O sexuálním životě zvířat v Prokopském údolí
Kočky, slepice, ježci, žáby a tak dále…
O sexuálním životě domácích zvířat psala myslím paní Alena Scheinostová na svých stránkách, ale možná to pletu a psala jen o domácích zvířatech. Nebo jenom o sexuálním životě, ale protože paní Scheinostová je redaktorkou Katolického týdeníku, tak si říkám, že jen o těch zvířatech. Nicméně nějak mne na tu myšlenku přivedla, a tak o tom trochu napíšu, ne moc, protože za chvíli poběžím do divadla.
My máme kočku Micinku, a ta nás pravidelně zásobuje koťaty, jejichž otcem je většinou kocour, kterému my říkáme Vošoust. Činnost, ze které vyplývá jeho jméno, mu zabírá veškerý čas. Chodí k nám ještě jeden kocour, jmenuje se Žižón, ale je to kastrát, a tak se za to příkoří mstí tím, že nám občůrává barák. Oba kocouři mne nemají rádi, a tak přede mnou prchají, Žižón při tom učůrává a Vošoust vymňoukává jakési sexistické narážky.
Sousedé měli slepice, celkem mírumilovné tvory. Po čase slepice začínaly mít holé zadky, sousedka říkala, že to je nedostatkem sexu. Koupili tedy pěkného kohouta, brzy si zvykl hned za rozednění kokrhat na plné hrdlo. Dost mne to štvalo, ale v zájmu dobrých sousedských vztahů jsem mlčel. Divné bylo, že zanedlouho měl také na zadní části těla lysinu. Jednou za kuropění mne opět probudilo kohoutí ržání a hned potom neartikulovaný křik souseda, občas přerušovaný sousedčiným nářkem „Ne, prosím tě, ne!“ Vyběhl jsem ven a stačil ještě zahlédnout souseda se sekyrou v jedné a krk sípajícího kohouta v druhé ruce. Pak už jen rána a bylo ticho. „Kdybys to řekl, tak jsem aspoň mohla dát vařit vodu na polívku,“ lkala sousedka. Soused odhodil kohoutí hlavu na kompost a byl klid.
Na granule Friskies k nám večer přicházejí dva ježci, ale o jejich sexuálním životě nevím nic. Koťata si kolem nich sednou způsobně na zadečky a dívají se, jak jim chutná. Dcera mi říkala, ať ty ježky neberu do ruky, že prý hrozně píchají. Asi ale nemyslela na sex.
V noci nám v rybníce kvákají žáby. Kvákávaly víc, ale pak se péče o ně chopili ochránci přírody, a žáby vymizely. Večer jsem musel často vystupovat z auta a žáby, vesměs dvojité, jak říkaly naše děti, odnášet do trávy. Dost se mi tím prodloužil čas návratu, protože se žáby zdvojovaly přímo před očima.
Žabí sezóna pomalu končí, ale něco podobného jsem zažil minulý týden, když jsem se v deset večer vracel z divadla. Uprostřed cesty ležela láhev od kořalky, hned za ní podprsenka, nějaké další prádlo a nakonec přímo na asfaltu dvojití lidé. Nikam jsem je neodnášel, opatrně jsem je objel a spěchal domů.
Tolik asi o sexuálním životě domácích zvířat u nás v Prokopském údolí.