KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Současný svět je díky moderním technologiím a možnosti pohybu svých obyvatel propojen a tvoří jeden velký kotel, v němž se prolínají nejrůznější kulturní vlivy. Někdo se snaží neztratit rovnováhu přimknutím ke své lokální tradici, jiný zase přijímá existenci mnohosti, aby v ní nakonec našel také univerzální zdroje a zpevňující principy pro svůj život. Přinášíme rozhovor s multiinstrumentalistou a zakladatelem hudebního uskupení Shivanam Ivanem Jaškem o cestě alternativního hudebníka, zdrojích inspirace a prolínání hudby s duchovním životem.

Stál jsi u zrodu psytrancové a chill-outové scény na jižní Moravě. Jak na tuto dobu vzpomínáš?

Začátek tohoto období je pro mě spojen především s klubem THC a osobností Vreže Meloiana, který se pro mě stal hlubokou inspirací. Bavíme se někdy o polovině devadesátých let. V té době bydlel Vrež ve zmíněném klubu THC, kde spolupořádal první akce s nádechem hudebního stylu psytrance v Brně. Tehdy to bylo něco nového, spojovat elektronickou hudbu s vizuálním prožitkem za použití dekorací, jako jsou UV-světla, malované plachty a výplety. Hrály se sety, které v sobě nesly příběh. Od klidného tempa se postupně přecházelo až do trancových rytmů a poté se plynule vracelo zpátky, aby se posluchač mohl opět zesynchronizovat se svým srdečním tepem a dechem. V průběhu času se scéna začala zrychlovat, lidé chtěli spíše tancovat, bylo to kolem roku 2005, když jsem začal pociťovat, že se od psytrancu vzdaluji. Odklonil jsem se k pomalejším chill-outovým rytmům a založil svůj vlastní festival orientovaný na tento hudební žánr.

Mohl bys čtenářům více přiblížit, kdo to pro tebe byl Vrež Meloian?

Vrež je původem z Arménie, část svého života však prožil na Tuvě a v Moskvě. Je to hudební performer a multiinstrumentalista, vyučuje také alikvotní zpěv. Pro mě osobně však byl jeho největší přínos v tom, že nás učil, jak žít intuitivně, a to se samozřejmě odráželo i na hudbě. Učil jsem se, jak nebýt jen muzikantem, který se postaví na pódium s konkrétním myšlenkovým konceptem, ale tím, kdo přijde s nástroji a nechá rozeznít tóny a ten, jenž mu pak nejvíc v akustice prostředí a publikem rezonuje, dál navrstvuje. Nechává se vést tématy, která přicházejí. Intuitivně se tak napojuje na emocionální vlnu publika, s níž následně pracuje. Mimo to pro mě přátelství s Vrežem znamenalo změny v osobním životě. Dřív jsem fungoval jako pracující poloprofesionální muzikant, který nedělal ani jednu z těch věcí pořádně. Dodal mi odvahu pustit se na dráhu profesionálního hudebníka a nepotácet se neustále mezi prací a hudbou.

Koncepce intuitivního hraní se odrazila i na tvorbě hudebního uskupení Shivanam, které jsi založil…

Je to tak, projekt Shivanam existuje už přes osmnáct let a vznikl právě na základech intuitivního hraní. Na pódium jsme přicházeli s tím, že máme nachystanou jen harmonickou vlnu a žádný rytmus. Všichni jsme do toho šli s odevzdáním, že celý koncert bude naprosto improvizovaný. V současné době je situace trošku jiná. Shivanamem prošlo mnoho hudebníků, několik posledních let však vystupuji s kolegou muzikantem a učitelem na JAMU Edgarem Mojdlem. Nyní je koncept takový, že s námi často vystupují tanečnice, na koncertech máme projekce, které se dopředu připravují, takže prostoru pro improvizaci už není tolik. V některých skladbách se však stále necháváme unést. Když koncertuji sám jako I-One, snažím se stále třetinu času věnovat intuitivnímu hraní.

