Důležitý krok k poznání neviditelného světa
Práce ve špatně placených a často psychicky i fyzicky namáhavých profesích není tématem, kterým by se média příliš zabývala. A přitom v tomto prostředí se obnažují bolavá místa naší společenské praxe a zakládá se tu na negativní sociální jevy. Novinářka Saša Uhlová udělala důležitý krok k medializaci a poznání světa, který není příliš vidět a často jej ani vidět nechceme.
Přečetl jsem si rozhovor se Sašou Uhlovou v Lidovkách (9. 9. 17) o jejím počinu: Půl roku pracovala v různých bídně placených (a přitom společensky nezbytných) zaměstnáních, aby poznala a popsala realitu takového prostředí. Nemá tu cenu rozebírat detaily jejího angažmá, po sociálních sítích to létá už několik dní. Ten rozhovor je výborný. A celý projekt záslužný.
Zajímavé na tomto počinu ovšem je i to, jak se v bezprostředních reakcích na FB i jinde odkopali různí lidé (často i takoví, do nichž by to vzhledem k jejich veřejnému angažmá či osobní historii člověk neřekl) a vyjevili své ledví: nesnášenlivost (útoky ad hominem), řevnivost (mentorování autorky), nedostatek sociální inteligence (strach před emotivní manipulací), ideologičnost (používání nálepek – levicová aktivistka, marxismus atd.).
Přitom v celé věci jde – dle mého názoru – zcela věcně především o to, ukázat sociální realitu a přispět k její reflexi. Bez předsudků a přikrašlování. Zde se nachází klíč k tomu, aby se nevrátily nežádoucí jevy minulosti. Základem vzniku socialistické totality bylo nedostatečné vypořádání sociální otázky (otázky sociální spravedlnosti, abych nechodil kolem horké kaše) v době předchozí. Energie hrůzných dějů při vzniku státu bolševiků, který rozehrál tuto strašnou „hru“, pochází právě z této sféry. V carském Rusku byly sociální rozdíly drastické.
Doba pokročila a dnes zjevně máme další šanci tuto kritickou otázku řešit. Za daleko příznivějších podmínek a za ne tak dramatického sociálního napětí jako před sto lety. Saša Uhlová udělala ohromný krok a důležité je, že není bezprostředně spjat s programem té či oné politické strany, ale jeho výsledek je nabídnut veřejnému prostoru. V této souvislosti mi přijdou ty nejrůznější úskočné výtky, ironické šlehy a poučování neobyčejně trapné.
Klobouk dolů před Sašou Uhlovou. A také před její schopností výsledky své práce patřičně medializovat. To není samozřejmý parametr.
……………………..
Úvodní text Saši Uhlové s odkazy na další díly reportáže.