Nový prezident Peru: Souvislosti předem rozhodnuté prohry
Peruánským prezidentem byl zvolen „Amík“ Pedro Pablo Kuczynski Godard. Jaké jsou jeho šance na úspěch ve srovnání s prezidentskými předchůdci?
„Čím víc člověk o Jižní Americe ví, tím víc si uvědomuje, že tady je možné cokoli – opravdu cokoli."
Sir Arthur Conan Doyle
„Naše minulost bude živě přítomna v naší budoucnosti."
Hugo Blanco
„Nevěřím v boj za účelem získní moci, ale v její budování. Musíme zahájit revoluci v sobě samých."
Hugo Blanco
Prezident Peru, čtvrté nejlidnatější jihoamerické země, která má 31 milionů obyvatel, pětapadesátiletý právník Ollanta Moisés Humala Tasso ve svém úřadě zcela ústavně a bez odporu končí. Protivníci a nepřátelé, i ti ostatní, doufající v nějaký řízný vojenský minipuč, se nedočkali. Již před konečným výsledkem bylo jisté jedno: tyto volby nepřinesou jasné a nestranné hodnocení Humalovy vlády. Očekávalo se od něj hodně, i coby od příslušníka národa Kečuů, který obývá celý západ Jižní Ameriky (a s deseti miliony příslušníků je nejpočetnějším původním americkým etnikem vůbec). Konfederace Peru a Bolívie, počátek obnovy novodobé říše Inků a další naděje se nakonec neuskutečnily, jisté je jen to, že na jeho místo přijde člověk astronomicky vzdálený těmto zářivým nadějím.
Humala, ačkoli se od něj očekávalo, že převezme inspirující státnickou roli Huga Cháveze, byl nakonec vpleten do sítí frontálního útoku, který se vede za tím účelem, aby se Jižní Amerika znovu stala podřízenou a poslušnou své severní sestry. Mnozí prognostici měli za to, že na jeho místo nastoupí jeho o patnáct let mladší půvabná a inteligentní manželka Nadine, která podle nich měla naplnit mnohé z výše uvedených nadějí. Jak jméno prezidenta, tak jeho manželky se ocitlo v brazilském „golpe“ (pozn. red. „golpe de estado“ – portugalsky „státní převrat“), o němž jsem zde psal minule. Nadine Heredia byla v rámci něj obviněna z praní špinavých peněz a prezident byl policií nařčen z braní úplatků. Prezident i jeho manželka všechno samozřejmě odmítli. Načasování těchto obvinění, bez ohledu na to, zda jsou pravdivá, působí silným dojmem konspirace. Rovněž kandidátku levice Veróniku Mendozovou pravicová prezidentská kandidátka Keiko Fujimori nařkla z kontaktu s „teroristy“. Obvinění bylo naprosto absurdní vzhledem k věku Veróniky v době, kdy k těmto kontaktům mělo dojít (nyní je jí 35 let).
S „teroristy“ bojoval otec kandidátky, bývalý prezident Alberto Kenya Fujimori, pocházející z japonské komunity, jenž vládl od 28. července 1990 do 17. listopadu 2000. Toto období označuje peruánský spisovatel Mario Vargas Llosa, nositel Nobelovy ceny za literaturu, za nejhorší diktaturu, která by zvolením Fujimoriho dcery byla legitimizována. Fujimori byl obviněn z porušování lidských práv, role při únosu a zavraždění profesora a několika studentů univerzity La Cantuna provládním paramilitárním komandem Grupo Colina a z finančních deliktů. V roce 2009 byl odsouzen k 25 letům vězení. Vargas Llosa rovněž tvrdí, že za Fujimoriho vlády a na základě jeho příkazů bylo sterilizováno tři sta tisíc andských žen, to vše za poslušného mlčení limského arcibiskupa Ciprianiho, neústupného bojovníka proti používání kondomu a aktivního stoupence Keiko Fujimori během její volební kampaně.
Fujimoriho nástupce Humala, jenž se stal prezidentem roku 2011, je jedním ze sedmi bratrů vychovávaných pro vůdcovskou roli. Jeho otec Isaac Humala Núñez, který byl předlohou barvité postavy ve Vargasově knize Rozhovor v katedrále, je bývalý člen peruánské komunistické strany a Vargasův učitel. Otec Humala a jeho výrazná manželka Elena Tasso dali svým dětem jména z historie Inků: Pachacutec, Yma Sumac, Cusicollur, Ollanta, Antauro. Ollantův bratr Ulises (španělská forma jména Odysseus), který má jako jediný jméno z evropské kultury (ačkoli též zdůrazňuje nepochybné hodnoty kultury Inků i předchozích říší), nyní profesor na Národní technické univerzitě, byl ve volbách v roce 2006 jeho protikandidátem za stranu Avanza País (Země, vpřed). Další z bratrů, Antauro Humala, se spolu s Ollantou pokusil v říjnu 2000 o vojenský puč a 1. ledna 2005 (tentokrát už bez svého bratra, nynějšího prezidenta) s 30 až 700 stoupenci (odhady médií se divoce různí) obsadil policejní stanici v Andahuaylas v oblasti Apurímac a požadoval odstoupení tehdejšího prezidenta a nynějšího prezidentského kandidáta Alejandra Toleda. Během akce byli zabiti čtyři policisté. Antauro Humala byl v září 2009 odsouzen k 25 letům vězení, přičemž u soudu byl označován za nacionalistu a současně za stoupence levicového bolivarismu a Huga Cháveze.
