Kritiky a eseje Petra Krále
Obsáhlý svazek kritického (a částečně i esejistického) díla Petra Krále nese název Vlastizrady. Kniha přesvědčuje erudicí autora, argumentací, osobitým stylem i konzistencí postojů a názorů.
V souvislosti s reprezentativním a shrnujícím souborem, který shromažďuje velkou část celoživotní kritické práce Petra Krále (jde o autorský výbor), nemohu v úvodu tohoto krátkého textu opomenout to, jak je Petr Král (* 1941) opomíjen při udělování českých literárních cen. Přičemž mu v loňském roce v nakladatelství Fra vyšel rozsáhlý básnický cyklus Město je náš les a rok předtím ve Větrných mlýnech první svazek souborného básnického díla. Na sklonku roku 2015 nakladatelství Torst vydalo Královy objemné Vlastizrady, které nefigurovaly v žádné z nominací Magnesie Litery. Vlastně až díky Vlastizradám jsem si uvědomil, že Magnesia Litera kategorií literární kritiky vůbec nedisponuje, což o současném stavu a prestiži tohoto oboru, jehož většina se proměnila v PR, jistě vypovídá.
Obsáhlé Vlastizrady by vyžadovaly i obsáhlejší text o knize, což by ale bylo záležitostí jiného periodika, pokud možno tištěného a předpokládajícího soustředěnější a časově širší pozornost čtenáře. Tyto řádky mají záměr spíš na knihu upozornit. Ti, kdo si ji pořídí, si pak vlastní závěr o ní mohou udělat sami. Určitě budou mít co pročítat. Obsáhlý svazek může fungovat i jako jistý druh slovníku, v němž je podle rejstříku možné nalézt jméno některé z osobností z oblasti literatury či z jiného uměleckého oboru a podívat se, co o ní Petr Král píše.
Co k Vlastizradám říci obecněji? Mnohé naznačuje název, záměrně provokující, zvláště v době, kdy se pojem vlast začíná v důsledku náporu migrantů vynořovat ze zdánlivého zapomnění. Žádné zrady vlasti v knize prezentovány nejsou, titul ovšem zřetelně poukazuje k postojům avantgard dvacátého století. A zde, a to konkrétně v surrealismu, Petr Král našel své východisko a celoživotní oporu. Ač během uplývajících let ortodoxním surrealistou být přestal, je surrealismus jako základní postoj ke světu v jeho tvorbě stále přítomný, a to až do současnosti.
Surrealismem jako kdyby v této knize veškeré umění vůbec začínalo, Vlastizrady se vztahují především k dvacátému století a starší umění opomíjejí, s občasnou výjimkou. Výrazný zájem Petr Král kromě literatury věnuje jazzu a filmu a také výtvarnému umění či Voskovci a Werichovi. Témat v knize je jistěže více, jak o nich sám autor píše v jejím úvodu, kde také shrnuje motivace, záměry či postoje, s nimiž svůj rozsáhlý výbor připravoval.
Ve výsledku jde o osobitý, jedinečný úhel pohledu, vyhraněný a takový, kterému je autor celoživotně věrný, což se mi jeví jako dobré a velmi působivé a velmi zajímavé. A mimo jiné jde o živý a čtivý protiklad oficiální, akademické současné české literární vědy, která se pokouší racionálně a „objektivně“ zabývat něčím tak iracionálním a subjektivním, jako je poezie (či literatura obecně).
Slovo poezie je ovšem důležité, jelikož té jsou Vlastizrady věnovány především. I když poezii autor nalézá v různých uměleckých žánrech, nejvíce ho zajímá ve své vlastní podobě, čili ve formě básní. A básníkům a jejich dílu také ve výboru ze svých textů věnuje nejvíce pozornosti, a to od klasiků dvacátého století, jejichž „papežem“ je tu především André Breton, až po nejmladší českou poezii, kterou Petr Král s neutuchajícím zájmem sleduje.
Proč to ještě jednou nezopakovat: osobní, živý zájem, nikoliv odtažitá akademičnost. Nikoliv znuděná póza, ale elán a entuziasmus. Umění jako střed světa, jako svět sám.
Sebrány do knihy, mnohem lépe se kritické texty Petra Krále čtou. A mnohem obecněji vypovídají. Autor rád polemizuje a řada jeho textů časopisecky publikovaných polemikami byla či polemiky vzbuzovala. Při jejich četbě mezi články jiných autorů či v souvislosti s nimi vyjevovalo se až příliš osobních sporů a konkrétních složitých vztahů. Vlastizrady se od společenských a dobových komplikovaností osvobozují, střetávání mizí a Královy texty jsou položeny vedle Králových textů jako sklíčka skládající barevnou a uhrančivou, důmyslně komponovanou mozaiku jeho díla. Radost pohledět. Radost naslouchat písni, která je vyznáním světu umění, v nějž autor věří a který důsledně a vytrvale po celý život spoluvytváří.
Poznámku ke knize uzavírám, jak jinak, citátem z André Bretona, který Vlastizrady Petra Krále naplňují: „Básnické objetí tak jako tělesné / Pokud trvá / Hájí každý únik nad bídu světa“.
Petr Král: Vlastizrady. Torst, Praha 2015, 1396 stran.
Tipy pro další čtení:
- Článek o básnické sbírce Petra Krále Přivítat pondělí (Ztichlá klika, 2013): Žijící klasik v plné síle poezie (KN 42/2013).
- Článek o prvním svazku Sebraných básní Petra Krále (Větrné mlýny, 2014): Ironický kouzelník (KN 40/2014).
- Reakce Petra Krále (KN 41/2014) na uvedenou recenzi svých Sebraných básní.
- Tři otázky pro Petra Krále (KN 5/2015).