Svatý Jan pod Skalou, svatý Ivan v příkopu

Obrázek nebo fotografie#20943

Zpráva o jednom světci, místě, hudebním cyklu a padlém vojákovi.

Svatý Ivan/JAN a jeho sluj

V době státního svátku svatého Václava jsme v našich novinách psali o patronech národa. Český středověk (který naše osvícená doba většinou nazývá temným) znal archetyp pro naši dnešní dobu až neuvěřitelný: příslušníci vládnoucích rodů se vzdávali své osudové cesty držitelů moci, aby se stali služebníky těch posledních. Tímto způsobem se zrodili naši první svatí, Slavníkovec Vojtěch, Přemyslovci Ludmila, Václav a Anežka a její učednice Zdislava z Lemberka. Nejméně známý z nich je ale ten, který je všechny předešel. Svatý poustevník Ivan neboli Jan nebyl Čech, pocházel z Polabanů (slovanského národa, žijícího na dnešním německém dolním Labi, který vymřel na přelomu 18. a 19. století), byl synem jejich knížete a v mladém věku odešel na Berounsko, kde podle legendy strávil 42 let ve skalní poustevně, kde i zemřel, přestože ho už jako starce mladí manželé, první historický český kníže Bořivoj a jeho žena (pozdější svatá) Ludmila, zvali, aby s nimi žil na jejich dvoře. (S knížetem Bořivojem svedla Ivana srna, která vběhla do jeho jeskyně a s níž je od té doby Ivan zobrazován jako se svým atributem.) Místo, kde žil, bylo nazváno Svatý Jan pod Skalou a už století po jeho smrti tu byl na jeho počest založen benediktinský klášter. Zatímco kult svatého Ivana si dobyl největší slávy v pravoslavných zemích, jeho klášter se stal nejslavnějším v baroku, kdy Kryštof Dientzenhofer vytvořil jeho současnou podobu, v níž zde tisíc sto let po poustevníku Ivanovi (v letech 1949–1955) čelili peklu političtí vězni. V té době byl totiž klášter zrušen a na jeho místě zřízen patrně nejkrutější stalinistický koncentrační tábor v republice, který byl zrušen až na popud Mezinárodního Červeného kříže.

Svatojánské muzicírování

Zdejší (především ten renesančně-barokní) genius loci se snaží reflektovat cyklus nedělních hudebních setkání s měsíční periodicitou Svatojánské muzicírování, v rámci nějž zde v letošním červnu muzicírovali zpěvačka Irena Troupová, violista Petr Wagner a syrsko-český multiinstrumentalista Marwan Alsolaiman se svými Sefardskými variacemi, v červenci kytarista Stanislav Barek, v srpnu loutnisté a písničkáři Jana Lewitová a Miloslav Študent, v září historičtí multiinstrumentalisté Lenka Mitášová (organizátorka celého cyklu) a Tomáš Najbrt, a v říjnu historické hudební skupiny Ritornello a Svobodné hudební bratrstvo (které se definuje jako „originální renesanční dechovka“). Posledním letošním pořadem bude vystoupení anglického písničkáře italského původu Daniela Zappiho s písničkami z jeho debutového alba Shores of others (Břehy těch druhých), které proběhne tuto neděli, 12. listopadu, v 16 hodin. Danielovým synchronním spojením s místem působení svatého Ivana je příběh jeho dědečka, jemuž za druhé světové války zachránil život stejnojmenný muž. Pro tento článek jsme pořídili český překlad jeho písně, kterou si můžete poslechnout zde

IVAN

Ivan a můj děda

Vlasy z zázvoru

Měli sotva dvacet let

A oba válčili

Byl odboj, chtěli žít

V hřebenech Apenin

Kde partyzán byl skryt

 

Ivan ten byl z Ruska

Však jak se potkali?

Děd o válce moc nemluvil

Ani o příteli

Však každý z rodiny

Jeho jméno znal

Ztratil vlasy z zázvoru

Dědovi rostly dál

 

Ten pár jeden den sestoupil

Dolů do Forli z těch hor

Když fašistickej náklaďák

Tam zpoza rohu vyrazil

Tak jako vždycky zahli

Válka učila se skrejt

V tý ulici co běželi

Zalehli za pangejt

 

Neřekli ani slovo

Život na vlásku byl

Toužili aby se zvuk těch kol

Už odřítil

 

A pak najednou kulka

A dvě a tři a dál

Ivan se nehýbal

A na té zemi spal

 

Jak jeho přítel ležel

Vedle něj umíral

Můj děda, sotva dvacet

V tý chvíli pochopil, že

Chtěl-li Ivan žít 

Musel by ihned vyrazit

A jít

 

Ivan a můj děda

Vlasy z zázvoru

Měli sotva dvacet let

A oba válčili

Jen Ivana prozradily

Ty vlasy rezavé

V té bláznivé loterii

Vyhrál střelu, děda ne

 

Jméno Ivan zní jen

V naší rodině dodnes

Tak v paměti přežije

Vlasatý moloděc

 

Hnedka jak válka přešla

Můj děda si vzal Gran

Jako první se narodil

Starouš, můj strýček,

Ivan