Nebojím se prezidenta Trumpa aneb Kdopak by se slona bál
Proč nejsem po zvolení nového amerického prezidenta pesimistou.
Nebojím se prezidenta Trumpa, protože věřím v demokracii. Opravdu je to svým způsobem předmět víry, i když jako křesťan bych spíše řekl světonázoru. Empirie není úplně jednoznačná, to dobře vím, ale jsem prostě přesvědčen, že se všeobecným rovným volebním právem, se širokou participací a deliberací se v 21. století žije rozhodně lépe než bez nich.
Věřím v demokracii, a proto, věřte nebo ne, jsem ve středu ráno slavil, arci tiše. Vždyť jestli jsou zprávy o financování obou kandidátů a o amerických médiích pravdivé, tak tentokrát lidé, občané, dokázali zvítězit svými hlasy jednak nad penězi (rozpočet Clintonové prý byl asi dvojnásobný), jednak nad masáží většiny sdělovacích prostředků. To se nestává často.
Potvrdil to i jen český mediální rádobymág: „K volbám přišla čtvrtina voličů uvádějících jako hlavní motiv odpor k postavě protikandidáta. V dané voličské skupině má Trump převahu 51 ku 39 procentům, což je k nevíře. Mobilizovat proti němu přece bylo tak snadné.“ Mimochodem, ten dobrý člověk jako by zapomněl, že si tříbíme názory například i v osobních diskusích se sousedy, na pracovišti, v hospodě, na hřišti nebo jinde. Spekuluje totiž, že pokud sdělovací prostředky hlavního proudu stály takřka unisono za Clintonovou, „jinde nežli v sociálních sítích se tudíž nevraživost vůči ní rozdmýchávat nemohla“. Inu, mohla.
Bez ohledu na různé mediální a jiné manipulace pořád věřím v demokracii a ve vládu práva. S Donaldem Trumpem bych v kdečem nesouhlasil a jest se obávat, že jeho vítězství povzbudilo nejrůznější nahnědlé křiklouny a zlé lidi. Ovšem pod vládou práva nic podstatného nebude smět rozhodnout (aspoň teoreticky, respektive principiálně) bez souhlasu Kongresu USA, také víceméně demokraticky ustaveného. Hlavně ale, jestli se Trump ve své funkci neosvědčí, za pouhé čtyři roky se ho americký lid (nebo – chcete-li – lidé) může legálně, legitimně a především bez násilí zbavit. To je jakési demokratické minimum, ale když se podíváme po zeměkouli nebo po dějinách, není to zase tak málo. S ohledem na to, co vím o stavu americké společnosti, jsem přesvědčen, že i kdyby se na tu funkci opravdu nehodil, za čtyři roky mnoho škod prostě nemůže napáchat.
Jsem zhnusen některými Trumpovými pravičáckými, asociálními, nespravedlivými, nebo hulvátskými výroky, případně chováním (o tom ale vím spíš „z druhé ruky“ a navíc jen z předvolební kampaně). Věřím ale (odpusťte mi ten patos) lidu USA, že ve většině to od svého prezidenta nepřevezme. Jinými slovy, věřím Erazimu Kohákovi, který většinu svého života strávil v USA, co všechno je v Americe a v Američankách (generické femininum) dobré.
První Trumpův povolební projev byl pěkný, ale samozřejmě vím, že to nemusí mnoho znamenat. „Every single American will have the opportunity to realise his or her fullest potential. The forgotten men and women of our country will be forgotten no longer.” („Jeden každý Američan nebo Američanka bude mít příležitost uplatnit svůj celý potenciál. Dosud opomíjení muži a ženy naší země už opomenutí nebudou.“) To zní skoro jako z Marxe. Dále jsme slyšeli o prioritách budování technické a dopravní infrastruktury a na druhé straně o péči o válečné veterány. Nevím, ale opravdu nevím, jestli to jsou ty nejvážnější a „nejspolečnější” problémy USA v současné době. Je to možné. Každopádně jsem přesvědčen, že mě, nás, Evropu ani svět neohrožuje, když se na ně USA soustředí. Takže znovu – nebojím se.
Uvidíme, co bude Donald Trump doopravdy ve funkci dělat; zatím to nevíme. Nevědí to ani solidní komentátoři; zato mnozí z těch, kdo se už teď radují nebo naopak už teď straší, jsou spoutáni předsudky nebo ideologií, případně svedeni novinovými titulky (od těch spoutaných).
Osobně si myslím, že omezení nebo aspoň nerozšiřování amerických válečných dobrodružství (to je eufemismus) v zahraničí může světu prospět. Jestli ale bude Donald Trump rozšiřovat a modernizovat americké zásoby zbraní hromadného ničení, budu to kritizovat. Je fakt, že příznivé ohlasy na Trumpovo zvolení od izraelské vlády, případně od ruského prezidenta by nás měly vést spíše k opatrnosti – podobně jako ohlasy z Wall Street. Ovšem když bude nová administrativa méně podporovat ekonomickou globalizaci než ta dosavadní nebo teoreticky ta pod vedením Hillary Clintonové (dva příklady za všechny: dohody TTIP a TPP), bude to vysloveně dobře. Přeju Američankám, ať důsledně naplňují „Buy American“ (to není jen nějaký slogan, ale i soustava předpisů v oblasti zadávání veřejných zakázek), a my si tady budeme hospodařit ve svých místních ekonomikách.
Americký komentátor české politiky Erik Best ještě navíc vyhodnotil, že „byznysová větev ČSSD se Trumpovy administrativy bojí“. My ostatní se bát nemusíme. A ovšemže ani krást.