Jiří Popelínský
Trocha poezie pro hladší přežití všedních dní.
Poslední okurku z omniovky
Před tím než nebe zčerná
je tak nějak sladké
jako okvětí černého bezu
Vrátil jsem se domů
a chtěl se s tebou podělit o tu hloupost
ale nakonec jsem si netroufl
když jsem tě viděl
jak lovíš poslední okurku z omniovky
***
Máme novou doktorku
a očkování proti chřipce
Chlapi ze Seduku vycházejí z ordinace
ještě se zataženým břichem
Velkýma rukama
do stojatého vzduchu čekárny
vykreslují ženské křivky
a v očích jim jiskří jak klukům
když s nohama na řidítkách
projíždějí kaluže
Jenom Bohóšek Hubatků
co zvedá na bráně závoru
a v oknech kanclu šlechtí muškáty
sedí tiše v koutě
na koleně přeskládává kapesník
a slušně kleje
Letní průtrže
Je po dešti. Stromy stojí tiše.
Z hospody Pod Dochem vyjde pan Říčánek v zástěře,
dívá se na roztrhané nebe a do tváře chytá slunce.
Pak pod kaštanem zdělává židle a volá: "Noste to ven. Je umyto."
To už ale od cesty k panu Říčánkovi spěchá slečna z pošty,
klopí oči a rdí se jak červeně orámovaná obálka,
kterou s lehkou úklonkou podává panu hospodskému.
Ten ji chytne za drobnou ručku a povzdychne si:
"Zase upomínka," …a pak ji líbá, jako by děkoval…
Námlove
Ten Josef Trósilů
to be dceronko nebela špatná partyja
Statek zděděl po rodičích
- pravda… má na dvorko tře slépke
hale pro keho be hospodařel
He do kostela zajede
- na trachtóře sice
hale je vedit že má chlapec víro
Tož někde se také napije
a pak ho chlape vedó dom
jak popelář popelnico
Hale jináč… no
…jináč je to dobračesko
Co se krótíš jak slépka na vécích
Zadělávé na bochte
zétra k nám přendó Jozéfek
po zémě protáhnout kamna
A dědečku jak to bylo že si tatínek namluvil maminku?
Toťká si sednite na ďopo a poslóchéte:
Bely hyce jak před Anenskó póťó
Všeci zalezlí doma
Jenom Toncek a Libka seděle pod lipó na pumpě
Ona pletla věnce z pampeluche
On se jí strefoval hlavečkama heřmánko do záňadří
Najednó …jako kdež zarumploje v kamnech
rozkockal se důle v dědině amplión
"Koškař" vekřikla Libka
a chcela veběhnót mezirkó v plotě k záhomenko
Jak hale vehópla
heřmánek na prsách se jí rozeběhl pod šate
V očeskách jí zablésklo
jak v dobře založeným špirituso
Vjedným švunko se otočela
a dala Tonckovi takovó po čuni
že vzal druhó lebeňó vo pumpo
"Si příště tolik nedovoloj Toncko" řekla Libka za sebó
a cupitala v pantufličkách ke králikárni
Milé Toncek tam seděl jak svaté na vobláčko
Vočeska vobrácený na věčnostě
v obličejo blažené hósměv
Že bel hale fešné kločina
Libce se ho zželelo
a za večíř ho přešla k pumpě polit kýblem stodené vode
Jináč be tam meslim zvostal čočet podnes…
Dědko! Proč tém děckám pleteš hlavo!
Co ses tenkrát rumpl vo to pumpo
všecko zmotáš
Jiří Popelínský se narodil roku 1982 v Brně. Vydal sbírku básní Amazónští mravenci (Weles, 2006), odkud jsou naše ukázky.