KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Soudnička dokládající, že státní aparát starého Rakouska nebral zákony na lehkou váhu.  

V Nových Dvořích po poledni 20. července stál nedaleko hostince hlouček nebohých hospodářů, rokujících se slzou v oku o způsobených škodách. Připojili se k nim z práce jdoucí nádenníci Václav Adamec, Jan Plašil, Frant. Tržil, Martin Brábek a kovář Tomáš Votápek. Po chvíli vyšel z hostince rolník z Německé Lhoty Jan Valenta a zaměřil ke skupině. Nějaká ženština tu právě vykládala, jaké je to štěstí, že budou aspoň – brambory. Valenta zaslechnuv to, zaláteřil a řekl: "Když sv. P. s… všecko, ať si také s… brambory" a dále pronesl rouhavá slova o Bohu, jimiž dopustil se zločinu rušení náboženství. Našla se "dobrá duše", která výroky Valentovy u vysokém vzrušení mysle pronesené donesla četnickému strážmistrovi a ten zahájil pátrání. Výsledek byl pro zachovalého dosud rolníka neblahý. Byl pohnán před trestní senát krajského soudu v Táboře, aby se zodpovídal ze zločinu dle § 122. lit. a) trestního zákona. Líčení prohlášeno bylo za tajné. Valenta pravil, že živelní katastrofou, jež jej téměř ožebračila a škody přes 5000 korun způsobila, byl velice rozčilen a připouštěl, že mohl v tomto duševním stavu pronésti rouhavá slova, v žalobě uvedená. Soud za předsednictví p. presidenta Exla uznal Valentu vinným zločinem rušení náboženství a přiřkl mu dvouměsíční žalář zostřený postem v každém měsíci. Na letošní krupobití bude míti Valenta kromě zničeného svého majetku ještě i jinou neblahou vzpomínku.

Národní politika, 6. října 1903