KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

Tři básně ruského klasika v kongeniálním překladu Jana Zábrany.

Američanka

Ve dvaceti, jak velí zvyk,
musí si zajet do Egypta;
nepoučil ji Titanic,
pod mořem spící jako krypta.

V Americe řvou sirény
a mrakodrapy touha žene
nabídnout mrakům studeným
komíny - rtíky zakouřené.

Z nádraží spěchá do Louvru,
kde stojí štíhlá jako topol,
a tluče cukr mramoru,
když vyšplhá se na Akropol.

Nechápe nic a zívajíc
čte Fausta… Ve vlaku čas míjí
a je jí líto, že už víc
nevládne Ludvík ve Francii.

(1913)

Koncert na nádraží

Dýchat se nedá, červy poseta je
čerň nebe, od hvězd čiší němý klid,
však, bůh to ví, nad námi hudba hraje, -
nádraží třeští zpěvem aonid
a znova vzduch, ač hvizdy vlaků krájen,
houslový vzduch se stačil zacelit.

Nádražní park. Skleněná báň mě zdraví.
Železný svět zas kouzlo vzalo v plen.
Do ráje mlh, na banket zvučné slávy
odjíždí vagón pyšně vyzdoben.
Křičí tu páv a někde drnká klavír.
Já přišel pozdě. To snad je zlý sen.

Jak ze skla les je na nádraží hala.
Vcházím: tón houslí splakal v rozpacích,
svůj drsný chór teď noc tam notovala,
pach shnilých růží z pařenišť se zdvih,
kde pod skleněným nebem nocovával
stín mně kdys drahý v hordách kočovných.

A zdá se mi, že hudby pln a vření
žebrácký třas má ze železa svět.
Narážím do skel, všude ze skla stěny.
Kam chceš? Ten stín už naživu víc není,
na tryzně hudba zní nám naposled.

(1921)

***

Tam, kde jsou plovárny, kde bavlna se spřádá
a sady v zeleni dál běží o překot,
na řece Moskvě má svůj salón žvást a váda,
oddech jej rozvlní a zčeří vodní sport.

U řeky úřední šiml má slabé plíce,
jak z chalvy kopce jsou, ztracené pod chlumy,
hle, lístky plavební a také pohlednice,
na kterých létáme a ženeme se my.

Má řeka Oka přehrnuté víčko
a proto i na Moskvě vítr je.
Sestřičce Kljazmě ohnula se řasa
a proto plave kachna po Jauze.

U řeky Moskvy vše jak na poštách čpí lepem,
hrají tam Schuberta, jak z hlásných trub to zní.

Voda je na jehlách a vzduch pohladí lépe
než žabí kůžička, z které jsou balóny.

(1932)

Osip E. Mandelštam: Hliněný život. BB art, Praha 2003. Přeložil Jan Zábrana.

Osip Mandelštam (1891-1938) byl ruský básník, zakladatelská osobnost hnutí akméistů. Ve své tvorbě se originálně vyrovnával s dědictvím klasické kultury i s aktuální sovětskou realitou. Za autorství veršů ironizujících Stalinův kult byl odsouzen do gulagu na Dálném východě, kde záhy zemřel.