Stavrogin se poroučí
Básně maďarského autora Jánose Pilinszkyho.
Stavrogin se poroučí
"Nudím se tu. Podejte mi můj plášť.
Dřív, nežli cokoli tu uděláte,
myslete na zahradu růží,
či spíš na jeden jediný růžový keř,
jedinou jednu růži, pánové."
Vlastní podobizna z roku 1944
V chladné ose vlastního pláče
chlapec stojí.
Infinitiv
Ještě lze otevřít.
A lze i zavřít.
Ještě lze oběsit
A lze i odříznout.
Ještě lze porodit.
A lze i zahrabat.
Jaký jsem začal
Jaký jsem začal, do konce jsem stejný.
A co jsem počal, do konce tak dělám.
Jsem jako vězeň, když se vrátí
do své vsi domů, a tam mlčí dál,
u sklenky vína sedí beze slov.
Hommage à Isaac Newton
Učiníme, co neučiníme,
a neučiníme, co učiníme.
Tam kdesi je hrůzyplné ticho.
Tím směrem gravitujeme.
Vlastní podobizna z roku 1974
Endremu Illésovi
Mám košili bílou a nažehlenou,
jak masový vrah má,
ale má tisíc let a mlčí
chlapecká hlava má.
Stavrogin se vrací
"Nemysleli jste na zahradu růží,
udělali jste, co se nesmí stát.
Od této chvíli jsou z vás psanci
a samotáři jako sběratelé motýlů.
Všichni se dostanete pod sklo.
Nabodnuto na špendlíky pod sklem
pestří se, pestří ležení motýlů.
To vy se pestříte, pánové.
Bojím se, podejte mi plášť."
Přeložil Milan Navrátil
János Pilinszky (1921-1981) byl maďarský básník, redaktor časopisu Új ember (Nový člověk), laureát Kossuthovy ceny. V jeho poezii se odráží křesťanská víra i osobní zkušenosti z války a zajateckého tábora. Ukázky pocházejí z antologie maďarské poezie Vsazování démantů (Mladá fronta, Praha, 1984).