Jak se zbavit zelených aktivistů: Odstraněním nebo solidností?
Když se budou dodržovat zákony, když budeme respektovat jednoduché a logické pravidlo, že svoboda lidského konání končí tam, kde ohrožuje stav životního prostředí, jež všichni sdílíme, nebude potřeba zelených aktivistů. Oni jsou zrcadlem politické a duchovní zralosti společnosti. Jejich „zneškodněním“ se neřeší podstata problému.
V sobotu 17. prosince 2016 se otevíral poslední úsek dálnice D8 z Prahy do Drážďan, který mj. po estakádě Prackovice prochází přes České středohoří. Stavba celé dálnice trvala více než třicet let a tento poslední úsek se měl původně otevírat v roce 2006, společně s německou dálnicí A17 a českým úsekem přes Krušné hory. Otevření nakonec zdržel (a prodražil o několik miliard) sesuv půdy přes část nového úseku v roce 2013 a následné práce s tím spojené. Dokončený úsek a tím celou dálnici otevíral sám prezident Zeman a na adresu „původců zdržení a prodražení“ pronesl lapidární zhodnocení „Zbavte se zelených aktivistů“, kteří v místě „řádili a dosud řádí“. Jakým způsobem se jich zbavit, neřekl. Projev prezidenta i diskuse k otevření dálnice na internetu dobře ilustrují vztah jak vrchnosti, tak „obyčejného lidu“ k prostředí, ve kterém (většinou jiní lidé) žijí, a zejména k lidem, kterým tento vztah není lhostejný.
Shrnout časté názory na podobné lidi obtížné není – jsou to vesměs vyjádření nějakým způsobem dělající ze snah druhých o ochranu přírody a obyvatelného prostředí občanů stupidnost co možná nejvyššího stupně. Zelené náboženství, šílenství, hnus. Zelená svoloč, debilita, zelené mozky a zelení trpaslíci, kterým je jakýsi tetřev, čolek nebo páchník nad člověka. Nejlepší by bylo se na ně vykašlat, nedovolit ze zákona žádné vyjadřování a postavit je vůbec jako ekoteroristy mimo zákon. A to nejen neziskovky, ale i prodejné vědce. Těmto skutečným nepřátelům naší přírody zastavit jejich ekologický byznys a tunelování, případně přísun peněz ze zahraničí. Jen málokdy je možné hledat v konkrétním výroku k nějakému problému, na který je takové vyjádření navázáno, snahu o objektivní pochopení a formulaci věcných argumentů pro diskusi.
Ekologisté versus ekonomisté
Proč ta nenávist k ochraně přírody a podceňování problémů životního prostředí jak politiky, tak mnoha „obyčejnými lidmi“? Nebo je to jen nenávist k lidem tyto problémy artikulujícím? Velká část tohoto zřejmě obecně převládajícího postoje je asi v jednostranném pohledu na vztah přírody a člověka. Pro velkou část podnikatelů, a asi i pro nemenší část politiků, projektantů i „obyčejných občanů“ je příroda pouhým prostředkem ke zvyšování aktuálního blahobytu, často především vlastního. A jak existují „ekologisté“, tak existují většinoví „ekonomisté“. Může se v tom ale projevovat i frustrace z toho, že ne všichni vidí, že maximální využívání všech přírodních zdrojů přináší jen a jen pozitiva! Nechtějí to vidět zejména ti nikým nevolení. Nechápou, že jen trvalé zvyšování HDP vede k zvyšování životní úrovně, vytváření pracovních příležitostí a tím řešení sociálních problémů, neboť „čistého vzduchu se člověk nenají“.
Pokud je možné soudit z časového harmonogramu prací na D8, je patrné, že žádný protest Dětí země či kohokoliv jiného práce na dálnici nezastavil. Vzhledem k nejasnostem v průchodu dálnice Českým středohořím, které je chráněnou krajinnou oblastí a kde „zelení“ požadovali tunel kvůli zachování krajinného rázu, stavba prakticky trvale probíhala známou a osvědčenou salámovou metodou. Stavěly se menší úseky z obou stran s tím, že až zbude poslední úsek, bylo by proti zdravému rozumu požadovat nějakou změnu, zejména pak drahý tunel, který by měl zajistit existenci nějaké chráněné housenky či stromu. Soudní rozhodnutí o platnosti stavebního povolení zdrželo stavbu jen posledního úseku – a to o celé dva měsíce, než došlo k sesunu svahu na již hotový úsek.
