Nedokončený portrét
Poezie pro májové dny: báseň Miroslava Floriana z doby, kdy ještě nebyl národním umělcem a poslancem České národní rady.
Snad každá žába od nich ze třídy
má vážnou známost nebo je už vdaná.
A ona? Do krve se stydí, že je panna
čistá jak Chopinovy etudy,
jak planá růže za časného rána.
V pokojíku má minioltář s Gottem,
který jen kvůli ní se nežení:
čekává večer za přerostlým plotem
a posílá jí tajná znamení,
zatímco singl pohupuje hrotem.
Neudělala zkoušky na FAMU,
bude z ní prodavačka v drogerii.
Možná že jednou přijde do krámu
soutěžní jezdec po zlé havárii;
varovala ho přece, psala mu.
A zajímat ji bude o to víc —
chlapi, ti chodí věčně se škrábanci.
V průsvitných ouškách místo náušnic
jí zelenavě hoří svatojánci.
Děvčátko, co víš, komu letí vstříc.
Zapřísahám i větve v šeru cest,
ať jenom pohladí a nezraní tě.
Ale ty spěcháš pro hoře a lest
a usmíváš se — napolovic dítě,
než zahřmí nocí: Ite, Missa est.
Ze sbírky Záznam o potopě (Československý spisovatel, Praha 1963).