KULTURNÍ NOVINY - nezávislé mediální družstvo (production)

DRAK ŘÍKÁ

 

I.

Drak sedí na hromadě kostí,

je listopad, ani jasmín

nezavoní.

 

Kouzelný koni, jsem sytý princezen:

závoje a karmínové rty, výkřiky

a nekrology,

 

dej mi rytíře! Chci se válet

v příčně pruhovaných svalech.

 

 

II.

Drak říká: jsem tu pořád sám,

co přivedeš, to sežeru –

 

Přiveď oči, které vidí budoucnost.

 

Večer budu si ji promítat

na stěně jeskyně, bude to veřejné,

v noci

se pak budu postit.

 

 

III.

Drak vaří oheň v sedmi hlavách.

 

Oči půjčil kouzelnému koni, rytíři

i divákovi. Drak říká:

 

vidíš příběh? Uhádni, jak skončí.

 

 

POTOM

 

I.

Potom přijde podzim: krásný

k zešílení.

Říká: léto bylo, teď si tebe vezmu.

Kde máš dveře? Už je otvírám, už jsem v nich,

kde máš špajz? Jdu ho vyjíst.

 

 

II.

Potom přijde podzim, praví: ty mi chutnáš,

celá kaštanová —

Kde se zapínáš? Líbí se mi, že ti v hlavě běží les.

 

 

III.

Potom přijde podzim, má zlaté žíně

v obočí. Ano, dej si mezi zuby kost,

neboj se mi svírat kmeny,

teď.

 

 

IV.

Potom přijde, zabere si velký sál,

filmy, které předtím promítal,

zády ke mně, nahý, spálí.

 

 

VÝKLAD

 

I.

Tady, nad vysokým stolkem drahé kavárny

sedí bůh.

 

Jak by ale seděl?

 

Je možné, že konstrukt vyšší bytosti závisí

na množství lidí ve Starbucks? Čím víc bloudů,

tím skutečnější božský zadek.

 

 

II.

Všechny kelímky přijdou do nebe:

ty nadepsané jmény

půjdou napřed, špalírem sezónních

a bezejmenných.

 

Kelímky s chybou ve spellingu

prověří k tomu zvlášť vyškolený anděl.

 

 

III.

Autoři úspěšného konceptu drahých kaváren

mají v pekle zvláštní sekci:

 

lungo v ceně 25,-

smí se tu vypít jen jednou za dvě hodiny,

a to pouze v případě, že se přitom

dlouze rozebírá

 

zadek myšleného boha.

 

 

 

VE SKUTEČNOSTI

 

Ve skutečnosti nepíšu já Noc: to ona

píše mne, to ona sedí pod smyšleným nebem

se smyšleným vínem.

 

A nejsou kolem lidé, to jen zástup duší

pozoruje čas, jak machruje

na skokanském můstku.

 

Ve skutečnosti to můj kocour

píše všechny básně, zatímco já

předu jetelem, zatímco Noc se svléká,

 

z nebe se olupuje světlo,

za každým keřem číhá zvíře.

 

 

KONEC VISÍ

 

I.

Světlo je vyrobené

z pozlacených listů. Požírá ho

chřtán vydlabané dýně,

 

mýtus s neurčeným koncem:

dovezli jsme ho z Polabí, a teď ho tady máme.

 

 

II.

Princ zachránce přichází vždy

s večerem. Tak ostrý je jeho meč,

že splývá s oblohou.

 

Rozseknutá nad Točníkem

krvácí pak karmín —

 

 

III.

Konec visí na sušáku s mokrým prádlem.

 

Zbabělec listopad ho nevysloví,

ač doprali jsme před polednem,

 

ač termostat vět ukazuje přes dvacet.

 

 

V PAPÍROVÝCH NOVINÁCH

 

I.

V papírových novinách

bydlí test autosedaček

a sedm strašidel. Všimni si okna:

je tu, abychom se mohli dívat ven.

 

 

II.

Na řevnickém hradle visí

mdlý pohled pána z rychlíku vyšší kvality;

a jakou kvalitu máš ty? Vědci zjistili, že

milovat umějí i muži podprůměrné výšky —

 

 

III.

Odevšad šlehají plevelné dřeviny.

Než dovaří se káva

v konvici dívky z Minibaru, zas tu

bude buš.

 

 

IV.

Sedm strašidel chřestí novinami.

Největším trestem pro neblahé události

je zlaté světlo

zachycené v listí.

 

 

DOTÝKÁ SE BÁSNÍKA

 

I.

Dotýká se básníkovy větve.

Celé to nějak skřípe, hele,

musí se to opravit.

 

 

II.

Do kůlny táhne cit, je ho fůra,

v ruce třímá hasák.

 

 

III.

Odkládá prak. Dotýká se básníkovy

ploutve nožem z rybí skřele, je to celé

jako obraz, mezitím, jak jinak,

už jsou oba nazí.

 

 

IV.

Dotýká se básníkova pohlaví:

ty hebké záhyby, je to jako květina,

tak ty jsi žena? Tím se vysvětluje

celá první sloka —

 

Poprvé se dotkne básníka.

 

 

PŮJDU KAMKOLIV

 

I.

Půjdu kamkoliv za pachem starých knih.

 

V prstech vylisovaných, promiň,

záložkáři, prahnu jen po vůni kůže,

 

po stínu, když míří na zažloutlý list,

když duše čtenáři vypadne ven

nosem.

 

 

II.

Půjdu kamkoliv, vypůjčím si zatracený slovník,

 

půjdu, Diviš, Hiršal, kamkoliv,

ve skutečnosti jde to všechno za mnou,

protože za pachem starých knih,

 

věčností vyplétaný neklid.