Ollanta Humala byl, dříve než se stal prezidentem, respektován natolik, že po jeho setkání s levicovými prezidenty Hugo Chávezem z Venezuely a Evo Moralesem z Bolívie v Caracasu 3. ledna 2006 poslušné Peru odvolalo z Venezuely svého velvyslance! Dle místních obyčejů byl Humala oficiálně obviněn, že v době války proti maoistické guerille Světlá stezka se jako důstojník peruánské armády dopustil porušování lidských práv, mučení a dalších závažných protizákonných činů. Tato obvinění ale označil za politický komplot a jeho otec, který ostatně trvá na amnestii pro vězněné členy těchto organizací, to viděl jako dílo spolupráce americké ambasády a hlav peruánských masmédií: „Zoufalé Spojené státy nemohou v Jižní Americe akceptovat Huga Cháveze, proto se snaží odstranit a zničit Ollantu Humalu.“ Prezident Humala (který je označován současně za levičáka, populistu, socialistu, indigenistu, nacionalistu až ultranacionalistu), předložil se svou stranou Partido Nacionalista Peruano, v rámci Alianza Genu Perú (Aliance Peru vítězí), do níž patří také socialistické a komunistické strany, svoji umírněnou variantu zadržování planetárního postupu ekonomického, ekologického a kulturního imperialismu, postupujícího současně s „paradigma wars“. Jeho politickou koncepcí byla deradikalizace a nezbytnost částečného přechodu k předem nastavenému brazilskému lulismu. Ekonomický rozvoj mělo podle jeho koncepcí zajišťovat „partnerství“ mezi státem a domácím a zahraničním kapitálem. Aby to mohl uskutečnit, uvažoval o změně ústavy z roku 1993, obnovení práv pracujících a revizi dohod se zahraničními korporacemi a vládami. Očekávalo se od něho více, než dokázal, řadu svých slibů nedodržel a porušil, hodně předsevzetí zanedbal. Ačkoli je po otci sám Kečua a v národním duchu vychovává i své děti, dostal se do sporů s původními obyvateli, při nichž selhal a neváhal použít násilí. Přesto po mém soudu představoval lepší minulost, než byla budoucnost zastoupená kýmkoli ze dvou volebních finalistů.
Kandidátů bylo původně devatenáct a nakonec jich do prvního kola vstoupilo deset. Ve druhém kole už nebyla představitelka levice Mendozová, která skončila na třetím místě. Rozhodovalo se tedy mezi nynějším vítězem a Keiko Sofií Fujimori Higuchi, která vystudovala v americkém New Yorku, stejně jako tři její další sourozenci, a už v roce 1994, ve svých devatenácti letech, ještě jako studentka, byla po rozvodu rodičů jmenována první dámou Peru. Jejím manželem je Mark Jules, občan USA, jenž v roce 2009 získal také peruánské občanství. Keiko se velmi prospěšně angažovala v oblasti sociální péče a zdravotnictví, avšak možnost kandidatury jí ztížilo „rozdávání darů“, které bylo klasifikováno jako korupce. Voleb se nicméně nakonec mohla zúčastnit.
Stejně jako ona je vítěz voleb, expremiér Pedro Pablo Kuczynski Godard, zvaný PPK či El Gringo, tedy Běloch či Amík (oba jeho rodiče se narodili v Evropě, matka byla francouzsky mluvící Švýcarka, otec z německy mluvící židovské rodiny, žijící na území dnešního Polska), faktickým kandidátem země, jíž je také občanem, Spojených států amerických. Bankéř, který vystudoval ve Velké Británii a USA, jehož prvním a dlouholetým zaměstnavatelem byla Světová banka (v níž byl specialistou na Střední a Jižní Ameriku), rozhodně nebude sociálním reformátorem…
Vítěz složí přísahu 28. června. Vzhledem k jeho katolické víře mu současný argentinský papež jistě připomene rozdíl mezi etikou křesťanství a Zlatého telete. Uvidíme, s jakým úspěchem. Úkoly peruánské, jihoamerické ani světové levice se s jeho zvolením nemění. Pouze jejich naléhavost…