Falešná hra na morální symboly (1. část)
Rozbor a odkazový opravník elitami oblíbených omylů.
Rozhovor s profesorem Tomášem Halíkem, který proběhl 23. dubna v pořadu Interview ČT24 (1), byl neobyčejně podnětný. Důkladným rozborem několika tezí profesora Halíka, jež v daném pořadu proslovil, se dobereme způsobu, jakým to, co se dnes nazývá českou elitou, praktikuje své vidění světa podle dvojího metru.
„Morální atmosféra naší společnosti se zhoršila.“
Klima ve společnosti ve velké míře určují tak zvané elity. Naši umělci se předhánějí v tom, že proti Hradu a hlavě státu vztyčují obří prostředníky či její voliče označují za „rudá a hnědá prasata“ (2). Jako sprosté ovšem nemáme vnímat tyto umělce, nýbrž výhradně prezidenta Zemana.
Zatímco sprostá slova „Knížete“ jsou brána jako milé obohacení nudné politiky (3) – „Při odchodu pana Schwarzenberga z Poslanecké sněmovny mu byla položena otázka, jak je možné, že ještě před závěrečným hlasováním (druhé kolo) k církevním restitucím byla v ČT zveřejněna zpráva, že u Evropského dvora bude uplatněn požadavek k restitucím z maďarské strany. Odpověď pana Schwarzenberga byla: ‚Polib si.‘“ (4) – běda Zemanovi, přeloží-li do češtiny anglické sprosté slovo z názvu těmi samými mravokárci zhusta obdivované aktivistické skupiny.
Někteří akademici píší sprosté nápisy na záchodcích, jiní hlásají, že jediné místo pro ruského prezidenta je na toaletním papíru (5). Studenti, kteří s podobnými praktikami nesouhlasí, pak dopadají stejně jako za minulého režimu (6).
„Je vyčerpán kapitál důvěry ve stát, instituce, v politickou sféru.“
Na tomto stavu ovšem nese spoluzodpovědnost i pan profesor Halík. Jeho nominaci na Templetonovu cenu za spirituální oblast podpořila u Templetonovy nadace mimo jiné Madeleine Albrightová. O jakou že se jedná výraznou osobnost, pochopíme, zaměříme-li se na to, komu dnes patří sféra telekomunikací a nerostného bohatství v Kosovu, státu, jehož divokou emancipaci a privatizaci iniciovala (7).
Jak to, že právě v tomto kontextu nevidíme pozdvižené obočí pana Halíka a neslyšíme jeho varovné morální poselství, nyní kdy po „čestné tváři“, prezidentce Jahjagové, byl nyní prezidentem Kosova zvolen blízký spolupracovník Albrightové Hashim Thaçi, který byl už v roce 2008 obviněn bývalou žalobkyní Mezinárodního tribunálu v Haagu pro zločiny spáchané v bývalé Jugoslávii Carlou del Ponte (8).
„Chybí vědomí naší identity, politická vize – kam chceme patřit a kam kráčíme.“
Kdo ale může za to, že střední, ale i vysoké školy opouštějí studenti, kteří nemají základní povědomí o našich dějinách, natož aby je mohli vnímat v souvislostech? Nejsou to opět elity, jež z historie opět dělají propagandu a z demokracie jednotnou frontu proti zrádcům a odpadlíkům – třeba v případě transparentně zvolené školské radní Jihočeského kraje Vítězslavy Baborové, která byla způsoby, jež známe ze třicátých let, donucena, aby odstoupila, jen proto, že byla z KSČM (9)?
Tím, že jí bylo ponecháno alespoň právo na život, dopadla lépe než Miloslav Ransdorf, jehož smrt oslavil vedoucí kulturní rubriky (!) týdeníku Respekt slovy: „Mrtvý komunista, dobrý komunista“ (10).
Jen stěží se můžeme identifikovat s koncepcí „západních hodnot“, pro něž profesor Halík horuje, když tato koncepce není podložena činy. Jak se s těmito hodnotami slučují masivní americké odposlechy, jež se týkaly i hlav západoevropských států, včetně Angely Merkelové (11)?
A kam se poděla evropská demokracie, když jí nezáleží na prošetření a potrestání viníků upálení osmačtyřiceti rusky mluvících v Oděse, k němuž došlo přesně před dvěma lety? Přistoupila k němu stejně jako sametový revolucionář a dnešní vládní zmocněnec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška, který k události řekl: „Pokud se jim postavíte rychle čelem, jako to udělali třeba v Oděse, kde je prostě upálili, nebo v Dněpropetrovsku, kde je prostě zabili a pohřbili u silnice, tak máte klid.“ (12)? I na tyto události zareagovali ve svém referendu, které zablokovalo přidružení Ukrajiny k EU.
Nizozemští politici ovšem nyní přišli s tím, že šlo jen o jakýsi průzkum veřejného mínění, které není politickou bernou mincí. Neuvědomujeme si spíše až příliš jasně, kam kráčíme, a neplyne právě z toho naše nevůle identifikovat se s politikou EU a jejími proklamovanými, leč nenaplněnými hodnotami?
Za zásadní evropské hodnoty považuji sociální smír a zajištění míru. Obě tyto hodnoty nyní procházejí silnou krizí. Evropská unie redukuje sociální stát na minimum a sociální problémy narůstají. Selhala v případě genocid na Balkáně i na Ukrajině, z Řecka udělala výprodejní bazar a v současné době se nechá sprostě vydírat tureckým prezidentem Erdoganem, který (nejen) na svém území páchá soustavnou genocidu kurdského obyvatelstva (zato satirikovi Janu Böhmermannovi, který v televizi ZDF zarecitoval satirickou báseň na Erdogana, nyní hrozí, že bude žalován německým státem a může být uvězněn až na pět let...). (13) Je to naopak Evropská unie, jež je nám profesorem Halíkem dávána za příklad, kdo by si měl uvědomit, kam kráčí.
Pokračování příště