Obživlosti: Zloději a podvodníci
Neměl jsem zatím v životě moc štěstí (anebo smůlu) na zloděje a podvodníky. Z dětství si nepamatuji žádné. Prvního zloděje jsem potkal až na vojně. Šlo o do té doby v kolektivu oblíbeného kuchaře, který týden před odchodem do civilu zcizil kamarádovi holicí strojek. Nedávalo to smysl, protože ho čekalo dobře placené vaření na lodi kdesi v cizině. Od okamžiku, kdy se lup našel v jeho skříňce, už s ním nikdo na rotě nepromluvil jediné slovo. Co si člověk do vojenského prostředí přinesl z domova, bylo nedotknutelné. Kdo na vojně zcizil něco civilního, byl za vyvrhela. Přitom když někdo někomu vzal cosi z vojenské výstroje, bralo se to jako „přemísťování“, které se neřešilo.
Pocit pouhého přemísťování ovládl naši společnost po pádu socialismu. Privatizace státního, čili našeho společného vlastnictví se z kraje nebrala jako rozkrádání, nýbrž jako hledání konkrétního odpovědného vlastníka. Zvláštní kapitolou byli finančníci. Vzpomínám na rozhovor s Pavlem Tykačem, kterému nešlo na rozum, jak může být jeho kolega z Motoinvestu stíhán za to, že vymyslel originální „finanční produkt“. Jan Dienstl se svým finančním produktem nejspíše jen předběhl dobu, respektive právníky. Do tepláků nešel a dnes je miliardářem.
S Pavlem Tykačem jsme si v rozhlase před studiem povídali v době, kdy se o něm říkalo, že mu telefon i o půlnoci zvedne předseda vlády. Jediné, co mi z toho nezávazného klábosení utkvělo v paměti, byla epizoda s jeho malým synem. Ten se rozhodl nakoupit pro své spolužáky čokoládové tyčinky. Otec Tykač mi pobaveně líčil, jak synovi vysvětloval, že tyčinky, které navršil do nákupního košíku, stojí peníze, které je třeba vydělat.
I když si dnes myslím, že slovo finančník je synonymem výrazů podvodník či zloděj, nevzpomínám na tohoto konkrétního finančního žraloka, kvůli kterému mimochodem zřejmě zkrachovala naše banka, nějak ve zlém. Konec konců – když někomu zůstanou za nehty miliardy, budí to v nás paradoxně respekt. Není dost dobře možné pohrdat miliardářem. Navíc v civilizaci, která na odsouzení nepoctivosti rezignovala nejpozději při emisním skandálu s podvodným softwarem v dieselových automobilech.
Před dvěma lety jsme na inzerát od jednoho mládence koupili pro zvířata hezký oves. Loni jsme ho kontaktovali znovu. Na otázku, zda má stále oves zlatý, nikoli šedý, nás ujistil, že ano. S úsměvem nám dovezl osm pytlů. Pro případ, že bychom si chtěli oves zkontrolovat, nasypal do pytlů s šedým ovsem navrch něco ovsa zlatého. Netěšilo ho jen to, že vydělal. Také byl na sebe pyšný, jak nás šikovně převezl. Pořádný podvodník si podvádění užívá, touží na druhé vyzrát. A samozřejmě se nestydí. Proč také, když se nestydí ani miliardáři.