Návrat do rodného kraje
Báseň Jacquesa Préverta o tom, čemu psychologie říká afirmace.
Je Bretonec a domů se vrací nakonec
když provedl řádku nezbedných kousků
před továrnami v Douarnenez postává
nikoho nepoznává
nikdo ho nepoznává
je velmi smutný
Jde do stánku s lívanci na lívance
ale nemůže jíst
cosi mu brání pozřít je
Kdosi mu řekl když byl malý
Skončíš na šibenici!
a po dlouhá léta
neodvážil se cokoli podniknout
ani přejít shluk ulic
ani na moře plout
nic, zhola nic
Teď si však vzpomíná:
To všechno předpověděl strýc Grésillard
strýc Grésillard, jenž přinášel každému smůlu
mrcha jedna!
A Bretonec si vzpomíná krátce
na sestru co chodí do práce ve Vaugirard
na bratra který padnul ve válce
myslí na všechno co viděl
na vše co udělal
a strach se tiskne k němu stále víc
Zkouší si ještě jednou
zapálit cigaretu
ale nechutná mu…
I rozhodne se navštívit strýce Grésillarda
jde tam
otevře dveře
strýc ho nepoznává
on ho však poznává a říká mu:
Dobrý den, strýčku Grésillarde!
A pak
mu zakroutí krk
a končí na šibenici v Quimper
Dřív však, než dal vale světu
dva tucty lívanců sněd
a vykouřil cigaretu…
Z výboru básní Jacquesa Préverta Není čeho se bát. Z francouzštiny přeložil Jan Vladislav. SNKLU, Praha 1963.