takoví jsou.