Erasmus Valencijský (1. část)
Po příspěvcích první a čtvrté generace rodu Guthů-Jarkovských vydáváme zápisky příslušníka zatím nejmladší, páté generace, který shrnuje své zážitky z výměnného studia na Polytechnické univerzitě ve španělské Valencii.
Zrovna když v Praze zavládly největší mrazy následované nepříjemným smogem, sbalil jsem si kufry a odjel na jeden semestr do španělské Valencie. Na tamní polytechnické univerzitě teď studuji "průmyslový inženýring", ačkoli ze čtyř předmětů, které mám, je skutečně průmyslový jen jeden.
Jak jsem dospěl k rozhodnutí jít studovat zrovna na tuhle univerzitu? Matematicky. S přítelkyní jsme chtěli vyjet na Erasmus spolu a množiny univerzit, kam jsme mohli oba, měly jeden průnik, a to byla právě Universitat Politècnica de València. Z přítelkyně je už ex-přítelkyně, ale já rozhodně nelituji, že jsem svou přihlášku na Erasmus nestáhl a rozhodl se vyrazit do teplých krajin.
Jak je ve Valencii?
To je nejčastější otázka, kterou teď dostávám od přátel v Česku. Moje odpověď: Blaze. Počítal jsem s tím, že ve Valencii bude tepleji než v Česku. To by napadlo každého. Ale cítit na vlastní kůži květnovou teplotu začátkem února je skutečně kouzelný pocit. To si stále nemůžu vynachválit. Atmosféru samozřejmě doplňují všudypřítomné palmy a pomerančovníky se zralými plody. A jídlo? Skvělé! Paella (velká pánev rýže se šafránem), horchata (tradiční nápoj ze šáchoru), olivy, plody moře… Vše, co jsem dosud ochutnal, bylo vynikající, a ani ne moc drahé. Méně příznivé jsou ve Valencii ceny studentských kolejí, které začínají na 450 eurech za měsíc. Naproti tomu ubytování na privátě se dá sehnat za 150 až 300 eur, podle požadovaného luxusu.
Matfyzák studuje "humanitní vědy"
Bohužel nemám jazykový certifikát ze španělštiny, a z toho důvodu můžu navštěvovat jen předměty v angličtině. To celkem dost omezilo výběr. Nakonec jsem zvolil "Mathematical Methods", "Automatic Control", "Participatory Decision Making" + španělštinu a jsem s touto kombinací nadmíru spokojený. Po dvou a půl letech na matfyzu je pro mě příjemnou změnou zapsat si jednou takový "humanitní" předmět jako participativní rozhodování. Občas se v něm sice objeví třeba matice nebo lineární rovnice, ale kromě toho je to jen takové příjemné naučné povídání.
Naopak "Automatic Control" mi dává studenou sprchu. Matfyzák by si řekl, že inženýring bude jen taková lehčí aplikovaná fyzika nebo matika. A ono ne, jde o celkem komplikovanou vědu. Je to trochu zvláštní pocit kombinovat Laplaceovu transformaci, komplexní analýzu a zaokrouhlování, ale učím se mnoho nového, takže jak se říká, "za mě dobrý".
Sám
Když někomu řeknete, že plánujete jet na půl roku na Erasmus, můžete očekávat reakce typu: "A nebojíš se? Sám, takhle daleko a na tak dlouhou dobu…" Přirozená odpověď je "Ne".
Jistě, mohu ztratit pas, mohou mě okrást, může se mi něco stát, ale odvážný člověk se přece nebojí cestovat. Tato odpověď však nepokrývá celou otázku. Její klíčová část není BÁT SE, ale SÁM. A to si člověk neuvědomí předem, neuvědomí si to ani po čtrnácti dnech, ale uvědomí si to tak po měsíci a půl.
