Szymon Broda

Bukovel. Foto Englishrussia.com

 

BUKOVEL

 

kruh se utahuje
stále vzhůru
k bílým čepicím vysoce vrženým v zeleni

 

ve vyrubaném oku chalupy i zámky
v zálesí proměny apartmánů
lyžařskou stezkou se zhroutila stěna smrků
vypáleny nové podhledy

 

rychle se postaví zlatá hora Nezávislých států
exploduje šampaňské magnátů Asie a Krymu
a každý kopec najde svého vítězného Napoleona
na huculské polaně lačný potok dolce vita
třpytí se jikry kaviáru

 

odstřelovač už drží sjezdovku na mušce
šlehají černé vrány mercedesů, lexusů do luxusu
gigoly nevytáhne poctivý žigulík
ach, jak se tyčí Bukovel!
a zhroutila se stěna smrků
les se zlomil
tesaný freskový – Bukovel! Jako Bábel Bruegela
kde řežou dřevo – hobliny odletují – Bukovel!
dokonce květen na straně roztrhl poslední unesené bílé krajky k patám na úpatí
přestože korzety střech pevně napjaly křivky vrcholu

 

orgie štěstí mezi rojem podlah nenaruší ani sněžný Mars
vážnosti
počítá svaté a legendární hřbety
i když se opět vrátí hustá běl
se svým rubášem nevinnosti

 

 

 

KRÁL

 

poslední
oděn rouchem zrady
milenec od Něvy a vděčný model italského malíře – diskrétní
úsměvem v hermelínu
seděl však na zlatých křídlech orlů v karmínovém zámku
a mizel v rokokových kolonádách
v zahradách na vodě

 

než ho pohřbí šedá opona praporů s hrotem a hvězdami
mrkajících na jiné
zrozené z povstaleckého holdu a pomsty ženy
Bude však Ochráncem
Umění, Svobody, Rozumu

 

ačkoli jako mladý muž pochyboval o světě smyslů
dal svědectví královské práce
a nakonec obnovil význam harmonie slov
– stát – národ (ale ne tento – oběť příliš známých vlasteneckých fresek)

 

tak je mi blízký
bratr vyloučení
už dávno se stal mým ochráncem

 

 

 

THORVALDSENOVO MUZEUM

 

Ze zahrad Tivoli
hlasitých a pestrých jako háje poloopic
utekl jsem do Thorvaldsenova muzea.
Na cestě se blýskla
královská koruna
v hustých mracích plných bouří
vynesená na střechu burzy hady byznysu.

 

Šel jsem sám
do křídel plných sloupů
do svatého řeckého soumraku.
Mramor bílý jako sníh
jako krém na pudinku a hermelín kožešin
vzplanul místo vypálených ohňů.

 

Nahota hrdinů bez emocí
a brnění studijně ztuhlé
bez vřavy válečného pohybu.
Princ ze vzdáleného Polska
usedl na koně trojského vzrůstu
– sevřel do jednoho čas bohů i knížecích modelů
a pak teplé šaty kabáty a šaty měšťanů
blízké jako lidé z Andersenových pohádek
děti s hračkami a štíhlí psí, piknikové koše s ovocem
ubrousky v knoflíkové dírce, zlaté hodinky na řetězech a vějíře.
Procházka zmenšila dokonce hrdiny na velikost trpaslíků
galerie těl zúžila svůj řetězec ke konci statického městečka
až se nesměle a úplně hořící vyboulily křivky
svým mládím ještě nevinných slečen v temné vině
a všechno v bílé
– stále tepleji, a přesto v nějakém pohřebním šatu
za dalšími okny, někde pod katedrálou
prochází se nahrbený stařík – Kierkegaard
snad jede kolem královna
možná signály policejního sirény opět vedou Egona Olsena
do bran královského vězení.

