Léto mrtvých snů
Román Harryho Thürka, založený na osobních vzpomínkách autora – válečného navrátilce, pojednává o tíživém období bezprostředně po skončení druhé světové války. Válka na jedné straně setřela u přeživších mnohé sociální rozdíly, na straně druhé rozdělila doposud vedle sebe žijící národnosti.
Městský úřad v Krnově nedávno obdržel od svého partnerského města Prudník asi 250 bezplatných exemplářů překladu románu rodáka z hornoslezské Bělé (pol. Biała, něm. Zülz) Harryho Thürka (1927–2005). Po sedmi letech se Lothar Rudolf Thürk, jak zní jeho rodné jméno, přestěhoval s rodinou do Prudníku (něm. Neustadt). Po absolvování obecné školy vystudoval Obchodní školu. Během války pracoval na železnici a po odvelení do armády byl zařazen k výsadkářům. Krátce bojoval na východní frontě, byl zajat, ale již po roce propuštěn ze zajetí. Tajně se vrátil do Prudníku, pobýval v německém ghettu, kde byli internováni němečtí obyvatelé města již pod vládou polských orgánů. Na podzim téhož roku se rozhodl, že uteče. Nový domov našel ve východoněmeckém Výmaru, kde také zemřel ve věku 78 let. Pochován byl ve staré části výmarského hřbitova vedle takových velikánů, jako byl Goethe nebo Schiller. Jako novinář, reportér a válečný korespondent pobýval Thürk v jihozápadní Asii (mj. Čína, Vietnam), kde strávil celkem osmnáct let. Patřil mezi nejčtenější autory v bývalé NDR. Napsal celkem 60 knih, z toho 19 románů, 10 detektivek a dvě díla pro mládež. Nebyl neznámý ani v Československu, kde mu vyšlo v češtině a slovenštině 12 knižních titulů.
Román, jehož originální název zní Sommer der toten Träume, vyšel v polském a českém překladu v rámci knižní edice Regionální knihovny prudnického kraje (Biblioteka Regionalna Ziemi Prudnickiej) díky iniciativě Okresního úřadu v Prudníku. Vedle několika nových děl z této edice, která se věnují různým oblastem života na Prudnicku, bylo tak přiblíženo beletristické dílo, které vyšlo poprvé v roce 1993 a v němž je zachycena jedna dramatická epizoda konce války a začátku míru v tomto městě a regionu. Poprvé byl text zpřístupněn polským čtenářům jako četba na pokračování v Prudnickém týdeníku (Tygodnik Prudnicki). Objevil se dokonce nápad natočit podle knižní předlohy film, byla oslovena rodilá Prudničanka Małgorzata Jurczaková, mj. producentka v Polsku úspěšných filmů Malá Moskva (Mała Moskwa) a Zátah (Obławy). Z finančních důvodů se tento projekt doposud neuskutečnil, nicméně knižní vydání Thürkova románu by mohlo přesvědčit filmové tvůrce o potřebě dofinancování produkce.
Myšlenka napsat román vycházející z autorových autentických zážitků se zrodila v roce 1965, avšak kvůli spisovatelově obavě z cenzurních zásahů v bývalé NDR došlo k jejímu vydání až o třicet let později. Jako podklad k románu posloužily autorovy osobní vzpomínky, které vyšly rovněž knižně jako Ein offenes Wort – Briefe aus Jahrzehnten („Otevřené slovo – Dopisy z desetiletí“) v roce 2000. Zvláštností románu Léto mrtvých snů je jeho forma, nazývaná „odcizení“ (Verfremdung), kdy z beletristických důvodů došlo záměrně ke změně některých reálií, zejména názvů měst a ulic. Ty jsou proto v polském a českém překladu objasněny v poznámkách pod čarou. Děj románu se odehrává ke konci druhé světové války, hlavními hrdiny jsou dva mladí němečtí vojáci, jež se vracejí do místa svého bydliště, tedy do Prudníku, cestou potkávají další navrátilce i cikánské děvče Alinu, která utekla z Osvětimi. Společná nouze setře všechny sociální rozdíly a předsudky. Poté, co dorazí do Prudníku, čeká je zklamání, neboť se stávají cizinci ve vlastní zemi. Sny a představy o prvním mírovém létě se rozplynou po nárazu na tvrdou realitu, internaci v ghettu spojené s ponižováním, násilím, hladověním, nemocemi a nakonec se smrtí. Při veškeré bídě a utrpení v nich přesto zůstává malý záblesk naděje na lepší budoucnost, ve které lidé dokážou žít společně v míru a vzájemné toleranci. Posláním se stává věta německého učitele dějepisu, který chlapcům vykládá dějiny bez ideologických nepravd nebo revanšistických tendencí, protože „jak to v historii bývá, účet politiků musí, bohužel, pokaždé splácet lid“.
Z tiráže knihy se dozvídáme, že překlad do češtiny provedla Miroslava Mamulová, avšak není uvedeno, zda z němčiny nebo z polštiny (v druhém případě by se jednalo o nestandardní postup). Jelikož nemám k dispozici německý originál, nemohu posoudit kvalitu překladu. Zato překlady úvodního slova a autorského medailonku z polštiny, pod nimiž je podepsán Jakub Mamula, prozrazují chabou jazykovou připravenost translátora. Objevují se chyby ve skloňování jmen a příjmení osob, nevhodná volba slovních ekvivalentů v cílovém jazyce nebo nesprávná stavba české věty z hlediska pravidel syntaxe. Jaké štěstí, že existují internetové překladače!
Dodejme, že jinak pěkně vypravená publikace, doplněná řadou dobových fotografií zničeného města, byla financována z projektu okresu Prudník „Kulturní integrace“, z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj a z prostředků státního rozpočtu 10 % v rámci Operativního programu přeshraniční spolupráce Česká republika – Polská republika 2006–2013 Překračujeme hranice.