Často uvádíte, že šamanismus je zdrojem vaší inspirace. Mohl bys tuto myšlenku více rozvést?

Toto má kořeny už mnoho let zpátky. Často jsme pořádali hudební setkání venku u ohně, kde se za úplňku nebo novu sešli různí lidé, muzikanti i nemuzikanti, kteří si přinesli různé přírodní nástroje. Tato setkání nás vracela zpátky, abychom si uvědomili, že takto to vznikalo od pradávna. Dřív vzal šaman primitivní nástroje, se kterými ťukal do stěny jeskyně a pomocí echa tak vytvářel atmosféru. Vnímám to tak, že to máme v sobě stále zakódováno. Na cestě k sebevyjádření se hudbou dal dozvuk lidského hlasu v jeskyních a v prostoru základ pro vznik nástrojů. Kořeny vidím v lidském hledání a snaze o vytvoření zajímavého zvuku. Lidé byli společně v přírodě a tvořili. Zní to jednoduše a v podstatě to takové i je. Pro mě však taková propojení ve společné tvorbě a s prostředím kolem mají obrovskou sílu. Naše pravidelné hudební seance se promítly i do prvního alba Shivanam, kde byl zásadní zvukový příběh, který člověka provázel fantaskní cestou lidské tvořivosti a imaginace.

Jak prostřednictvím hudby pracuješ s emocemi?

Věřím v to, že hudba má schopnost ovlivňovat lidské emoce a naopak že hudba je vyjádřením emocí. Když máme radostné pocity, je přirozené zpívat. Často si vzpomenu na to, co řekl indický skladatel a hráč na tabla Zakir Hussain. Jako hudebník cestoval i mimo Indii, měl tak možnost srovnávat tamní a západní společnost. V jednom rozhovoru, v němž porovnával indickou a evropskou hudbu, se vyjádřil, že na rozdíl od Evropy v Indii hudbou nevyjadřují zlostné pocity, protože si jsou vědomi toho, že se emocionální vlna přenáší. A já s tím souzním, nechci lidi vybíjet svými problémy. Myslím si, že je potřeba si uvědomit, že když se budeme obklopovat negativními vjemy, tak se můžeme transformovat někam, kam ani nechceme. Nemám na mysli jen hudbu, ale všechny zvuky, které jsou kolem nás, jako je třeba zvuk telefonu nebo hlasitost reklam. V dnešní době, kdy jsme přehlcování mnoha podněty z vnějšku, to platí dvojnásob. Když tvořím hudbu, je pro mě výsledný pocit, který zanechávám na posluchačích, velmi důležitý. Předtím, než se rozhodnu vydat album nebo nahrát nějaký set, sbírám zpětnou vazbu od svých přátel a blízkých, kteří mi pomáhají zvolit si, jakou cestou se vydat a jakou nikoliv.

Ve své tvorbě experimentujete i s binaurálními rytmy, které dokážou pracovat s různými hladinami vnímání mozku. S jakým záměrem s tím za posluchačem přicházíte?

To je spojené s tím, co jsem popsal v předcházející odpovědi. Na člověka doléhá spousta frekvenčních infiltrací, které ho ovlivňují. Rytmy vytvořené z binaurální frekvence jsou jakási ochranná aura či frekvenční vajíčko, které má člověku pomoct neutralizovat vliv rušivých okolních vjemů. Binaurální rytmy vytvářejí zvuky o takové frekvenci, jež má na lidský mozek uklidňující a meditativní vliv. Dokážou léčit různé neduhy a přispívají k psychické pohodě. Principem bych to přirovnal k psychowalkmanu, který byl známý už v osmdesátých letech. Pomocí impulzů proudících z levé do pravé hemisféry a zpátky se posluchači dostanou do určitého stavu vnímání, jenž je charakteristický pro danou frekvenční hladinu v mozku. Postupně se posouvají od nejvyšších až po nejhlubší hladinu tetha, jejíž procítění je možné přirovnat k stavu v meditaci. Dochází tak také k harmonizaci mozkových hemisfér. Prožitek a vnímání člověka, který medituje, jsem se pokusil hudebně ztvárnit skladbou Breathing na svém prvním sólovém albu.

