Jaro
Fejeton o tom, že na svatého Jiří vylézají pupeny, srnky, kačeny, kočky, manželky, synové, hadi a štíři.
I u nás poznávám blížící se jaro podle ubývajících zásob nařezaného dříví. Srnka, která nás na zahradě celou zimu navštěvuje, už chodí až ke dveřím a netuší, že ji pozorujeme. Manželka zvolá mohutným hlasem a bez jakékoli úcty ke klasifikaci druhů: „Ježíšmarjá, ta kačena mi žere všechny rašící kytky!“ a vyletí za srnkou, která je čtyřmi skoky u plotu a v lese. Na akci udiveně kouká kočka Micinka, zkouší i ten skok, ale rozplácne se jak široká, tak dlouhá, neboť za zimu ztloustla. Podobně i manželka, ale nemluvíme o tom kvůli klidu v rodině. Podobnost mezi kočkou a manželkou je důsledná i co do následků skoku; žena si pohybem na obranu zeleně poranila kotník, a tak ženskou část osazenstva vleču domů.
To, že jaro se blíží, se ovšem pozná i na mužské části rodiny. Můj syn Vojta, který studuje konzervatoř, mi dnes vyprávěl, jak se pokusil předat spolužákovi vtip.
„Představ si, že blondýna si chtěla poslechnout Mig 21, a tak šla do hangáru.“
Chlapec asi minutu usilovně přemýšlel, a tak se ho Vojta zeptal: „Ty nevíš, co jsou Mig 21?“
„Ale jo, to vím. Ale nevím, co je to ten hangár.“
Já jsem z vojny věděl, co je to hangár i Mig 21, ale zase jsem nevěděl, co znamená Mig 21 mimo nebe a hangár.
Syn Vojta mi to vysvětlil: Mig 21 je rocková skupina, jejímž nejznámějším hitem je „Tak si ty kalhotky sundej“.
Tak náš Vojta už má zase nahoře zub. Jedničku nahoře. Jen nevím, jestli je to napravo nebo nalevo, totiž očima to vím, ale nevím, jak se to říká, jelikož v divadle to je tak, že režisér má to, co my máme na jevišti nalevo, v hledišti napravo, a jelikož režisér a maminka mají vždycky pravdu, v divadle se to říká podle režiséra. Ale jak se to říká podle zubaře? Zapomněl jsem se na to zeptat paní doktorky v Řevnicích, kam jsme za aktem obnovy zubu včera v půl sedmé ráno jeli.
O ten zub Vojta přišel na Štrosmajeráku, když se o půlnoci vracel s kamarádem z koncertu a hledal si na mobilu, kdy mu přijede tramvaj. Přišli k němu čtyři svalovci a chtěli jeho mobil, Vojta nedal, a tak dostal boxerem do obličeje. Kamaráda také zbili a rozšlapali mu brejle. Jestli mluvili rusky nebo ukrajinsky, je Vojtovi jedno, ale vyrazili mu i dva spodní zuby, což prý nevadí, protože to není tolik vidět. Na rozdíl od něj, který to nesl statečně, paní doktorka na rovnátka brečela, protože mu ty zuby rovnala deset let zbytečně.
A tak zatímco já před dětmi nebrečím a manželka je divně smutná, Vojta má z nového zubu velkou radost, hned rozeslal selfíčka a v noci nepřišel domů.
Doufám, že zase nejel v noci přes Štrosmajerák. Takové jaro bych finančně neutáhl.