Aféra Jeroným
Byl katolíky odsouzený a pravoslavnými svatořečený husita Jeroným agent východu?
Abych předešel dotazům jednotlivců ohledně aféry, které se díky Kulturním novinám po šesti stech letech chopila média (a kterou jsem zmínil ve své výše vydané recenzi), že totiž jeden z duchovních otců husitské církve, katolický akolyta (kandidát kněžství) Jeroným Pražský, který byl v Kostnici ve stejném procesu upálen rok po Husovi, byl v době svého upálení tajným členem pravoslavné církve (což mu v Kostnici přitížilo), shrnuji zjištěná fakta:
1. Mám za potvrzené (z více zdrojů), že Jeroným pravoslavné chrámy navštěvoval, diskutoval s popy a vzdával úctu ikonám.
2. Nevím, jestli tam přijímal pravoslavné tělo boží. Sám o tom nepíše a jediný „vnější“ pramen je kostnická žaloba. V Kostnici toto obvinění popřel. (Docela by mi to k němu ale sedělo – ať už by to dělal ze zvědavosti, nebo jako provokaci. Nevím ovšem, jaké tehdy byly výše sazeb za podobné styky s církví, která byla pro římské katolíky i přes rozkol stále církví partnerskou.)
3. Po návratu z cesty na severovýchod se prokazatelně choval jako dobrý katolík, potažmo jako dobrý katolík-heretik.
4. V nějakém, nevím nakolik oficiálním, pravoslavném textu jsem v souvislosti s Janem Husem (který je – stejně jako Mistr Jeroným – naší pravoslavnou církví považován za svatého) četl něco v tom smyslu, že když zemřel pro víru fakticky pravoslavnou (tedy pro názory, se kterými se autor stati může ztotožnit), podstoupil vlastně křest krví. (Jak ale mohl podstoupit křest krví – tedy být zabit krvavým způsobem –, když stejně jako Jeroným podstoupil křest ohněm, mi není známo.)
5. Jistě by nejen mne přesvědčilo, kdyby byl někde v Pskově či ve Vitebsku nalezen přípis v tajné kronice kláštera ve smyslu: „Dnes jsme získali cennou intelektuální posilu, bratra Jegora Vladimiroviče z Prahy. Po přijetí eucharistie se odebral do sakristie, kde setrval v družném rozhovoru o věcech zajímajících obě strany. Vrchní pop mu hned udělil dispens: s ohledem na poměry v jeho vlasti a na slibně se rozvíjející akademickou a diplomatickou kariéru smí bratr Jegor vystupovat a chovat se zdánlivě jako katolík-západnik“.
Tolik asi k aféře prvního odhaleného agenta Východu na Západě.
Autor je husitského vyznání, a ač je po svém stejnojmenném pradědečkovi vyznavačem přirozeného bontonu a zbožnosti, nemyslí si, že by se obojí vázalo na povinnost ztratit smysl pro humor.