Píseň jako svorník a naděje
Spirituál Kvintet je úkazem, který nemá v české poválečné kultuře obdoby. Svou stabilitou i dlouhověkostí: na pódiích vystupuje již déle než pět dekád. Svým působením, jež je založeno na niterném písňovém poselství spíše než na mediálních mechanismech. Následující text je věnován, spolu s přáním pevného zdraví, Jiřímu Tichotovi. Hudebníkovi a hudebnímu vědci, spoluzakladateli a hlavnímu hybateli legendárního souboru, u příležitosti jeho osmdesátých narozenin (18. dubna).
Když jsem byl malý kluk, uhranulo mne osudově gramofonové album Písně amerického západu (1970). Na jedné straně jsem pod vlivem skupin Greenhorns a White Stars propadl banju a mandolíně, na straně druhé mi zůstaly v paměti písně Spirituál Kvintetu Širý proud ("Ten širý proud, jak přejít mám…") a Kovbojův nářek ("Když v Laredu tenkrát…") a hlasy Jarky Hadrabové a Karla Zicha. V těchto písních jsem se také v pozdějších letech potkával se svými kamarády a spolužáky při společném zpěvu na výletech, u táborových ohňů, v hospodách, na třídních srazech.
Život písně v generační posloupnosti
Seděli jsem tuhle s rodinou doma u večeře a já říkám: "Jaké znáte písničky od Spirituál Kvintetu?" Dcera (1988), která zná hodně písní, odvětila: "No, já nevím…" Zato moje žena začala jmenovat a předzpívávat hned několik, protože "Spirituály" jako studentka milovala. A dcera říká: "Ty já všechny znám, my je s děckama zpíváme, akorát jsem nevěděla, že jsou to písničky od nich!"
Když si vybavím první písničky, které jsem se naučil na kytaru a mandolínu, tak mezi nimi nechybí Růžička ("Krásná růže v sadu kvetla…"), Trh ve Scarborough ("Příteli, máš do Scarborough jít…") a Batalion ("Víno máš a markytánku…"). Všechny pocházejí z prvního alba skupiny s názvem Písničky z roku raz dva (1973) a autorstvím textů odkazují i na dva pilíře Spirituál Kvintetu, muzikanty, zpěváky a konferenciéry v jednom, Jiřího Tichotu a Dušana Vančuru.
Na první titul navázalo v roce 1978 album Spirituály a balady, jež obsahovalo další výrazné položky budoucího nejen táborákového, ale obecně společenského písňového repertoáru – například písně Kocábka, Krutá válka, Mou dobrou zprávu hlásej a Poutník a dívka. A tak bychom mohli pokračovat s každým dalším vydaným albem. Od druhého alba dále také skupinu obohatily hlasy bratrů Jana a Františka Nedvědových, Zdenky Tichotové či Ireny Budweiserové. Karel Zich zažíval od poloviny 70. let svá vrcholná léta v pop music, aby se počátkem 90. let do Spirituál Kvintetu znovu vrátil a bohužel nečekaně jej i svět navždy opustil v roce 2004. V roce definitivně 2006 zmlkl i další symbolický hlas skupiny, bas Oldřicha Ortinského. Jeho však už několik let před tím v sestavě nahradil Jiří Cerha, kapelník známého C&K Vocalu.
Svět písně v zrcadle komentářů na Youtube
Vojenskou písničku Batalion vyvěsil 4. dubna 2010 za doprovodu historických válečných obrazů jeden nadšenec na YouTube, a poskytl tak mně a všem ostatním důkaz o významu písňového poselství Spirituál Kvintetu par excellence. Počet shlédnutí k patnáctému dubnu 2017 je 942 623! Toto číslo je ohromující, zvláště pak, když si uvědomíme, že Spirituál Kvintet dle doby svého působení by spíše měl mít publikum vcelku vzdálené světu dnešních akčních youtuberů.
Projděme si stručný výběr z velkého množství komentářů k předchozímu odkazu. Vynechávám téměř všechny, které vášnivě diskutují o tom, nakolik se k písni, původně francouzské a pravděpodobně z šestnáctého století, hodí obrázky z napoleonských válek. Ve směsi krátkých sdělení se tu otevírá mnohovrstevný svět, vypovídající o svých autorech i o životě písně v současnosti (komentáře cituji bez gramatických úprav!):
– "Nejlepší, když se zpívá u ohně."
– "lepší než nějaký nový shity"
– "To je muzika co má příběh až zabolí. Mladí nechápou a já nechápu jejich muziku."
– "mě je 13"
– "Mě se to líbí moc připomíná mi to tábor a je mi jen 11"
– "Nadhera! Tahle pisnicka mi vzdycky vzene slzy do oci, a ze ji uz znam skoro 50 let."
– "to mě taky :( :)"
– "hezke my ji ve skole zpivame a moc se mi libi like :)"
– "Pamatuju si jak jsme to na zakládce zpívali v hudebce. Ze začátku to nikoho nebavilo, ale později jsme si to zalíbili a pak už jsme nechtěli nic jiného zpívat :)) Rád si to zase znovu pustím"
– "Víno máš a marky v tanku...."
