Stará praktika: Nevolíš alternativu, kterou chce vedení? Jsi „zpátečník“!
Krátká poznámka (nejen) k pozadí brexitu.
O tématu „brexitu“ už bylo řečeno hodně; já bych rád reagoval na jednu věc, o níž, myslím, ještě nemluvil nikdo: I lidé, kteří v minulosti odsuzovali agresivní kampaň „Přemluv bábu“ a kteří opakovaně upozorňovali, že není dobré, aby se společnost rozdělovala generačně a aby lidé dříve narození dostávali pejorativní nálepky typu „neflexibilní“, „zaostalí“, „ti se zpátečnickým myšlením“ či „ti, kdo mladým ničí budoucnost“, se dnes v souvislosti s referendem o brexitu bohužel k podobným nálepkám uchylují. Takováto generalizace je pro mě nepřijatelná a podobná dělení společnosti odsuzuji. Pokud bychom se nad něčím měli zamýšlet, je to mediální kampaň před referendem. Odpovězme si na následující otázky:
1. Nesla se v duchu racionálním, či spíše hysterickém?
2. Měli občané k dispozici všechna nezbytná fakta?
3. O čem všem se před referendem v médiích nemluvilo?
4. Probíraly se v médiích další možné scénáře po možném odchodu Británie z EU?
5. Byla zde snaha vést s občany dialog?
Připadá mi nechutné to, co je patrné z domácího i zahraničního tisku a ze sociálních sítí: jak jsou dnes nyní britští senioři (ale i lidé kolem padesátky) pod psychologickou palbou. Až zase bude někdo ukazovat prstem, kdo že rozděluje společnost, začněme u sebe. Je velice snadné někým pohrdat – ale je nesmírně složité pak získávat jeho důvěru. Dialog nemůže spočívat ve vylučování některých skupin obyvatelstva. Sám pojem dialogu je v příkrém rozporu s bagatelizací toho, co si myslí většina lidí (a to už vůbec nemluvím o aroganci moci, kdy je vůle většiny nevyslyšena a obejita). Dialog je nezbytnou platformou demokracie.
A ještě něco: v demokracii přece nejde o to vybírat mezi establishmentem a mezi pseudoalternativou (tak jak to dnes vidíme na každém kroku). To neodpovídá definici svobodné volby. Volba pseudoalternativy může být někdy nebezpečnější, zvláště je-li nabíledni, že je přes svou „alternativnost“ provázána s establishmentem. V takovém případě by volbou všech otevřených lidí mělo být snažit se o to, aby lidé, kteří nepatří ani k establishmentu, ani k pseudoalternativě, mohli mít oprávněný pocit, že se o ně někdo zajímá a že s nimi chce komunikovat…