Když se zpětně otočíš za hudební historií Shivanamu, jaké byly milníky jejího vývoje a jak se změnilo hudební klima v rámci psytrancové/chill-outové scény u nás?

Shivanam je hodně široké hudební spektrum, do psytrancu zasahuje jen okrajově. Za téměř dvě desítky let existence se v kapele vystřídalo mnoho českých a zahraničních hudebníků, jako třeba Roman Kroupa, Ladislav Šiška, Vrež Meloian, Danny Jordan Dragov, Slávek Forman a další. Skupina měla kolem sedmi osmi členů a na koncertech jsme se střídali. Za zlom považuji období po vydání prvního alba, kdy jsme sice poměrně hodně koncertovali, většina hudebníků však postupně dostávala nabídky na účinkování ve známějších kapelách, které vystupovaly i v zahraničí. V té době jsem se seznámil s Edgarem Mojdlem a Petrem Burešem, s nimiž jsem nahrál druhé album. V současné době jsme s Edgarem v kapele dva stabilní členové. Trend však začíná být takový, že se k nám bývalí členové vracejí jako hosté. Co se týká změny na scéně, přijde mi, že dříve lidé nebyli tolik zahlceni možnostmi. Na akcích stačily jen jednoduché dekorace, příjemná atmosféra a vše fungovalo. Dnes je potřeba spousta věcí kolem, je třeba vychytávat detaily, práce je mnohem složitější, ale někdy tomu chybí duch. Dřív to bylo spíše spontánní a komunitní, teď je to už více technické.

V hudbě Shivanamu je často slyšet inspirace různorodými kulturními vlivy. Jak s tak odlišnými rytmy a melodiemi, jako jsou indické nebo arabské, pracujete?

Nás třeba hodně inspiruje britský hudební projekt Shpongle nebo jiné projekty, pro které je charakteristická fúze různých kultur, jako je DJ Sabbach nebo můj oblíbenec Talvin Singh, který skládá pro Björk. To jsou lidé, kteří nám dokázali svoji tradiční přirozenou hudbu zprostředkovat tak, aby pro nás byla lépe pochopitelná. Využíváme různé etnické nástroje a jejich samply, které spojujeme s elektronikou. Shivanam je fúze tradiční kořenové hudby, v níž vycházíme z indických, perských nebo jiných stupnic, a ty využíváme ve spojení s elektronickou hudbou s dosti složitými zvukovými možnostmi, které dnešní digitální technika nabízí. Je to vlastně takové spojení minulosti s budoucností v přítomnosti.

Kde tuto inspiraci čerpáte?

Pro mě je v tomto ohledu jedním z hlavních zdrojů inspirace cestování. Dost mě ovlivnila indická hudba, sám třeba hraji na tabla, nebo cesta přes Írán. Můj kolega Edgar Mojdl zas do naší společné tvorby přináší jiné kulturní prvky, protože žil několik let v Etiopii. Na druhou stranu mnohé nápady přicházejí zastavením se a otočením pozornosti dovnitř při meditaci nebo změněných stavech vědomí.

Co vlastně znamená název Shivanam a s jakou hudební vizí přicházíte ve své současné tvorbě?

Shiva je nadsmyslový bůh hinduistické mytologie, my jsme původně chtěli spojit jméno Shiva a české slovo nám, jako Shiva pro nás. Při cestě do Indie jsem však zjistil, že to znamená také pozdrav, takže naše jméno má více významů. V poslední době si hodně necháváme záležet na živých vystoupeních, jejichž prostřednictvím chceme útočit na více smyslů návštěvníka. Na koncertech míváme video projekce, které jsou vytvářeny živě, často s námi vystupují tanečnice nebo fire show. Do budoucna máme vizi používat také různé esenciální vůně, abychom na chvíli opravdu vtáhli posluchače mimo čas a prostor a aby se mohl plně odevzdat zážitkům na koncertech.