Srdečně Váš mece-náš
Letmá reflexe úspěšného experimentu v Galerii města Třince.
Galerie města Třince vznikla v roce 2012 a na popud vedení města byla začleněna do organizační struktury Knihovny Třinec. Základy Galerie města Třince byly položeny ve výstavním prostoru v místním kulturním domě už dávno předtím. Bohužel tento prostor neměl žádnou koncepci nebo kurátorské vedení a výstavy byly organizovány stylem „zapište se do pořadníku a čekejte“.
Ve zmiňovaném roce 2012 však přišel zlom. Na pozici kurátora nastoupil Jakub Adamec a postupně začal vytvářet z třinecké galerie místo, kde je možné umění nejen vidět, ale také žít a porozumět mu. Umění současné, konceptuální a do té doby v Třinci nepředstavitelné. Za tu dobu ušla Galerie města Třince důležitý kus cesty, který znamenal druhý výstavní prostor v nově zrekonstruované budově Knihovny Třinec a od letošního roku i změnu na pozici kurátora galerie. Po odchodu Jakuba Adamce se kurátorkou stala Katarína Klusová.
Aktuální výstava, která má název Srdečně Váš mece-náš jako by byla pomyslným uzavřením určitého stupně vývoje třinecké galerie, jako by galerie došla ke svému cíli. Naštěstí je to naopak. Jedinečně a osobitě pojatá výstava, která zaplnila oba prostory galerie, je ve skutečnosti pokračováním přetváření možná trochu neprávem tradičně vnímané instituce v pulzující místo, které se otevírá všem, a to i těm, kteří se o současné umění tolik nezajímají.
Galerie tvořená lidmi pro lidi
Kurátorem a spoluautorem konceptu je Petr Kovář, který byl k realizaci přizván jako externista. To může budit mírné pozdvižení, protože k místu a městu vzniku výstavy v podstatě nemá hlubší vztah. Cizí člověk přichází k Třineckým a něco od nich žádá a k něčemu je vybízí, to už je sám o sobě dost riskantní počin, nebo spíše experiment. Na druhou stranu výzva a patřičný odstup, to rušivé cizáctví, může přinést mnohem zajímavější výsledky. Kovář na to naštěstí nebyl sám a spolu se zmiňovanou kurátorkou Galerie města Třince Katarínou Klusovou nakonec výstavu dokázali připravit a účel galerijního experimentu naplnit.
A v čem spočíval? S jakým materiálem a v jakých podmínkách pracovali? V první fázi autoři výstavy oslovili osobnosti kulturního a společenského života a instituce z Třinecka, následně od nich zapůjčili díla místních umělců, tedy ne „umělců, kteří snad někde ve světě vystavují, zatímco zde je nikdo nezná, ale pouze ta, jejichž autoři jsou skutečně reflektováni, uznáni, žiti obyvateli Třince“. Následně se odhodlali vytvořit z obýváků mecenášů „odíváky“. „Majitel uměleckého díla zapůjčeného pro účel výstavy získá na dobu jejího trvání náhradou jiné umělecké dílo. To je vybráno kurátorem výstavy z aktuálně vytvářeného depozitáře děl třineckých umělců.“ Výstavu tak najednou netvořili kurátoři nebo odborná komise, ale lidé, Třinečané. Pokud bychom hledali v tuto chvíli vhodná označení, mohli bychom se držet otevřenosti. Umění se totiž z pohledu laika může jevit jako uzavřená, elitářská záležitost. To se v Třinci podařilo narušit, protože tato výstava je nejen tvořena lidmi, ale především pro lidi. Navíc s velmi sympatickým akcentem na místní komunitu.
Jak vypadá umění v Třinci?
Přesně takovou si Petr Kovář kladl otázku. Odpověď v číslech: oslovil 49 osobností a institucí a nakonec se mu podařilo nasbírat 36 uměleckých děl. Vystaveno bylo vše. Ve výstavním prostoru v kulturním domě se sešla jména jako Jan Wojnar, Eduard Ovčáček, Rudolf Štafa nebo Jan Bocek. Naopak do obýváků putovaly díla např. Petra Borečka, Marie Butuly Ciché či Bronislawa Libery. Zajímavostí je, že oslovení mecenášové nabídli tolik obrazů Josefa Novického, že zaplnily výstavní prostor v Knihovně Třinec. Dalším příjemně překvapivým poznatkem, nebo spíš efektem, je to, že někteří z těch, kteří mají ve svých domovech na čas nové umělecké artefakty, projevili zájem o jejich zakoupení. Umění v industriálním a dělnickém Třinci na první pohled může vypadat zapadle a nevýrazně, při podrobnějším zkoumání ale můžeme konstatovat, že je o něj zájem. A to je moc dobrá zpráva.
Umění participace
Srdečně Váš mece-náš ve skutečnosti není prvním komunitním a otevřeným počinem Galerie města Třince. V květnu tohoto roku totiž Katarína Klusová využila volného místa mezi jednotlivými výstavami a uspořádala „hurá akci“, která se setkala s nečekaným ohlasem. Do výstavního prostoru v Knihovně Třinec v rámci akce „Přines a vystav“ mohli amatérští nebo začínající umělci přinést své výtvory a na týden je prezentovat. Postupně se během té doby galerie zaplnila tvorbou místních a na dernisáži bylo překvapivě plno a živo. Mimo to, že si mohli účastníci tohoto kolektivního výstavního projektu s hrdostí říct, že vystavovali v profesionální galerii, která jinak prezentuje tvorbu současných českých, slovenských a polských umělců, si také odnesli zpětnou vazbu, kterou jim u jejich obrazů, kreseb nebo grafik návštěvníci dernisáže zanechali.
Někdo by mohl namítnout, že je to pod úroveň. Na to ale můžeme účinně reagovat, že participace je součástí vytváření komunity, a pokud vznikne kolem galerie komunita a má potenciál růst (což je případ Třince), tak je to pro ni příležitost, jak vystoupit ze svého stínu a oslovit svými aktivitami mnohem větší skupinu lidí, kteří o galerii do té doby neslyšeli nebo neměli důvod ji navštívit. Práce s publikem byla hlavním tématem nedávno proběhnuvší mezinárodní konference RE:PUBLIKUM. V kontextu toho, co v příspěvcích zaznělo, si může tým okolo Kataríny Klusové gratulovat. Nejen, že se svými aktivitami a směřováním vyrovná mnohem větším, progresivním galeriím v České republice, ale krok drží i ve srovnání se zahraničím.
Být mecenášem
Ale zpět k aktuální výstavě v Galerii města Třince. Vzhledem k tomu, že autorem tohoto textu není teoretik umění nebo kulturní antropolog, nepouštěli jsme se do kritického zhodnocení výstavy ani do zevrubné analýzy pojmu mecenáš, přesto je vhodné na závěr citovat úvodní text k výstavě: „Mecenáš ,nepatří‘ jen umělci, jemuž svou péčí umožňuje pokračovat v umělecké činnosti, ale nám všem. Z existence umělce neprofituje jen mecenášův obývák, ale celá společnost.“ A Galerie města Třince nepatří jen vybraným a zainteresovaným. „Umění vidět, zažít, porozumět“ je tak otevřeno všem. A třeba se z některých z nich stanou noví mecenášové – i když mecenášem se v podstatě stávají už tím, že do galerie přijdou.
Srdečně Váš mece-náš, Galerie města Třince, 27. října – 8. prosince 2016.