– "Je mi sice 12 ale při písnicce u Táboraku sem byl dojat"
– "Je mi sice 14 let ale tato písnička se moc líbí. :D"
– "srdcová, my ji měli i ve skupině jako naši :-) já se ji naučil hrát na asi 4 nástroje, a prostě mi zůstala v srdíčku :-) a Tourdion, oblíbený renesanční tanec :-)"
– "Mám moc ráda tuto písničku a její slova, příběh zbytečných válečných ztrát"
– "Sice nevím, proč tady někteří mluví o tom, jak autor (Pozn. aut: videa) netrefil století, ale jináč to je opravdu hezká písnička."
– "Ani ne tak století, spíš v písničce se zpívá o KRÁLOVSKÝCH verbířích, ale na obrázcích jsou napoleonští vojáci s republikánskými kokardami. Ale to bych neřešil."
– "Dobrá skupina a píseň též."
– "I've listened to before French and German versions this song. which language this? slovakian??"
– "i think it is czech language"
– "Ja si to spivam furt :D"
– "Skauting forever!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!"
– "Beautiful song. I just wish I either could get a translation of the words or at least a synapsis of what the song is about. Does this portray the Crimean War?"
– "jak se jmenuje original (ve francouzštině)?"
– "Tourdion jestli se nepletu"
K tomu mohu dodat jen veliké :-)
Od jedné naděje k další naději
Spirituál Kvintet se vyvinul z vokálního kvarteta, které bylo od svého založení v roce 1960 okouzleno americkými písněmi a zvláště pak spirituály s jejich vnitřním nadějeplným nábojem. Bylo to první folkové sdružení u nás, a to v době, která se osvobozovala od ideologického dogmatismu a kdy slovo folk v našem veřejném povědomí neexistovalo. Soubor byl v šedesátých letech počítán do jazzového okruhu naší popkultury, k čemuž přispěla i spolupráce s Traditional Jazz Studiem Pavla Smetáčka.
Díky široce založené erudici Jiřího Tichoty, kytaristy, loutnisty, badatele v oblasti staré instrumentální a písňové tvorby domácí i zahraniční provenience, čerpal Spirituál Kvintet postupně z různých písňových zdrojů a neomezil se nakonec jen na ty americké inspirace. Staré písně evropské provenience byly postupně doplněny o tématicky ucelenou kolekci písní českého národního obrození (LP Saužení lásky, 1981), které mají se spirituály a starými baladami jedno společné – člověčenství a láskyplnost. Pamatuju si na ten pocit pozbuzujícího souznění, téměř liturgicky nábožného, které nás uchvacovalo v nabitých sálech při společném zpěvu Pocestného v 80. letech:
"Je to chůze po tom světě, kam se noha šine,
sotva přejdeš jedny hory, hned se najdou jiné.
…
Což je pánům v krytém voze, sedí pěkně v suše,
ale chudý, ten za nimi v dešti, v blátě kluše.
…
Však na pány v krytém voze taky někdy trhne,
jednou se jim kolo zláme, jindy vůz se zvrhne.
A krom toho, až své pouti přejedem a přejdem,
v jedné hospodě na nocleh pán-nepán se sejdem."
Spisovatel Milan Uhde vzpomínal vícekrát, jak jej přátelé tehdy vytáhli z uzavřenosti disidentského života právě na koncert Spirituál Kvintetu, a to, co zažil, jej ohromilo: Byla to pro něj léčivá oáza a naděje, že není vše ztraceno.
Podobně stmelovala těsně před listopadem 1989 publikum píseň Chci sluncem být, jejíž na naše poměry upravená česká verze, vycházející z amerického spirituálu o potřebě důvěry v Ježíše, se mohla do programu dostat jen díky mistrnému úskoku textaře a štěstí při komisionálním schvalování. Ne náhodou se právě tato píseň stala jedním z písňových symbolů revoluce:
"Chci klidně chodit spát a beze strachu vstávat,/až se k nám právo vrátí,/své děti po svém vychovávat,/až se k nám právo vrátí.//Už se těším, až se narovnám,/až se k nám právo vrátí,/své věci rozhodnu si sám,/až se k nám právo vrátí."
Zdálo by se, že s příchodem demokratické společnosti historická role takto pojatého písňového poselství zeslábne či zmizí. Jenže Spirituál Kvintet i v omlazené sestavě stále koncertuje a jeho publikum je početné, a to i bez výraznější mediální podpory. Jeho písně mají stále co říct, lidé si je zpívají a posilují se jimi – i když třeba mladší generace už neví, kde je jejich původ. To ale přece nevadí, důležité je, že písně žijí. A jedno je jisté: Ke kýžené dokonalosti a odstranění společenských nespravedlností máme ještě daleko, a tak potřebujeme na cestě i v životě povzbuzení. Třeba zrovna od Spirituál Kvintetu.