Mulisi mulisi
Fejeton pro čas adventní
K měsíci prosinci patří i různé postavy, jejichž úkolem je nečekaně se vynořit ze tmy a vzbuzovat respekt. Mikuláš ještě existuje, neboť se ho podařilo integrovat do konzumní společnosti (v Americe se stal dokonce úspěšným delaerem jednoho nealkoholického nápoje), i když vedle všech těch bujarých čertů občas působí jako nezajímavý anachronismus. Zato různé regionální lucky, barborky nebo perchty chtě nechtě upadají do zapomnění. Co je každopádně všem těmto bytostem společné, je nejen odměňování dobrých a trestání zlých skutků, ale především hlasité volání: „mulisi mulisi“. Původně jsem se domníval, že jde o citoslovce (snad bych je měl sklon psát i „mulysy mulysy“, protože ypsilon je jaksi strašidelnější), byl jsem však poučen, že vzniklo zkomolením výzvy „modli se, modli se“. Je samozřejmě otázka, jestli je strašení nejvhodnější motivací k modlitbě. Atributem Lucie byl například velký nůž, kterým párala břicha těm, co porušili předsváteční půst – jak mám lidové tradice rád, po této formě zbožnosti se mi opravdu nestýská.
Známý je také pokřik „mulisi mulisi, manžel se ti vrací“ z půvabného loutkového filmu Lubomíra Beneše o čertu Arturovi, který tolik chtěl mít rohy, až dostal parohy. Josef Lada dokonce vytvořil postavu strašidla Mulisáka, to je ovšem tak nemožný packal, že se jím nemusíme příliš zabývat. I když: možná nám ta ladovská schopnost vysmát se vlastnímu strachu chybí. Dnes je naopak v módě bát se všeho nového a neznámého a strach si hýčkat, protože kdo se nebojí, je automaticky podezřelý.
Na Valašsku je například součástí čertovského kostýmu ježčí kůže, určená k co největšímu popíchání přihlížejících. Ta však přijde nejspíš brzy ke zrušení, neboť prý roznáší nejrůznější infekce včetně AIDS – bude ji muset nahradit něco hygieničtějšího, zvlášť jestli budeme chtít tento zvyk dostat pod patronát UNESCO. Ale není za tou současnou posedlostí bezpečností něco nebezpečného? Jsou jistě legračnější věci než ježčí kůže v obličeji, velmi záleží na tom, na které straně barikády zrovna jste - ale podstata obchůzek je právě v té nevázanosti, úředním glajchšaltováním se z nich ztratí něco dost podstatného. K lidskému životu patří trocha té temnoty, rozumná dávka rizika a strachu. Advent se z času usebrání a zpytování stává spíše intenzivním několikafázovým tréninkem na vánoční žranici. Veřejný prostor ovládlo blábolení a pitvoření, všichni se halasně dovolávají hodnot, jejichž smysl nechápou. Tam, kde se naši předkové dokázali modlit, my už jenom hlasitě, ale bezradně mulisáme.