Daně jako nástroj aneb o peníze jde až na druhém místě

Foto Tomáš Koloc

Všechny státy na světě se snaží naplnit erární kasu. Ty demokratické a rozumné to dělají nejen proto, aby zabezpečily funkce státu, ale také proto, aby prostřednictvím daní ovlivňovaly veřejné dění. Proč? No, prostě proto, že je to rychlejší a méně bolestivé než pomocí zákonů. Podívejme se, kde daně pomáhají a kde by ještě mohly pomoci.

Daň z tabáku

Tabáčnické firmy pochopitelně mlží, když říkají, že jim zákaz kouření v hospodách až tak nevadí, že mnohem citelněji je poškozuje zdanění cigaret. I tak je však zřejmé, že speciální daně uvalené na cigarety a tabákové výrobky skutečně snižují prodej cigaret a také (mírně) množství kuřáků. Pokud se tedy zatím nepodařilo prosadit omezení kouření v hospodách, je možno jít tímto směrem.

Je také možné pomocí daní snížit prodej a konzum dalších nežádoucích komodit. U alkoholu je to zřejmé. Absolutní prohibice se nikde na světě neosvědčila. Největšího úspěchu ovšem dosahují státy (například skandinávské), které alkohol omezují prostřednictvím speciální daně. U nás je daň taky, ale malá. Měla by být progresivní a týkat se především alkoholu o síle dvacet procent a výše. V některých státech si hospody kupují licenci (forma daně) a teprve na jejím základě smí prodávat čepované pivo, lihoviny a podobně.

Další možné zavedení daní

Je docela zřejmé, že takzvaná zábavní pyrotechnika je zdraví škodlivá nejen při nevhodné manipulaci (úrazy, požáry), ale i při zcela „řádném“ používání (hluk, světelný smog, šíření těžkých kovů a dalších polutantů). Ani zde by se absolutní prohibice neosvědčila. U tohoto jistě k životu zbytného produktu by měla nastoupit speciální, stoprocentní daň.

Zcela nepochopitelně byl hazard zproštěn daně a teprve nyní se postupně zdaňuje. Stále ovšem není zdaněn dostatečně. Jestliže míníme boj proti hazardu vážně, musí být daň odrazující a její placení musí sledovat finanční stráž.

Samostatnou kapitolou jsou pesticidy. Jejich škodlivost (obecně) je jasná a jediný způsob, jak se omezují, je to, že po prokázání nebezpečnosti konkrétního preparátu (kde za pokusné králíky sloužíme my všichni) je příslušný pesticid postupně zakázán a stažen z trhu. I když jsou preparáty řadu let testovány, stejně se na mnoho věcí přijde až po jejich uvedení na trh. Tento postup je jistě třeba zachovat, ale zároveň zatížit pesticidy progresivní daní tak, aby ty nejjedovatější byly nejdražší. Pak se nemůže stát, že v zahradnictvích je levnější šplíchat pesticidem než zaměstnat lidi na pletí.

Hluk je zcela jasně složka ohrožující zdraví, a tak by bylo docela vhodné zatížit všechny hlučné přístroje určené k použití venku (sekačky, pily, křovinořezy) daní, která by byla tím větší, čím více decibelů by přístroj vydával. To by se mohlo týkat i aut a motocyklů.

Přírodní zdroje a jejich čistota

Samozřejmě i znečistění ovzduší a vody je zdaněno, například formou poplatků za vypouštění odpadních vod či emisních povolenek. Ale obecně by měly být znečisťující firmy a domácnosti zatíženy vyšší daní. Jde to zcela jednoduše formou pozitivní daně. Daň z nemovitostí se plošně zvýší, ale ty domy a továrny, které splňují limity (jsou napojeny na funkční čistění, mají moderní kotle na kvalitní paliva), mohou uplatnit slevu na dani, jež daňové zatížení vrátí na původní úroveň. No a ti ostatní se mohou snažit, aby se mezi ně dostali taky.

Dala by se zavést také tzv. uhlíková daň: nemovitosti (domácnosti, provozy) by platily úměrně množství oxidu uhličitého, které produkují. Jistě by samozřejmě došlo k pokusům o obcházení či přímo podvádění. To ovšem neznamená, že to nebude fungovat. Když se zavedla daň z oken nebo daň z komínů, začali lidé zazdívat okna a strhávat komíny. Ale i dnes platí daň z nemovitosti lidé podle zastavěné plochy (zdánlivě jednoznačná záležitost) a i v tom lze podvádět.

Veřejnoprávní média

Dále je možno z daní platit přímo veřejnoprávní rozhlas a televizi. Nezávislost těchto médií není daná pouze finanční nezávislostí. Placení koncesionářských poplatků beztak určuje parlament zákonem. Stačilo by, kdyby přímo na daňovém prohlášení člověk zatrhl zaplacení poplatku na média ve výši jednoho procenta daně, což by u člověka platícího sto tisíc korun na daních činilo tisíc korun. Tuto daň by neplatili například důchodci a invalidé. Což by bylo i sociálně spravedlivé.

Daňové asignace

Poslední možností, jak placení daní učinit smysluplnější, jsou daňové asignace. Například v Maďarsku či v Polsku může každý plátce dvě procenta svých odvedených daní poslat nevládní organizaci (včetně církví), kterou si vybere. Takovým způsobem mohou lidé sami rozhodovat, které organizaci přisoudí část svých daní a tím ji podpoří. Toto udělají jedním zaškrtnutím či kliknutím na daňovém formuláři. Pak také mohou oprávněně požadovat, aby se organizace zabývala problémy, s nimiž se jí svěří.

Vyskytly se i námitky, že tím pádem organizace přijdou o granty a dotace, že přijdou o dary, které se mohou odepisovat z daní. Nepřijdou! Ve všech zemích, kde jsem se poptával po zkušenostech s tímto systémem, zůstaly ostatní finanční mechanismy beze změny a asignace daní funguje jako dodatečný zdroj. Námitka, že například dvě procenta z daní z přijmu fyzických osob způsobí díru v příjmové části státního rozpočtu, je docela směšná, protože převážnou část daní tvoří daně právnických osob, daně z nemovitostí a podobně.

Existují i obavy z typicky českého tunelování, zakládání fiktivních organizací sloužících jako penězovody do podsvětí. Tomu se dá zabránit třeba tak, že organizace musí vykonávat veřejně prospěšnou práci po pět let, a teprve poté bude zapsána na listinu oprávněných organizací, každoročně vydávanou třeba ministerstvem financí. Ze seznamu budou samozřejmě vyloučeny organizace, jež nevedou řádné a průhledné hospodaření nebo třeba nemají výroční zprávu. Ze hry budou také vyloučeny ty sportovní kluby, které jsou uzavřené mládeži a širší veřejnosti, a vůbec všechny zájmové spolky, jež vyvíjejí činnost jen a jen pro své členy a pro své potěšení. Příjemcem ale mohou být například turisté (značkují cesty), hasiči (hasí požáry a pracují s mládeží), charity (pečují o bezmocné), sokolové (umožňují rekreační sport) nebo environmentální neboli ekologické organizace (pečují o přírodu a životní prostředí). Zvažme, zda není ta správná doba vyzvat vládu, aby tento demokratický finanční mechanismus zařadila do svých daňových reforem.