Marceline Desbordes-Valmorová
Dívka a doupnák
Vzrušené stromoví si šeptá o dešti;
sad, varován, se chví nad blížící se změnou;
a co ty, zasněná nad knihou rozečtenou?
Čekáš-li milého, čas dobré nevěští.
Tam, v sebe schoulený a zmoklý, pták se mhouří
a hledě k obzoru, kam křídla nesmějí,
a k sobě volaje svou družku něžněji,
ten doupnák jako ty je zarmoucený bouří.
Nechť prší, všichni vy, teskní a nesmělí!
Po bouřce přehnané svět obrodit se může.
Což slunce bez deště by zotvíralo růže?
Milí, vždyť čekáte, nač byste želeli?
Co jste učinil?
Srdce tvé je mé,
mé se k tobě vine;
sebe za tebe,
nebe za nebe
Tvé je vráceno,
já už nemám jiné,
tvé je vráceno,
mé je ztraceno!
Lupínek a pel
a sám z růže kvítek,
lupínek a pel,
vůně kadidel.
Co jste učinil,
Pane můj, však víte!
co jste učinil
z líbezných těch chvil?
Dítě na ptaní,
co ztratilo mámu,
dítě na ptaní,
nikde zastání.
Zanechals mě zde
hořkou a tak samu,
zanechals mě zde,
jen Bůh vidí, kde.
Víš, že jedenkrát
v samotě své vlčí,
víš, že jedenkrát
Lásce budeš rád?
Budeš zaklínat –
ticho, všechno mlčí –
budeš zaklínat,
na mne vzpomínat.
Přijdeš zamyšlen
zvonit u mých dveří,
milý jak v ten den
přijdeš zamyšlen.
Hlas ti zvěstuje:
„Pozdě!… V hrobě leží!“
To ti zvěstuje.
Nepolituje!
Tvář ve vodě
Studánko má čistá,
drahá k tobě pouť!
Až si budeš jistá,
že máš vzácný proud,
jejž jsem nasbírala,
když už večer vlál,
zdali bys mi dala
zpátky, co mne stál?
Vodo od minula
na dně zrcadla,
když po tobě plula
luna přepadlá,
co jsem zřela dnít se
něžně od světel?
Jenom sen? Nic více…
Ale jak se skvěl!
Tůňko s živou vodou,
jsi-li pro mne jen
magnetickou shodou,
že mne vábíš sem?
Či… – i to mi berou? –
v hloubce zlacené
tvář mi vězníš, kterou
kalí pláče mé?
Vody posměvačné,
jež nás mýlíte,
zda vy duši lačné
tiše nedíte:
„Luna, jež dvé tváří
uzří s pavláčky,
dvakrát neozáří
tytéž miláčky?“
Přeložila Zdeňka Pavlousková
Marceline Desbordes-Valmorová (1786–1859) byla francouzská spisovatelka a herečka, kterou Paul Verlaine jako jedinou ženu zařadil mezi „prokleté básníky“ se slovy: "byla velkou umělkyní, aniž si to příliš uvědomovala - a bylo to tak líp". Její dílo bylo ovlivněno romantismem a spojuje vytříbenou formu s novátorsky otevřeným zobrazením autorčina života, naplněného existenčními starostmi a citovými zklamáními.