 

 

POSELSTVÍ PO VÁNOCÍCH

 

v netrpělivosti očekávání
v hluku a únavě příprav
přichází nepostřehnutelně
skutečně bezmocný a znepokojený
aby tě našel

 

a opět budeme čekat rok
abychom vytrvali v záři hvězd
jako malé figurky stojící ve stáji a děti
končíme dlouhé období svátku, který nepostřehnutelně míjí
v touze
aby se opět zrodilo
BOŽÍ NAROZENÍ
aby dobro rodilo stesk s jesličkami
abychom vtělili existenci do bezpečné skrýše
abychom jasně viděli tuto noc Boha věčným světlem
abychom se dotkli dětské dlaně v místě jednoho úkrytu
ačkoli přibývá let, nejprve únavy a pak stesku
pastýřům a králům na cestě
Vánoce, řeknou Vánoce a po svátcích – odešly jako sníh
a jen andělé ve chvále na výsostech zachovávají krásu věčného mládí
a božskou vitalitu
spatřeme stopy jejich nohou každý den
a vezměme si trochu tepla od zvířat – z Betléma i od těch našich
která na nás umí stále čekat, daleko zahleděná nastavují uši – bez nich
přece nemohou být pastorály

 

 

 

BABÍ LÉTO

 

babí léto
nehlučné volání
blesky a déšť namísto hlasu
ptáci kteří se chtějí zachránit vydávají výkřiky útěku

 

obětní hranice horká noc na kupce sena
jako tiché naříkání rodící své ovoce dívky ještě plné šťávy rozkoše
objetí jejího těla ochromuje ležícího
dokonce i psi usínají na své věčné stráži
babí léto je knockout
jak přesto krásná jsou tvá neopracovaná díla, ó Pane!
– spálená tráva dotčená perem rytce
– vybledlé barvy vyleptané kyselinou leptů
– pozastavení dusného lesa sekajícího rojem hmyzu
stromy šlehané sprchou přeháněk umírají vyškrábány suchou jehlou blesků

 

přejdou přes pole transparenty a kříže
dospějí k cíli poutní stezky
dřinu zemědělců převezmou zvířata
nespavost plnou jablek seberou pěnkavy
děti na procházce přinesou klid
najdeme dech v plicích

 

 

 

PRACHOVSKÉ SKÁLY

 

zprvu
skalní město se zdá být nenápadné
– časté pýchavky a muchomůrky
válejí se na mírných svazích jako vzorky do Rumcajsova košíku

 

jako první se oživí trio
dvojčata věže na obzoru dvou vrcholů s jezerem
zdá se, že hledí směrem k sobě s opětovanou láskou
za lesem dřevěné venkovské usedlosti
posvátné sloupy a kříže, valdštejnská renesance
dále v linii rokle směrem k nevýznamným postavám dřepčících človíčků
v jednotě větru a ticha
v šedi kamenů a nebe
krystalizují síly – kontury bytí
balvany, varhany, věže
a my – lidičkové vstupujeme na císařské schodiště

 

neznámý výtrysk melancholie
neúprosně přikazuje něco uzavřít
pouze podzimní přízvuky udržují hasnoucí plamen

 

Na konci stezky – kde padly regimenty
loučí se s námi antická helma hrdiny
toto memento na pruském pískovcovém podstavci
– moje podzimní válka již neusiluje o barvy vítězství
železný kříž se pyšní jen svou vlastní slávou

 

Z polštiny přeložil Libor Martinek.

Szymon Broda se narodil 28. 6. 1975 v Těšíně (Cieszynie). Vystudoval antropologii kultury, je filosof samouk. Působí jako redaktor lokálního periodika Czas Skoczova a přednáší na Technicko-humanitní akademii v Bielsku-Białej. Věnuje se malbě a sochařství. Od roku 1984 píše poezii. Vydal sbírky básní Wykładając karty zdarzeń (Cieszyn 2005) a Motyle i realności (Cieszyn 2006). Jeho básně byly publikovány v mnoha časopisech a na webových stránkách vratislavského Helikopteru („Vrtulníku“; Středisko pro tvůrčí hledání). Překlady poezie Szymona Brody byly dříve zveřejněny v časopisech Dokořán a Psí víno. Brodova práce v různých žánrech a oblastech je uvedena na webových stránkách jeho webových stránkách. (lm)