Velkonákupní společnost družstev v Praze
Historie Velkonákupní společnosti družstev začala v roce 1908, kdy byla ustavena veřejná obchodní společnost pod názvem: „Dělnická nákupní a výrobní společnost Jaroš a spol“. Již o rok později byla provedena reorganizace na společnost s ručením omezeným a v roce 1912 byl změněn název na Velkonákupní společnost konsumních družstev v Praze – zkratka VDP. Tento název byl v roce 1928 upraven na Velkonákupní společnost družstev, přičemž zkratka VDP zůstala v platnosti.
Členskou základnu VDP tvořila zpočátku pouze spotřební družstva, později se jejími členy stala i družstva výrobní, stavební, spořitelní a další. Činnost VDP byla od počátku zaměřena na nákup, prodej, zprostředkování prodeje a výrobu. Jedním z prvních produktů, se kterými společnost obchodovala, byly zápalky a není jistě bez zajímavosti, že autorem malované etikety těchto zápalek byl známý český malíř Mikoláš Aleš. Ze skromných počátků vyrostl do začátku 20. let 20. století úspěšně prosperující podnik, toho druhu největší v celé tehdejší Československé republice, který postupně vybudoval rozsáhlou síť výrobních podniků a továren.
V polovině 20. let 20. století byl vedením VDP zakoupen pozemek v Praze na Těšnově, kde v období – od března roku 1927 do prosince roku následujícího byla vybudována nová administrativní budova, tzv. palác VDP. (Tento neoklasicistní objekt, postavený podle plánů architekta Adolfa Foehra, je nyní součástí památkové rezervace hlavního města Prahy. V současné době zde sídlí vrcholová organizace českého družstevnictví – Družstevní Asociace ČR – a má zde svůj prostor také Muzeum družstevnictví).
Ve 30. letech 20. století patřily k největším výrobním podnikům VDP například: továrna na výrobu uzenin v Praze 10, továrna na šití konfekce v Praze 2, ústřední skladiště v Praze 8 (tento komplex patřil k nejmoderněji vybaveným objektům ve střední Evropě), dále např. mlýn a pekárna v Kladně, továrna na zpracování tuků a výrobu kosmetiky v Nelahozevsi, mlýn v Kyjově, továrna na výrobu nití v Šumperku, skladiště v Děčíně a další skladiště na Slovensku v Žilině a Zvolenu a desítky menších zpracovatelských podniků rozmístěných strategicky po celém území republiky. U velkých objektů byly přípojky na železnici. Zboží, které bylo vyráběno v zařízeních VDP bylo „dobré zboží za přiměřenou cenu“. Značka VDP byla známá nejen v naší republice, ale i v zahraničí.
Velkonákupní společnost družstev „přežila období Protektorátu a 2. světové války“, ale nepřežila únor 1948. Po 40 letech úspěšné činnosti byla v roce 1948 násilně zlikvidována nařízeným splynutím se státním Velkodistribučním podnikem (zkratka VDP!), který byl založen na základě zákona č. 279 z 2. 12. 1948 a začal existovat od 1. 1. 1949.
Při vzpomínce na VDP je nutné připomenout osobnost velmi úzce spojenou s činností VDP a sice Emila Lustiga (1883–1962), který byl v letech 1910–1938 generálním ředitelem a předsedou představenstva VDP a velmi se zasloužil o úspěšnost této družstevní obchodní ústředny. Emil Lustig byl jedním z předních představitelů československého dělnického družstevního hnutí v období mezi dvěma světovými válkami. Řadu let byl zástupcem československého družstevnictví v Mezinárodním družstevním svazu. V roce 1939 byl nucen uprchnout před nacistickým pronásledováním do Švédska. Po celou dobu války byl ve spojení s Československou vládou v Londýně. Ihned po osvobození v roce 1945 se vrátil zpátky do republiky, avšak zapojit se do činnosti v československém družstevnictví mu nebylo umožněno. Po únoru 1948 se vrátil zpátky do Švédska, kde působil v Ústředí švédských družstev až do svého odchodu do penze v roce 1959. V emigraci také umřel.