Stále šak laská nás niveau

Foto Tomáš Koloc

Výběr z facebookových básní Romana Krištofa.

duchařina. znáte to. mrholí. de člověk, mluví si sám pro sebe, občas rozhodí rukama. jasně vidím. s někerýma to tak dopadá už zaživa, s někerýma až po smrti

 

ve všech pohádkách se neviditelnosti dosahuje požitím nějakýho kouzelnýho nápoje nebo jídla. u mě tomu úplně naopak. du na lačno s žízní a z rána su jasně neviditelný, nikde nikdo v mlze tady na vysočině, u cesty zajíc úplně strnule zírá skrzevá mne, moh’ bych na něj sáhnout. anebo včera ve městě, pořád sem musel uhýbat, aby mě v uličkách kvúlivá tu mou průsvitnost nepošlapali, jen žebrák mě viděl, ptal se, jestli mám drobný, a strčil mi před nos ksicht, mám, brebtnul sem a odskočil a už ustupoval na kraj těm, co mě nevidí, ale žebráci bývaj v přestrojení jiný bytosti, že ty se nepočítaj, a teprve až sem v knajpě požil kouzlivý nápoj, začalo být zjevný, že mě i jiní vidí…

 

doléhání zvuků když jste zavření doma
uprostřed stěn nebo jen ve svém těle
dětský křik či pláč, kočka, anebo ptáci
napustíte vanu ponoříte hlavu
a zas zvuky jak sonar hledají ponorku
odpalují hlubinné nálože
není úniku, jedině dát se všanc
nenechat touhu po tichu přerůst v nenávist
ale naopak nechat vtrhnout
srdce skryté v tlukotu v ušních bubíncích
udávat rytmus
v něm pak
pohladit dítě, kočku
sledovat let ptáků

 

chtěl bych umřít zdravý ale to nejde říkala mi felčarka
příčinou smrti je selhání životně důležitých orgánů
a tak přát si zdravou smrt je protimluv
můžete tak říct do smrti těšil se dobrému zdraví 
mluvil sem totiž o někom jiném jak máme všichni ve zvyku
jako že píšu pohřební řeč a chcu začít
umřel zdráv! takže ne, akorát tak těšil se...

 

prej svist kulky kerej slyšíš tě nezabije
prej. kdo čte krátký řádky slyší 
aspoň ozvuk
buď jak buď, nic
otázku viny sviňme si do ocásku
láčkovce bičíkovce
jenže zabije jinýho vedle tebe třeba
co vychýlil se ze zákopu dorothea
kde přehršel krásných žen
bubnuje za lubem
bumbum
naplň a zdechni
celej ten um
v tom
uhnout zavčas
sehnout se 
pod sebe skočit
a třeba 
i strachy 
močit

 

poslední leta furt nějaký výzvy
udělat tlustou čáru za fšeckym
no to teda žádná, co
dyť dneska už výzva je třeba
zaběhat pár kiláků nahoře dole 
a klíďo bez vyzyvatele bez
natož nějaký čáry máry v čase
odtialpotial a bez skrupulí
žerou koblihy a pant jim neupadne
stále šak laská nás niveau
a tklivo je

 

Roman krištof

nar. v únoru 65 v Ivančicích okres Brno-venkov. tam jinak nikdy nepobyl ani den (porodnici nepočitá). zabývá se obecně sublunárním světem a nutně i tím, co je nutné pro zaplacení nákladů na takovéto zabývání, tj. pracuje za peníze od osmnácti. v Brně, Vídni, Washingtonu, Les Cayes a naposledka v Praze. žije na česko-moravském pomezí. píše jak vynutí si vnitřní i vnější potřeba.