Laudatio na muzikanta od Pánaboha
Pár slov o vynikajícím muzikantovi a ryzím člověku u jedné slavnostní příležitosti.
Dostal jsem zprávu, že jednu z cen slovenského Hudobného fondu za rok 2016 dostal houslista Stanislav Palúch. S pocitem ohromné radosti se vynořilo i pár vzpomínek.
Přivedl jej kdysi do naší kapely Teagrass kytarista Miško. Nového houslistu Stanka Palúcha. Že prý se mu líbí naše muzika, to propojení bluegrassu s východoevropskými melodiemi a názvuky swingu. A postupně jsme zjišťovali, co je zač: Pochází z Kysúc, otec cimbalista. Studoval v Žilině konzervatoř, teď přišel do Bratislavy na Akademii k Bohdanu Warchalovi. Miluje hlavně folklor, bluegrass, jazz a starou hudbu. Na co sáhne, na to hraje – ale jak! To se projevovalo především na večírcích, kde Stanko bavil celou společnost: Co si dáme? Spain od Chicka Corei na piano nebo Stánky na levnou krásu od Nedvěda na kytaru, písničky z Terchové nebo Bachovu sonátu na pastýřskou píšťalku? Tu Stanko z ničeho nic vytáhl z náprsní kapsy své bundy. Každou melodii vypustil v pravou chvíli: Bachovy úžasné kaskády tónů zněly před kostelem svatého Tomáše, když jsme procházeli kdysi po půlnoci Brnem. Všechno Stankovi člověk věřil (a já mu to věřím pořád!), protože hudba k nám přichází z hájemství Božího a Stanko je muzikant od Pánaboha.
Nepoznal jsem, a asi už nepoznám, tak zblízka nikoho obdobného. Ten gejzír hudby, ty prostory, které se v překotně dozrávajícím muzikantovi otvíraly. Geniální lidé to však nemají jednoduché, to abyste si nemysleli, že všecko jde jak po drátku. Přisuzuju si tu i jednu malou zásluhu: Zachránil jsem Stankovi jedny drahé housle a tím mu umožnil pokračovat v kariéře. Bylo to v době, kdy s námi (Teagrassem) Stanko točil první desku. Nebyl spokojený s jedním svým sólem, pořád je předělával a dostával se vzteky do rotace: „Já tie husle rozšlapem!“ A už je držel za krk a mával jimi. – Poprvé a naposledy v životě jsem jako producent vyhodil muzikanta ze studia: Stanka! Ne proto, že by neuměl hrát, ale abych zachránil stotisícový drahý nástroj! Housle od Pilaře, pro zasvěcenější.
To už je dávno pryč. Kapelu jsme v roce 2003 rozpustili, protože já – muzikant amatér – jsem svým přátelům přestal stačit a měl jsem před sebou i jiné úkoly. A oni zas měli před sebou otevřené další hudební prostory. Zrovna Stanko: s Miškem Vavrem uskupení Acoustic Colours a pak a doteď skvělé Pacora trio s famózním cimbalistou Marcelem Comendantem a basistou Robem Raganem. A spoustu nejrůznějších více či méně příležitostných společných projektů s jinými muzikanty (Druhá tráva, Musica Florea, Solemante Naturali, SĽUK, mnoho slovenských, ale i jiných jazzmanů, a co já vím, kdo všechno ještě), kde se mohla rozvinout Stanova všestrannost a tvořivost.
Trocha muziky na konec
Kdo máte čas, zkuste ochutnat dva různé muzikantské světy – oba pro mne fantastické. Nejdřív trochu krásných jazzových meditací s bandem Juraje Buriana a pak Stankovu kompozici, v níž propojuje Pacora trio se SĽUKem v pletivu folklorních a improvizačních motivů. A nakonec jednu malou nostalgickou vzpomínku – dvě písničky v jedné.