Z hostů solí této země
Kniha Sotirise Joanidise pojednává o Řecích v Česku. Menšina, která do Československa uprchla před pronásledováním záhy po druhé světové válce, se stala součástí dějin svého nového domova a přinesla do něj svůj všestranný potenciál a obohacující kulturu.
Spisovatel řeckého původu žijící v Jeseníkách Sotiris Joanidis se narodil 1. ledna 1939 v malé horské obci Glikoneri na severu Řecka. Odtud v červenci 1948 odešel spolu se svými třemi sourozenci do Československa. Roku 1953 se dostal z Kysiblu (Kyselky) u Karlových Varů přes další domovy řeckých dětí ke svým rodičům na Rejvíz, kde žije dosud. Nejprve pracoval jako dřevorubec a po absolvování Lesnické mistrovské školy ve Strážnici zastával od roku 1963 funkci lesníka. Své vzdělání si rozšířil vystudováním gymnázia v Jeseníku. V roce 1990 byl přeložen na místo technika těžebního a odvozního střediska ve Zlatých Horách a v dubnu téhož roku byl poslán do Plzně, kde organizoval polomovou brigádu. Z polesí Rejvíz odešel roku 1992 k soukromé firmě na těžbu dřeva a poté krátce působil jako vedoucí pily v Bukovicích. V současné době vede penzion Rula na Rejvízu, založil vlastní knižní vydavatelství RULA, věnuje se regionální historii a sbírá pověsti a báje z Rejvízu a jeho okolí, které také upravuje.
Ve své nové knize Řekové v Česku, vydané ve vlastním nakladatelství RULA, se Joanidis pokusil shrnout osudy řecké menšiny v Československu a České republice. Přestože je text laděn do podoby populárně naučné literatury a má čtenáře seznámit s Řeckem, jeho historií a kulturou, osvětlit vznik řecké poválečné imigrace do Československa a podat informace o dnešním životě řecké diaspory, která zasahovala oblast od Krnova přes Město Albrechtice, Osoblahu, Jeseník, Javorník, Šumperk až po Zábřeh na Moravě, autor si neodpustil některé beletristické vsuvky. Celkově je kniha svým žánrem nevyhraněná, ale žánrová čistota ještě nemusí být zárukou čtenářského úspěchu. Berme v úvahu, že se nejedná o přísně historickou, sociologickou, kulturologickou či antropologickou studii, ale o text směřující k popularizaci daného jevu.
Na začátku má kniha charakter spíše turistického průvodce po Řecku, poté je čerpáno z dostupných pramenů k problematice imigrace řecké menšiny v Československu a jejího života zde, pak se vychází z osobních svědectví a zážitků některých osob při návratu do Řecka, takže text nabývá memoárové povahy, nechybí hospodská historka (Kulečník) a pak je zde kulturněhistorický exkurz do oblasti řecké kultury, zvyků a tradic, na který navazuje sociologizující pojednání o řeckých hudebních a tanečních skupinách v ČR.
Následně je pozornost soustředěna na vztahy mezi ČR a Řeckem (čili na dějiny diplomacie), na působení řeckých organizací u nás a také na významné osobnosti řeckého původu v ČR, mezi kterými najdeme kromě Marty a Teny Elefteriadu také otce a syna Samarasovy z Krnova, zakladatele firmy Santa, dnešního holdingu Kofola. Nechybí ani krnovský spisovatel Praxitelis Makris a dále se zde dočteme o významných výtvarných a hudebních umělcích, lékařích, zoolozích, spisovatelích, překladatelích, sportovcích (fotbalistech, hokejistech, běžcích, boxerech a řecko-římských zápasnících). Suma sumárum: řecká menšina v ČR se úspěšně prosadila v mnoha oborech lidské činnosti. Poslední, žurnalisticky laděná kapitola se týká postavení řeckého památníku ve Smetanových sadech Krnově, který je dílem brněnského výtvarníka Lefterise Joanidise. (Odhalen byl 29. října 2005.)
Pomineme-li žánrovou nesourodost jednotlivých kapitol, mísení odborného stylu s beletristickým pomocí poetizace slovníku, žurnalistickým a sociologizujícím, pak je škoda, že publikace před svým vytištěním neprošla pečlivější jazykovou korekturou a celkovou závěrečnou redakcí. Sympatické je, že knihu lektoroval odborník na řeckou imigraci v Československu Konstantinos Tsivos, který je ovšem řeckým rodákem a v Praze působí od roku 1994. Gramatické chyby v textu působí značně rušivě a také některá autorova vyjádření postrádají důkladnou obeznámenost s větnou skladbou českého jazyka. Informační hodnota knihy je ovšem nesporná a její poslání je vysoce humánní. Autor své poděkování československým občanům za vstřícnost a pomoc řeckým imigrantům v jejich těžkých chvílích shrnul do jedné závěrečné věty: „Československo, děkujeme!“
Vzhledem k tomu, že autor této recenze měl štěstí na kvalitní středoškolské učitele ruštiny a dějepisu řeckého původu z Krnova, rád by poděkoval i obráceně občanům řecké národnosti v Československu a České republice: „Děkujeme, že jste se stali solí této země.“
Sotiris Joanidis: Řekové v Česku. RULA, Zlaté Hory, Rejvíz 2014, 172 stran.