Prastaré trasy starých stezek spojující dnešní území České republiky s okolními zeměmi
V minulosti – i mnohatisícileté – byly pro průchod člověka krajinou nejdůležitější staré stezky. Jejich síť je nejen historickým faktem, ale má i hlubší vypovídací hodnotu o kultuře obyvatel a dějinné dynamice v určitém regionu s dosahem až do naší současnosti. Následující článek publikujeme v souvislosti s připravovaným druhým vydáním atlasu starých stezek – více informací na konci textu.
I když nemůžeme stanovit stáří dávných stezek pronikajících z různých okolních zemí na současné území České republiky, jedno je jisté: Lidské stopy, byť dávno nespatřitelné, o něž se zde jedná, byly původně prošlapány nejméně v době lovců mamutů, tedy asi před 30 000 lety. Tehdy se člověk Homo sapiens mohl vyskytovat na našem území. Ale spolehlivě se ví, že ještě dříve, před více než 30 000 lety, se objevil člověk na Moravě v jiném kraji.
Když první lidé přicházeli od původního místa rozdvojení tras severně od Kaspického moře, šli jednak východním směrem do nitra Asie, jednak směrem západním a procházeli stepní krajinou až do míst dnešního Hannoveru, odkud pokračovali směrem na jih (viz o tom autorův text v KN 12/2016). Někteří však ještě dříve, než došli do západní Evropy, využili vodící role od jihu tekoucích řek. V našem případě to byla řeka dnes zvaná Nisa, podél níž došli až k dnešnímu Kladsku a dále až k pramenné oblasti řeky Nisy. Na dnešní polsko-české hranici přešli k toku řeky Moravy a podél ní doputovali až k Mladečským jeskyním nedaleko Litovle (severozápadně od Olomouce). Tam byly nalezeny jejich staré skelety (pozůstatky).
Vstupní trasou na naše území se tedy stal horní tok řeky Moravy. Jako v mnoha jiných případech i zde byl vodní tok rozhodujícím činitelem pro průběh trasy. Vůbec nejdůležitějšími toky pro průchod Moravou byly ty, na něž od jihu navazovala Jantarová stezka. Z několika jejích variant se jako hlavní projevila ta, která podél Dyje mířila do míst pod Pálavskými vrchy. Umožňovala přiblížit se k mamutům, hlavní lovné zvěři tehdejšího člověka. I v současnosti má v této krajině důležitou polohu Břeclav na samém jihu Moravy, která je významnou železniční křižovatkou.
Na Moravě jsou i další dvě důležitá místa. Totiž Hulín (v sousedství Kroměříže), dnes nejdůležitější křižovatka dálnic na Moravě. To platí nejen pro římskou dobu (první desetiletí prvého století), ale i pro časy mnohem starší a jistě už dobu bronzovou. Byla to křižovatka pro pěší mířící přes Vlárský průsmyk na dnešní Slovensko. Týkalo se to lidí přicházejících od jihu i putujících od západu.
Dalším důležitým místem je Přerov, křižovatka starých stezek vedoucích jednak ve směru dále proti toku Moravy s pozdějším centrem Olomoucí (ta měla v době Přemyslovců významnou polohu na trase Praha–Krakov) a jednak podél Bečvy starou stezkou až k Moravské bráně (u dnešního města Hranice). Tudy vedla už v dávné minulosti jediná příznivá trasa z Moravy na východ.
Nyní se dostáváme k současným Čechám. Od hlubokého pravěku sloužila jako spolehlivá trasa pro spojení Moravy a Čech jen jediná stará stezka vedoucí z moravské oblasti od Starého Města a pak Moravské Třebové na současnou Litomyšl v Čechách. Ve východní části na moravském území se trasa porůznu měnila, ale Litomyšl zůstávala hlavním centrem na tomto spojení.
Pro Čechy se stal velmi významným místem Všerubský průsmyk na našich jihozápadních hranicích. Jím se procházelo od pozdějšího Řezna (Regensburgu) na naše území. Už pro dobu neolitu bylo prokázáno, že tudy lidé putovali až do středu Čech. Mnohem později, až v době slovanské, se stalo průchozní lokalitou město Domažlice, když bylo trochu posunuto od směru původní trasy. Další pokračování staré Řezenské stezky vedlo na Plzeň a na střed Čech, Prahu.
Další spojení s Čechami umožňují staré stezky procházející průsmykem u Náchoda a vedoucí do polského Kladska. Jiná stará stezka, zvaná Linecká, vedla podél Vltavy, aby po rozdvojení v jižních Čechách dospěla k dnešnímu rakouskému Linci. Kromě toho směřovala ze západní oblasti Čech do dnešního Německa ještě jedna trasa. Ta využila možnosti prošlapat starou stezku podél řeky Ohře.
V severní části Čech je spojení vedoucí mimo naše území nevalné. Ještě po vodě – po Labi – by bylo příznivější. To ovšem nebylo vždy tou upřednostňovanou variantou. A problém dosáhnout spojení s Německem přes Krušné hory po dálnici D8 máme ostatně i dnes.
Poznámka redakce:
Autor článku vydal v roce 2011 u nakladatelství Soliton „Atlas starých stezek a cest na území České republiky“. Publikace má dvě části: V prvé autor probírá v pěti kapitolách základní fakta o starých cestách. Nejvíce pozornosti věnuje přirozeně dálkovým trasám, jejich charakteristice a popisu, doplněnému zpravidla řadou originálních fotografií, plánků a map. V rámci identifikace průběhu cest se soustředí na terénní predispozici a využívá v plné míře staré mapy, nejrůznější záznamy, jazykovědné, resp. názvoslovné ukazatele i dosavadní poznatky a studie jiných badatelů. Druhá část atlasu je popisná a obsahuje podrobný popis a dokumentaci celkem třiceti pěti dálkových cest (včetně těch nejznámějších, jako je Pasovská, Řezenská, Trstenická či Žitavská) a jedenácti cest regionálních. Připojeny jsou také čtyři ukázky cest lokálních – vše opět ilustrováno obrázky, plánky a mapkami.