Od imaginace ke kontemplativnímu minimalismu
Novou kolekci tří desítek maleb vystavuje Božena Rossí (*1957) v Galerii z ruky v Křížovicích-Doubravníku při severozápadní hranici okresu Brno-venkov. Autorka absolvovala v roce 1982 Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru prof. Karla Součka. Patří k osobnostem současného českého malířství na Moravě. Je členkouSdružení Q.
Galerie z ruky dospěla koncem dubna k otevření své už dvacáté šesté sezony. Výjimečností svého místa u lesa na kopci nad městysem Doubravník, jehož je součástí, a rustikálním charakterem srostla s mnohými výtvarnými autory a příznivci umění. Zvláštní vztah náklonnosti má galeristka Stanislava Macháčková právě k Boženě Rossí, jejíž působiště je v nedaleké Bystřici nad Pernštejnem. V Galerii z ruky vystavuje od roku 1992 popáté. Lze tedy povědět, že zde, jako nikde jinde, v galerii, jejíž dimenze a styl se zásadně liší od tradičních kamenných galerií, byla dosud po částech představena v bezmála úhrnných souvislostech.
Bez reflektování předmětnosti
Rossí vychází z předmětnosti. Ale bez tužby ji reflektovat. Její malby jsou, řečeno kuse, imaginativními licencemi s neotřelými liniemi budujícími tvary. Za vším je s kardinálním posláním malířčina svérázná vnímavost. Milan Kundera píše v knize Život je jinde: "A zapamatuj si, že malíř není na světě, aby něco obkresloval, nýbrž aby na papíře vytvořil svět svých čar." Svět čar Rossí je na plátně. Jejich souhrnnou látkou byla do nedávna lidská bytost s utvářejícími duchovními kontexty. Rozvíjením tohoto tematického intimního universa se Rossí neustále dotýká metafyzických otázek - co je lidská existence?, v čem je podstata jsoucna? Vždy je uvnitř oněch tázání, nehledá odpovědi (to je prací filozofů). Ze svých východisek tvoří umělecké obrazy, které mají, jak jim přísluší, nejsou-li zrovna surrealistické, estetický rozměr.
Nejvýše stojí vyjádření diktované zápalem
Z aspektu formy jsou Rossí malby (většinou enkaustiky, někdy v kombinaci s klasickým užitím olejových barev) plošnými a lineárními kompozicemi nápovědí souměrných soustav s kultivovanou barevnosti. Platformou jsou v převažující míře lyrické, někdy až enigmatické vazby. Definitivní díla potvrzují přítomnost kriteria originality v polaritě nestrannosti a osobitosti. Nestrannost má jen malou cenu, vysoko nad ní stojí, tak je tomu u Rossí, vyjádření diktované zápalem.
Umberto Eco říká v jednom z esejí: Pokud jste v životě neustále v interakci s různými věcmi, vše se neustále mění… A jak se to má s výtvarnými umělci? Je žádoucí, aby kontinuálně měnili obsah a formu své tvorby? Nebo mají zůstat svázáni dosaženou poznatelností své práce, být stále sví? Ano, rozhodně sví! Ovšem i v rozvíjejících proměnách, jimiž nedopustí rozmělnění sama sebe. Před čtyřmi roky jsem o obrazech Boženy Rossí mohl mínit: …V malířských symbolech, respektive v estetizovaném zahalování a naznačování podstaty vlastních obrazových sdělení, umí se pohybovat se značnou virtuozitou. Jistě je to svým způsobem rafinované, ale především emotivní a podmanivě lyrické, právě takové, jak přísluší v nejvyšších sférách poezie věcem, jimž se tematicky věnuje, těm, které jsou tělesně a biologicky prvotně spjaty s koncepcí člověka, potažmo se sexualitou. Ale takové nejsou všechny Rossí obrazy. Některé obsahují, snad jako hrot proti jednotvárnosti, především jako akcent přímočarého zduchovnění nebo jako náhled z "jiného konce", objektivní prvek.
Rozvíjející proměny
Na aktuální výstavě jsou v početní převaze malby, jejichž téma bylo před čtyřmi roky pouze naznačeno jako možné příští autorčino směřování. Tam je Rossí krok dopředu, tam jsou ony rozvíjející proměny k plnějšímu soustředění na zduchovněné vnímání, k zobecněným tématům, jejichž prostor je v odkazech biblický a dotýká se věčnosti přírody a tedy fundamentu bytí (šestidílný cyklus Rajská zahrada, Vážky, Noční motýl, Beránek, Ptačí místo, Moře, Svatojánský květ, Tajemná zahrada, Voda - Vzduch). A byla-li u Rossí vždy přítomna tendence ke kontemplativnímu minimalismu, kde předmět je obklopen prostorem, jehož nosnou kvalitou je pojednaná barevná plocha se subtilním děním, pak přítomná výstava má i zde patrné zesílení. Na jeho přídi a též na aktuálním vrcholu stojí, po mém soudu, mysteriózní malba s titulem Tiché místo.
Sochy Zdeňka Macháčka
Z přízemí Galerie z ruky určeného pro proměnné výstavy lze projít do sousední stálé expozice sochaře Zdeňka Macháčka, doyena našich sochařů (nar. 1925). Jeho materiálem je převážně dřevo, některá komorní díla realizoval v bronzu. Expozice přináší průřez Macháčkovým dílem od modelů k rozměrným realizacím. Nejčastějšími náměty jsou krajinné prvky ve svérázné stylizaci a expresívně podaná lidská bytost v touze vzlétnout.
Božena Rossí, Obrazy, Galerie z ruky, Křížovice 3, Doubravník. Výstava trvá do neděle 30. července 2017, otevřena je ve čtvrtek a v pátek od 13. do 18. hodiny, v sobotu a v neděli od 10. do 12. hodiny a od 13. do 18. hodiny, v pondělí, v úterý a ve středu je zavřeno.
Zdeněk Macháček, Sochy, stálá expozice, sezónně otevřeno od konce dubna do poloviny září. www.galeriezruky.cz