Likvidace není řešení, solidní systémový přístup ano
Biologovi se tak zdá být celá záležitost – a obecně ve vztahu k životnímu prostředí a přírodě – především psychologická. Její kořeny byly u nás patrné již v totalitním státě a v mičurinském duchu nečekání milosti od přírody, po roce 1998 k tomu přistoupila bezbřehá liberální ziskovost. Nikdo nemá rád, když mu někdo nebo něco překáží nebo ho omezuje v realizaci jeho „práv“, záměrů, podnikání či dokonce jen snu. A překáží v tom jednak přímo příroda: Nesmí se z ní vybrat všechny suroviny, nesmí se celá zastavět sklady a vyasfaltovat parkovišti (i když přece všechny potraviny se mohou dovézt). A řepka přitom víc vynáší, i když degraduje půdu, hory by měly komplet sloužit v zimě pro sjezdovky, v létě pro soutěže čtyřkolek, neboť to zvyšuje turistický ruch a tím příliv peněz. Těmto záměrům, sloužícím přece lidem, kteří jsou nedílnou součástí přírody, překáží proto všechny zákony, které omezují můj zájem přírodu svobodně využívat, jak chci já. A překáží tak i zelení trpaslíci – samozvaní ochránci přírody. A jak se jich zbavit?
Aktivistů bojujících za ochranu životního prostředí a přírody bylo podle údajů Global Witness z roku 2015 zavražděno v letech 2002–2014 minimálně 786 a v současnosti jsou to dva životy týdně. Zatím jen v „rozvojových“ státech Jižní a Střední Ameriky a na Filipínách. Ale pokud si k nějaké zprávě týkající se životního prostředí u nás otevřete internetovou diskusi, nezdají se být podobné zásahy proti zeleným trpaslíkům některým diskutujícím zcela cizí. Možná by však byla i jiná cesta, s podporou očekávatelnou od rozhodujících politiků:
(1) Kvalifikované úvodní zpracování zejména návrhů velkých snů, záměrů a projektů. Nikoliv již jako „studii proveditelnosti“ (provést se dá všechno), ale spíš jako „studii potřebnosti“.
(2) Pokud se ukazuje nutnost nebo výhodnost zásahu, provést všestrannou a zejména objektivní projektovou přípravu včetně oponentury jeho jednotlivých složek a případných variant.
(3) Důsledné dodržování zákonů – i když bohužel někdy nehledě na jejich kvalifikaci.
(4) Osobní odpovědnost rozhodujících osob.
(5) Odpovědné projednání s veřejností, zejména dotčenou.
(6) Odpovědné a věcně správné, i když někdy méně senzační a tím i méně prodejné veřejné referování o každém případu.
Asi je v tom moc odpovědnosti. A jak s oblibou říkal jeden dříve působící politik: Kde to, prosím vás, žijete?! Naštěstí nežijeme zatím v Číně, kde záviděníhodné zvyšování HDP zabraňuje obyvatelům Pekingu vyjít na ulici. To na Ostravsku zatím vyjít mohou, i když nejen čistého vzduchu, ale ani smogu se nenají. Ale snad budou mít konečně přístav, kde se bude zboží z lodí překládat teprve na vlaky. Spolu s přístavním zábavním průmyslem jako přidanou hodnotou to konečně zajistí dostatek vysoce kvalifikovaných pracovních příležitostí. A možná ani svah pod dálnicí D8 již nesjede
Doc. RNDr. Karel Hudec, DrSc. (1927) je český zoolog a ekolog specializující se na ekologickou ornitologii. Kromě vědecké práce s dopadem tuzemským i zahraničním působí v Nadaci Veronica a v roce 2007 se stal laureátem Ceny ministra životního prostředí za významný přínos české ornitologii a Ceny Josefa Vavrouška udělované každoročně za významnou práci v oblasti ekologie a životního prostředí Nadací Charty 77.