Myšlenky z ústraní: Jazykový sešup
Jako epištoly posílá svým přátelům známý brněnský básník, publicista a nakladatel rozličné osobně laděné úvahy na časová i nadčasová témata. S jeho svolením některé z nich zprostředkováváme i našim čtenářům, neboť obsah i forma těchto úvah překračují původně zamýšlené určení.
Vím, že ve světle volebních a jiných dnešním politických „událostí“ se toto bude zdát jako efemerida, nicotnost, pro toho však, kdo se celý život zabývá Slovem, nebo chcete-li – literaturou, je toto věc nanejvýš významná: totiž prznění našeho jazyka mateřského, jsem přesvědčen, že kde se mate jazyk, przní slova zděděná po otcích, vztahuje se toto ve stejném smyslu – dříve či později – i k činům, špatní lidé prostě dobré činy nečiní, na matení slov jim vůbec nesejde, protože v nich nespatřují nic hmotného, což jediné je zajímá, – protože jsem celoživotním milovníkem slova, poezie a belles lettres, některé věci – úkazy jazykové – vnímám velmi citlivě, registruji změny (téměř bezvýhradně k horšímu), tak si také nebylo možno nevšimnout, že zjevením se jisté figury v nejvyšší politice se jazykem – co do kultivovanosti, jemnosti a espritu – začalo z hloubi duše, samozřejmě a jaksi instinktivně pohrdat, což velmi rychle přeskočilo jako muňky z člověka podezřelého na téměř všechny ty redaktory a moderátory, a politické sparring partnery jakbysmet, mám zde – pro tentokrát – na mysli sloveso „baviti se“, které dříve mívalo význam celkem jasný a srozumitelný, dnes ovšem nahradilo všechna slovesa následující: diskutovati, debatovati, řešiti, zohledňovati, posuzovati a mnoho a mnoho dalších a jazyk obohacujících, dnes se pokleslo pouze k této povšechné vulgarizaci (hraje zde roli slovenština, jakož i v jiných případech, ke kterým se průběžně vracívám?) – „budeme se bavit“, „bavili jsme se“, „je potřeba se bavit“ a podobné paskvily, které do politické mluvy nikdy nepatřily, takovéto zacházení s jazykem a jeho bohatostí, na které se přičiňovaly celé generace dodnes udivujících tvůrců, mě opravdu nebaví, ovšem vím, že nic nezmohu, přesto ve své linii budu pokračovat i nadále, jakož jsem konec konců pokračoval až dosud celý život, „bez ohledu na počasí a politický režim“, jak by řekl přítel Fido, tedy aby bylo jasno, tuto zvrácenost do veřejné mluvy, toto „bavení se“, přinesl do našich médií právě tento neuvěřitelně na všech frontách „vítězící“ pan Bavič, z toho nechť si každý utvoří obraz, jaký mu vyhovuje, já například: neakceptuji, nepřijímám, popírám, pohrdám, tuto nízkost si prostě z hloubi duše protivím, tento žvást přes práh našeho Deníku neprojde, bude hozen do koše, vyplivnut se žvýkačkou, spláchnut, ANO, je to má osobní věc, jakož i vše ostatní, co píšu i dělám – konec hlášení z Jazykového koutku.