Proč volby dopadly dobře a jak to bude dál
Moji přátelé se chmuří nad výsledky voleb, ale upřímně nerozumím proč. Podle mě dopadly dobře. Vystavily všechny do těžkých rozhodování, ve kterých se tříbí charaktery.
***
ANO vyhrálo tak, že je nelze obejít, ale zároveň ne dost na to, aby dokázalo měnit pravidla hry. Mělké hnutí bez hodnot má i mělkou podporu: jako lehko nabylo, může i lehko pozbýt. (Kdo nevěří, nechť ve studii Medianu vyhledá přelivy voličů mezi lety 2013 až 2017: ANO si udrželo 72 % tehdejších stoupenců, nadto přitáhlo vlažné nevoliče a mnohé tehdejší podporovatele ČSSD.) Jeho příznivci očekávají slíbený instantní blahobyt. Teď se ANO nemůže vymluvit, že mu zlí lidé brání, ale ať kouká zařídit viditelné „líp“.
K ANO se během let připojila spousta více či méně sympatických technokratů, kteří nechtějí nad věcmi moc přemýšlet a mají touhu něco konkrétního udělat; v jiných stranách by trávili večery na partajních schůzích, v ANO se ale ještě pořád dá udělat kariéra přes noc. Výsledky voleb je však nutí k morálnímu rozhodování. Andrej Babiš totiž nutně potřebuje, aby kvůli Čapímu hnízdu nešel do vězení nejen on a ing. Faltýnek (k tomu by stačila imunita), ale ani členové jeho rodiny a jeho věrní spolupracovníci. Tudíž se poslanci ANO vystavují situaci, kdy se budou svým jménem podílet na čemsi hodně odporném, a my budeme se zájmem sledovat, jak se v tom budou kroutit.
Jistému dilematu jsou vystaveni i lidé z ČSSD a KDU-ČSL: jako první dostali nabídku, aby zavřeli oči, mysleli na vlast a kývli na pokračování koalice (103 hlasů), protože jim to třeba voliči odpustí… Ne, neodpustí. Střízlivý pohled ukazuje, co s nimi provedly čtyři roky vládnutí, kdy ještě byli silní a mohli jednat s Babišem jako rovní s rovným. Teď by byli čtyři roky v postavení juniorních přívěšků, které lze kdykoli převézt ad hoc hlasováním s Okamurou nebo ODS. Pro obě nejstarší tuzemské strany by to byly čtyři roky posledního mejdanu (a to v dost potupné roli, kterou jako gentleman nechci pojmenovat nahlas).
Značnému pokušení bude vystavena ODS. Jakožto druhá na pásce by mohla sehrát vyrovnanou vyjednávací partii. Dvoučlenná koalice (také 103 hlasů) by dávala perfektní smysl z pohledu moci a síly. ODS by mohla dostat klidně polovinu ministerstev a dosáhnout splnění všech svých „12 nepodkročitelných požadavků“: nižší daně, euroatlantická orientace, zrušení EET… Na to vše jim Babiš kývne a ještě na mnohem víc, pokud nebude muset on ani jeho dcera jít do kriminálu. ODS má pro tuto chvíli v dějinách zcela ideálního lídra: Petr Fiala strávil velkou část své akademické kariéry přemýšlením nad principiálností v politice. Teď musí za všechna ta slova ručit činem, ví to a je to na něm znát. Zároveň má ve straně lidi, kteří takové skrupule nemají, vyznávají vlčí individualismus a ochotně skolí vůdce (samozřejmě myslím Juniora). Jenže mandáty jsou rozděleny tak krásně, že záleží na každém hlasu včetně Fialova. Navíc za ODS budou v parlamentu lidé, kteří věnovali pro změnu část svého života vyrovnání s minulostí a pro které by bylo poněkud žinantní podpořit vládu vedenou evidovaným donašečem komunistické tajné policie (samozřejmě myslím Pavla Žáčka).
***
Pak jsou tu Piráti, kteří tak dlouho proháněli tlusté kocoury a žádali zveřejňování všeho, až je za to osud spravedlivě potrestal tím, že dostanou za volby a mandáty 173 839 300 Kč. To je částka, která může zlomit každého, kdo není dost pevně ukotvený; může se z ní stát karibské prokleté zlato. Anebo z té zkoušky vyjdou se ctí; zatím si vedou v této situaci s osvěžující drzostí.
TOP 09 také dostala zprávu, ale nevím, zda jí správně rozuměla: toto bylo naposledy, čistě ze soucitu a kvůli knížeti, příště se to už nebude opakovat. Miroslav Kalousek jako pravý Šér Chán má devět životů, ale tohle je vážně poslední šance čestně odejít. Žádné příště už nebude, je třeba vymyslet hladké přistání celého končícího projektu.
Naopak STAN má zjevně zdravé kořeny, roste pomalu a organicky, není zdaleka odkázaný jen na Prahu a okolí. Teď byli po právu oceněni za to, že prokázali samurajské ctnosti, nerozbrečeli se, ale vyrazili na zteč se sebevražednou odvahou. Zároveň je volby hodily do situace, kdy se ve sněmovně budou přetahovat s dalšími bojovnými trpaslíky o to, kdo je tu největší opozice.
A ano, je tu další obchodní projekt Tomia Okamury, který pokaždé nabídne, po čem je poptávka. Kdyby se okolnosti změnily, bude za čtyři roky nabízet třeba boj proti palmovému oleji nebo právo jeho užívání v každé domácnosti, zákaz dovozu nebo vývozu plyšáků, bude pro levné hrnce Zepter nebo proti nim, dokud se dobrým lidem neomrzí. Ani on ale neví, jakou skupinu magorů si vyvezl na zádech tentokrát a jestli ho časem opět nevyloučí z jeho klubu.
Do toho je tu prezident, který si přeje být znovu zvolen (s ohledem na obtížnou zaměstnatelnost svých spolupracovníků v případě náhlého ukončení mandátu). Proto potřebuje, aby do 7. listopadu, kdy je uzávěrka kandidátů do voleb, nepostavilo ANO žádného vyzývatele (konkrétně Martina Stropnického). Prezidentské volby jsou ovšem načasovány tak akorát – ani příliš daleko, ani příliš blízko. Zeman si potřebuje držet ANO v přízni, ale zároveň se s nimi nemůže úplně obejmout a jmenovat jejich menšinovou vládu. Protože je tu 70 % voličů, kteří pro ANO nehlasovali.
***
Miloš Zeman i Andrej Babiš by potřebovali stabilní většinovou vládu. Nejbezpečnější by byla varianta s ODS, o něco horší s ČSSD a KDU-ČSL a nejméně bezpečná s panem Okamurou a KSČM (z pohledu Miloše Zemana a Andreje Babiše není pochopitelně problém v amorálnosti pana Okamury, ale v nespolehlivosti jeho klubu). Na variantu s ODS by mohl vyvíjet tlak kdekdo včetně Klause otce a Klause syna.
To se ale začne týkat i nás okolo. Mí přátelé, kteří zůstali v médiích Mafry, budou nyní pracovat pro vládní tisk. Už tak bylo dost obtížné nést spoluzodpovědnost za noviny, jejichž názorovou linii razí různí Glumové české žurnalistiky. Naopak mí přátelé, kteří strávili nejproduktivnější léta svého života tepáním Babiše, Zemana a Evropské unie a obranou ODS (zejména proti zlým státním zástupcům), se mohou ocitnout v situaci, kdy vznikne euroskeptická vláda ANO-ODS s podporou prezidenta Zemana.
Ale život bez těžkých morálních rozhodování by nebyl důstojný a pěkný.