Počteníčko: Problém malého národa
Úvaha Tomáše Garrigue Masaryka z roku 1905, která má co říci i v dnešní době.
Já nevěřím na svatost národa, kde mohou být jednotlivci lumpy. Otázka cti národa je otázka cti každého jednotlivce. Ne kupčit s vlastenectvím a vlastenectví prodávat. Neschovávat se za národ, nýbrž mít odhodlanost sám se znát ke všemu. Tolstoj uvažuje o věci v Anně Karenině. Byla psána, když byla válka rusko-turecká a když se pro tuto válku mnoho ve jménu národa pracovalo. Tolstoj má pravdu, že svědomí národní musí být svědomí ideální. Svědomí není nad člověkem, nýbrž je v něm. Nemá však pravdu, když později vydal spisek proti citu národnostnímu a proti lásce k vlasti. Snaží se dokázat, že idea národnostní sama v sobě je nemravná, že jeden národ potlačuje druhý. Příliš jednostranně vidí stát jen ruský a pojímá národnost politicky. Stát se v Rusku dopouštěl chyb, ne národ. Pro jednotlivce je myšlenka národnostní myšlenkou humanitní.
Láska k národu nemusí a nemá znamenat nenávist k národu jinému. Netřeba národa cizího nenávidět - to je jen negativní stránka národnosti. Komenský ukazoval, že nemáme nenávidět člověka, protože jinak mluví. Psal, jakým mohl způsobem, pro celé lidstvo, jsa Čech. Nenávist a šovinism není nic platný a je škodlivý. Jako může být slepá láska, tak je slepá zášť, která zaslepuje člověka. Škodí se slepou láskou a slepou nenávistí.
Šovinism se mstí politicky. Vidíme to na Francii roku 1870 a vidíme to dnes na Rusku. Nebylo šovinističtějšího národa než Rusové, proto se nesmělo nic kritisovat; teď je smějí kritisovat Japonci.
Člověk, který miluje svůj národ negativně, přijímá myšlenky a věci cizího národa tou měrou, kterou jej nenávidí. Napodobujeme německé myšlenky, taktiku, moudré věci i chyby. Vždyť člověk, který má zlost na svého souseda, nežije sobě, jeho zajímá stále jen, co dělá soused, a celý jeho život je otráven. Nenávidět cizí národ, to je laciné vlastenctví negativní, ale nutné je vlastenctví positivní, které se neohlíží stále, co dělá soused, ale stará se o svůj národ.
Čím více budeme upírat zrak na jiný národ, tím více jej budeme napodobit. Není třeba jen obrany proti nepříteli, vedle toho je třeba pracovat, pracovat pořád.
Nebudu hlásat, že máme své národní odpůrce milovat. Možná, že jsou lidé takoví, kteří dovedou nepřítele milovat, ale pro svou osobu bych řekl: Buďme k nepříteli spravedliví a žádejme po něm také jen spravedlnost, a pak nám pro positivní práci zbývá času dost.
Při té positivní práci u národa malého zase je třeba se obrátit proti šovinismu. To je neštěstí národa, ta zaslepenost proti nepříteli. Je jistý takt potřebný v odmítání toho, co není dobré a správné, a shoda v tom, co je správné pro nás.
Jen ať jsou spory, ale ať se bojuje s rozumem a poctivě.
Tomáš Garrigue Masaryk: Ideály humanitní. Melantrich, Praha, 1968, s. 75-77