Dopis příteli: O válkách, podruzích a přidruženostech
Ve Zlíně ještě před 28. říjnem 201Milý Jiří,
přítel básník Franta H., RNDr. a vyučený kuchař, je člověk velice sečtělý. Dovede hodiny vyprávět na téma výskytu slepičího moru na Moravě v roce tři pět, resp. v kterých všech podnicích je zaháčkován Babiš, či co je nového v desynchronóze. S jedním si ale neví rady nikdy, tady mu vždycky klesne brada; to když spolu začneme debatovat na téma války a jejich vznik. (Promiňte, že zase omílám… Ale poslední dobou nemine den, abych se nesetkal s nějakou rozborkou, jak na Rusa, jestli Hillary, bude-li zvolena, si to s ním vypořádá, apod. Holt někteří pěstitelé a chovatelé nenávisti se můžou potentovat neboli posesouvat, jak jsem nedávno zdrobnělinu toho "expresiva" mezi lidem zaslechl.)
Jak tomu bylo v minulosti, je v podstatě jasné, že jo. Z nudy. Ze zimy a z nudy. S jarem. Skoro ve všech evropských řečech se březen, kdy konečně začíná z polí mizet sníh a osychají cesty, odvozuje od římského boha války jménem Mars. Viz marec, März, March, Marzo, rusky Март, i v maďarštině se mu nadává Március. Protože teprve s březnem, až začaly osychat cesty, se konečně mohlo začít válčit, až s březnem, kdy se v přírodě tak hojně zabřezávalo?, začínala u člověka propukat v plné síle jeho perverze, vůle k ničení všeho živého, i nenarozeného. A nejen z pudu podřezat souseda, a tedy nepřítele, ale i z důvodu, že válka byla vždy nejlepší způsob, jak si státně i soukromovlastnicky vylepšit ekonomickou situaci, zvětšit svůj nedotknutelný majetek, čili s březnem začínalo docházet u vojáků k té hlavní přidružené výrobě válečné - k rabování a drancování. Dovolil bych si přilít trochu jedu do pitíčka už tak zkoušené češtiny: k plunderingu - odvozeno od training - a drancingu - vymyšleno zgruntu. Už římský diktátor Camillus (446-365 př. n. l.), který nepovolil tyto požitky podřízeným, kvůli následné nenávisti svých spoluobčanů radši pak odešel do vyhnanství…
A nejeden důvod vzniku války byl a bývá pochopitelně i náboženský. Neboť lidé dělí se na
soudruhy a soudružky
(s podtitulem bratři a sestry, Kameraden a kamarádky atd.). Tito můžou být dle své Víry červení, hnědí, fialoví, bílí, nosit sukně, černé šátky. Jejich postoj je jednoznačně vymezen: ve jménu víry své jdou na Stalingrad, anebo na Berlín, nebo do Peru mučit a upalovat indiány či na Blízkém Východě dekapitují bezvěrce, tj. ty, co neuznávají omezenost jediné správné věrouky, té jejich…,
dále pak na podruhy a podružky,
což jsou lidé, jichž hlavním životním tématem je osobní svoboda, víra vlažná, spíše ta "něcistická", či v nějaký sportovní klub. Typického současného podruha zajímá především plat, sex, vyžití ve volném čase, nové zboží v Lídlu, četba Plesku, zahrádka, výsledky ve Star dancu anebo v Champions League. Podruh bydlí zpravidla v nájemném bytě, v němž se zpravidla pohybuje tak jako ve svých myšlenkách - ode zdi ke zdi...,
a na české Vietnamce.
Vietnamci u našeho (Thuy a Yan) mají pronajatu Lesanku, obchod s potravinami. Prodejní doba soboty i neděle, na Štědrý den do oběda. Dovolená ano, ale ve středu, místo do 18 do 16 nula nula, protože jdou na svatební večeři; jejich vietnamský přítel se žení. Na moji narážku stran možného alkoholického úletu - Pití nic moc, ráno vštávat, otevírá se. Vietnamci od našeho jsou milí neustále se usmívající lidé, český jazyk je moc nezajímá. Těšký. Opchod taky. Dosud prodávali na Tržnici boty. Zřejmě jeden zákazník za dopol, teď zedník vrací 3 lahve od piva, bere si jedno, 40 deka junioru, osm rohlíků a niveu na ruce. Slošité. Když před rokem začínali, nákup, za nějž byste dali v Ternu 155 korun, tady stál 55 - jednička na displeji nenaskočila, vracené láhve se nezapočítávaly…
Učím je česky. Už rozeznají jitrnici od jelita, říct kotrč zvládnou taky. S hlemýžděm je to horší. "Objevil jsem" jim hlemýždě v zelí. (Našed na dětském hřišti krásného gumového hlemýždě, dal jsem jim ho do bedýnky se zelím. Stařeček JK se baví. A dělal jsem rozčileného. Hahaha.) Pro paní Thuy slovo k nevyslovení. Chalemýrš ti?
Včera jsem přišel a už od kasy s rozzářeným úsměvem hlásí: Hle mýr! Nechal jsem ji přitom. Ostatně češtinu, nevím, jak dlouho si ji budu ještě užívat, si mršíme, my Češi, nehorázným způsobem sami.
Milý Jiří, vy byste o tom mohl vědět, nebyl vydán nějaký zákaz stran užívání normálního rozkazovacího způsobu množného čísla v 1. osobě? Příklad: pišme, věřme, podívejme se… Je povinnost užívat ten rozk. zp. s "předsypem" onoho "pojďme", jak neustále odevšad slyším? Jako třeba včera z fotbalového přenosu: "pojďme věřit", anebo ještě hůř: "pojďme pohledem na trávník"…?
P. S.
Ale abych udržel téma: Ptal jsem se Yana, kolik zabil v době vietnamsko-americké války Američanů, kolik padlo jeho příbuzných; paní Thuy naznačila, že z jejich známých je dosud řada lidí postižena herbicidem Agent Orange, jenž Amíci tak hojně jim tehdy sypali na hlavy.
Moc jsem z nich nedostal. Za svoji češtinu se stydí a já z vietnamštiny znám akorát děkuji kamon a tam biet - na shledanou.
S pozdravem všeho dobrého Váš Jaroslav.