Jedna věc je chybějící sociální kontakt s blízkými, ale s tím se osobně vyrovnávám dobře. Trochu horší je chybějící sociální kontakt s KÝMKOLI. Jakmile jsem se ve Valencii trochu rozkoukal, začalo na mě dopadat to, že jsem tam vůbec nikoho neznal. Ten čas, kdy jsem nebyl ve škole, jsem seděl u sebe v pokoji na židli. Jistě, mohl jsem jít ven, do města, na pláž, ale šel bych tam sám. Jestli vám mohu dát jednu radu: pokud někam na delší dobu pojedete, nepodceňte tento aspekt.
Samozřejmě každý problém má své řešení a v tomhle případě naštěstí stačilo trochu přitlačit na pilu a situace se zlepšila. Velmi se mi osvědčil systém tzv. "language exchange", který organizuje valencijská univerzita. Člověk vyplní dotazník o tom, kdy má čas, jakými jazyky mluví a jaké se chce naučit, a systém mu přiřadí jiného člověka s odpovídajícími časovými možnostmi a s komplementárními jazyky, kterými hovoří a které se učí. Tak mi byl přiřazen Španěl Miguel, který mě učí španělštinu a já jeho zase angličtinu. Jednou týdně spolu zajdeme na tapas (španělské jednohubky), trochu pokecáme a je to fajn.
Poprvé u zkoušek
Zkoušky ve Španělsku fungují odlišně nežli v Česku. Semestr má dvě části a po každé následuje zkouškové období. Na konci semestru je potom ještě jedno opravné zkouškové.
Pro každý předmět je v každém zkouškovém vypsán pouze jeden termín zkoušky. Student má tedy na každou zkoušku jeden pokus, i když výsledek z jedné z prvních dvou zkoušek si může opravit v opravném zkouškovém.
Na valencijské polytechnice vás první zkouškové čeká na konci března. Nebudu předstírat, že bych čekal, že to bude těžké, a těžké to skutečně nebylo. Bylo až trochu trapné, že v testu s možnostmi A, B, C, D se každé dvě špatné odpovědi lišily o dva detaily, zatímco každá špatná s dobrou se lišily o jeden detail. Správnou odpověď byste tedy poznali, i když nemluvíte španělsky.
Las Fallas
Obecně mě baví všímat si drobných kulturních odlišností, jako že Španělé mívají pračku v kuchyni, a nikoliv v koupelně. Skutečný etnografický objev se mi ale naskytl týden před zkouškami (což byla pro nás studenty trochu škoda, protože jsme si to nemohli užít), když se ve městě konal festival oslavující příchod jara - Las Fallas. Tradici, která se váže výhradně k Valencii a blízkým vesnicím, tvoří mnoho různých prvků.
Jedním z nich jsou ohňostroje. Ty byly ve městě k vidění už tři týdny před hlavním festivalovým veselím, a to pravidelně každý den ve dvě hodiny odpoledne.
Ústředním zvykem je stavba obřích dřevěných a polystyrenových soch (tzv. fallas), které se na konci slavností zapálí a nechají shořet. Kromě toho ulice města zdobí barevná světélka, Španělé všude hází petardy, místní ženy se oblékají do složitých krojů (tzv. falleras) a městem se ozývá dlouho do noci hudba, doplňovaná dalšími ohňostroji, které se během samotných Fallas konají i v noci.
Velikonoční prázdniny ve znamení pohybu
Většina studentů na Erasmu využívá svůj volný čas k cestování. Člověk se tomu ani nediví - zvlášť studenti ze vzdálenějších zemí chtějí co nejlépe využít svého schengenského víza. Já jsem zatím ještě necestoval prakticky vůbec. Jednak už jsem v sousedním Portugalsku i ve Francii byl, jednak to stojí nemalé peníze - ale hlavně jsem doposud většinu volného času musel věnovat psaní bakalářské práce. Tu jsem dopsal koncem března a jako na zavolanou mají ve Španělsku zrovna v polovině dubna dlouhé velikonoční prázdniny. Jelikož ale tento článek teprve dopisuji na palubě trajektu plujícího přes Gibraltarský průliv, vyprávění o Maroku si ponechám až do dalšího pokračování…