Opustil nás filosof gentleman
Ve věku 69 let náhle a nečekaně zesnul 17. června Jaroslav Hroch – vysokoškolský pedagog, filosof a člověk jemného ducha. A také člen družstva Kulturní noviny. Poslední rozloučení s ním se bude konat ve čtvrtek 30. června v 13:15 v obřadní síni brněnského krematoria.
Přestože v posledních desetiletích působil jako vysokoškolský profesor v oblasti filosofie, svou profesní cestu započal Jaroslav Hroch jako učitel. Byl sice absolventem studia filosofie, ale předtím i aprobovaným češtinářem a angličtinářem. Zvláště rád vzpomínal na dobu, kdy působil na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti. Odtud přešel v roce 1977 do Brna na Katedru jazyků Vysokého učení technického, z níž v roce 1980 přestoupil do Ústavu vědeckého ateismu ČSAV, který byl posléze přejmenován na Ústav pro výzkum společenského vědomí.
Pro humanitně orientované intelektuály to nebyla jednoduchá doba, ideologický tlak socialistického vzdělávacího systému byl značný a omezující. Původní úzké ideové zaměření ústavu se však postupně rozšířilo a Jaroslav Hroch se mohl soustavně věnovat tématu, jež miloval od studií a jež se mu stalo životním – filosofické hermeneutice (zjednodušeně: nauce o výkladu textů) a především osobnosti jejího velikána Hanse-Georga Gadamera. Ještě před rokem 1989 se mu podařilo vydat o něm monografii. Svůj zájem poté Jaroslav Hroch rozšířil na filosofii dvacátého století a zvláště její angloamerickou část. Hojně publikoval a absolvoval několik důležitých zahraničních stáží, mezi nimi například tři pobyty na filosofické fakultě univerzity v Cambridgi.
Velký vliv na Jaroslava Hrocha v počátečním období jeho kariéry měl Oleg Sus, významný a nekonformní brněnský intelektuál, jehož neobyčejný přehled, literární založení a duchovní svébytnost mladému adeptu filosofie imponovaly. Zásadním a celoživotním vzorem mu byl pak výše zmíněný Hans-Georg Gadamer.
Jaroslav Hroch našel v hermeneutice vděčné pole, které mu umožňovalo využít široký vzdělanostní základ v oblasti filosofie, znalost literatury a přesahy do hlubinné psychologie. Například jeho komplexní výklad básnické tvorby Vladimíra Holana je založen na propojení právě těchto oborů. Na stránkách Institutu pro hermeneutiku, jehož byl Jaroslav Hroch spoluzakladatelem, můžeme nalézt výběr z jeho bibliografie a udělat si tak obrázek o profilovém odborném zaměření zesnulého. Není samozřejmě možné v rámci tohoto textu obsáhnout veškerou práci, již Jaroslav Hroch – zvláště pak v době působení na Masarykově univerzitě v Brně – vykonal. Stejně tak nezmiňujeme ani jeho úspěchy a ocenění, neboť to, co zůstává spjato se vzpomínkami na člověka, je především étos, jímž bylo jeho činění prodchnuto.
Jaroslav Hroch měl bytostný vztah k masarykovsko-benešovské tradici naší republiky a v řadě textů a vystoupení hájil prezidenta Beneše proti útokům a zjednodušujícím interpretacím jeho dějinné role. Na akademické půdě stál vždy na straně slušnosti a stavěl se proti technokratismu či někdy přímo cynismu, které mají v elitářsky pojatém akademickém prostředí živnou půdu. V této souvislosti si také prošel těžkým obdobím (anonymními výhrůžkami), které posílilo jeho niterné přesvědčení o hodnotách, za něž je nutno se postavit, ale současně také negativně poznamenalo jeho nepříliš robustní zdraví.
Když jsme v roce 2009 zakládali družstvo Kulturní noviny, stal se jedním z členů zakladatelské iniciativy a i v následujících letech se snažil našemu dílu pomoci, jak mu to zdraví a síly dovolovaly. Jeho nadšení a gentlemanský způsob jednání a vyjadřování byly vždy přínosem při našich setkáních.
Čest jeho památce.