Potřebujeme divadlo?
Poselství k Mezinárodnímu dni divadla – 27. března 2016.
Potřebujeme divadlo?
Táží se tisíce zhrzených divadelníků a miliony znuděných diváků.
K čemu nám je?
V této době, kdy jeviště je tak nicotné v porovnání s prostranstvími měst a územími států, na nichž se odehrávají skutečné tragédie v reálném životě.
Co pro nás znamená?
Pozlacené portály, sametová křesla, omšelé kulisy, patetické hlasy – anebo naopak: černé boxy zbrocené blátem a krví s klubkem zmítajících se nahých těl.
Co nám může říci?
Všecko!
Divadlo může říci všecko. Jak žijí bohové na nebesích a jak živoří trestanci v podzemních kobkách. Jak vášeň povznáší a láska ničí. Jak je dobrý člověk k nepotřebě a vládne švindl, jak žijí lidé ve svých příbytcích a děti v uprchlických táborech a jak se navracejí do pouště, připraveni o své nejbližší. Divadlo může mluvit o všem.
Divadlo bylo a vždycky bude.
A teď, v rozmezí posledních padesáti sedmdesáti let, je ho třeba obzvlášť. Ze všech živých umění totiž jedině na divadle platí: od úst k ústům, z očí do očí, od gesta ke gestu, od doteku k doteku, od těla k tělu. Nepotřebuje prostředníka, člověka od člověka dělí jen průzračná vrstva světla – nezná jih ani sever, východ ani západ – nic než světlo proudící ze všech světových stran, volně dostupné každému – nepříteli i příteli.
Potřebujeme mnohotvárné divadlo.
A ze všech jeho četných a rozmanitých forem nejvíce ty archaické. Divadlo rituálních forem není protipólem divadla civilizovaných národů. Světská kultura se vyčerpává, tzv. „kulturní informace“ nahrazuje prostou autentickou podstatu jevů a kontakt s ní.
Ale divadlo je otevřené. A vstup je volný.
K čertu s chytrou elektronikou, mobily a komputery! – Jděte do divadla, obsaďte přízemí i balkony, zaposlouchejte se do slov a zahleďte se do živých obrazů – před vámi je divadlo! Nepohrdejte jím a neignorujte ho ve svém uspěchaném životě.
Potřebujeme každé divadlo.
Jediné divadlo nepotřebujeme: divadlo politických her, divadlo politických intrik, divadlo politiků, divadlo politiky. Divadlo každodenního teroru – individuálního i masového, divadlo s mrtvolami a krví na náměstích a v ulicích metropolí i vzdálených provincií, divadlo rozehrávané mezi náboženstvími a národnostmi.
Z ruštiny přeložila Vlasta Smoláková.
Mezinárodní den divadla byl ustanoven v roce 1961 Mezinárodním divadelním institutem (International Theatre Institute – ITI). Tento den slaví každoročně 27. března všechna národní střediska ITI a spolu s nimi celá mezinárodní divadelní obec. Při této příležitosti se organizují různé národní i mezinárodní divadelní akce. K nejvýznamnějším z nich patří mezinárodní poselství. Z podnětu ITI je každoročně jeho autorem vybraná světově proslulá divadelní osobnost.