Letní komerciáda v Riu

Obrázek nebo fotografie#17816

O tom, kde dnes idea sportu stále ještě je, a kde už není.

Olympiádu mám v sobě ještě z dětství a mládí zapsanou jako úžasnou a vzácnou sportovní událost nesoucí étos férového soupeření, dostaveníčko největších sportovců planety, a pořád to v mně ještě trochu přetrvává. Ale když si dnes odmyslím historii, Coubertina, slavná vítězství, jež přesahují rozměr sportu (Zátopek, Čáslavská a podobné hrdiny a příklady pro celé generace dalších států a národů), co zbude?

– Neskutečně megalomanská akce, která je tak drahá, že ji (paradoxně) často odmítají pořádat i nejbohatší země na světě, takže se pomalu stává výkladní skříní pro pofidérní režimy, s jediným cílem napravit pošramocenou pověst místních sultánů, přičemž to celé zaplatí zdejší zchudlé obyvatelstvo. Za náklady olympiády by se dala postavit sportoviště pro jedno každé městečko v zemi a zbylo by i na provoz desítek tisíc amatérských sportovních klubů a na trenéry mládeže. (Pozn. red.: Na olympiádě v Riu, ale i na předchozích olympiádách v Sydney, Salt Lake City a ve Vancouveru byly z města násilím vypuzeny celé statisícové komunity lidí bez domova. Při budování zázemí olympiády v Soči bylo zahrnuto pohřebiště Čerkesů, jejichž genocidu spáchal po jejich porážce v kavkazské válce v roce 1864 car Alexandr II.)

– Jednorázově a jednoúčelově postavená celá města, která posléze zapadnou prachem a zchátrají, protože i jejich prostá údržba je příliš drahá; nově postavené stadiony, na nichž se odehraje jeden jediný závod, který trvá pět minut a pak už nikdy žádný neproběhne. V Riu kupříkladu tuto „slavnost sportu“ hlídá sto padesát tisíc policistů a vojáků, zatímco tribuny jsou prázdné.

– Jde o tvrdě komerční akci, což je v příkrém rozporu s olympijskou myšlenkou. Sponzoři se rekrutují z řad největších světových korporací s „velmi přesvědčivým vztahem ke sportu a zdravému životnímu stylu“, jako je letos třeba McDonald’s a Coca-Cola, výrobce pneumatik Bridgestone a chemický konglomerát Procter & Gamble. Tento oficiální text stojí za citaci: „Podpora sponzorů her v Riu 2016 je pro jejich úspěch zásadní. Jde o více než jen o poskytnutí produktů a služeb pro tuto událost, zajistí, že sport je vždy na prvním místě a že je námi inspirován celý svět.“

– Olympiáda slouží k tomu, aby se před televizními kamerami předvedli politici, kteří celou svou osobností ztělesňují svůj hluboký vztah k férovosti, sportování a zdravému životu. Hostem olympiády v Riu je například Miloš Zeman.

– Na přetřes přicházejí rozsáhlé dopingové aféry, kdy už dopují celé národní reprezentace, kdy se nahlas hovoří o tom, že rozdíl je jen v tom, co se zjistí a co ne, kdy se začíná silně experimentovat s genetickým dopingem (nikdy a nijak nezjistitelným), což jde přímo proti hlavní ideji sportu, tedy vítězství talentu a úsilí. Namísto hesla „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se“ tu máme nové motto „Hlavní je vyhrát za každou cenu“. (Pozn. red.: Dvojí, a dá se říci politický, metr se dnes nicméně aplikuje už i při nominaci. Zatímco Martina Sáblíková nebyla jako závodnice v silniční cyklistice připuštěna pro nejasný výklad nominačních pravidel, pro nominaci do týmu uprchlíků – který má na letošní olympiádě premiéru, přestože uprchlická krize je někde na světě od začátku historie olympiád – byla pravidla benevolentně upravena.)

– Nad boj mezi sportovci je dnes boj mezi státy, které nakupují a obratem přiznávají občanství sportovcům z jiných zemí. Odhaduje se, že ve vytrvalostních bězích může být ve finále sedm z deseti běžců nebo běžkyň původem z Keni či Etiopie soupeřících pod vlajkami jiných států, často se změněnými jmény, aby to tolik nebilo do očí.

Pokud namítnete, že to jistě neplatí jen o olympiádě, máte pravdu – takto dnes vypadá celý vrcholový sport, který už ani nepředstírá, že by byl něčím jiným než komercí. Olympijské hry však byly donedávna považovány za něco zvláštního. – Ne že bych si občas nepustil televizi a na olympiádu se nepodíval. Ale i když si odmyslím věci, které hrám kazí jejich pověst, přijde mně, že lepší a levnější zábavy je všude kolem plno a skutečný sport je, když hraje fotbal Veverská Bítýška B s Dolními Loučkami.

Tipy pro další čtení:

  • Fejeton o jedněch mezinárodních hrách, které se stále ještě drží „starosvětských“ sportovních idejí, najdete v KN 30/2016.
  • Poznámku k dalšímu, jazykovému, rozměru komercializace olympijské myšlenky si můžete přečíst v Britských listech.