Voleníčko
Loni v létě jsem se dozvěděl, že k věcem, které musím dělat, aby se jakž takž stabilizoval můj zdravotní stav, patří změna jídelníčku. Ze všech jídel, která mi byla doporučena, mi nejvíc chutná čočka. Namočím si ji vždy do vody s octem a dělám si ji nakyselo, osolím, pak do ní vmíchám smaženou cibulku a servíruju s kyselou okurkou a s tím, čemu moje babička říkala volské oko a čemu Američani (což je můj vůbec nejoblíbenější výraz z angličtiny) říkají Sunny Side Up (nahoru sluníčkovou stranou). Nechápu, proč nás v dětství pořád cpali tím hnusným kašovitým hrachem a fazolemi, když čočka je tak skvělá a přitom je jí za 40 korun kilo. Kdybych byl Ezau, tak za mísu čočky klidně prodám své prvorozenství. Už proto, že jsme se sestrou žádný majetek nezdědili – až na ty dluhy, které se nám nakonec s pomocí boží snad podaří odmítnout.
Dnes je první kolo prezidentských voleb a tak ke mně přišel kamarád Honza, který má u mě doma schované doklady a rezervní šaty. Můj kamarád Honza bude volit pana Drahoše, protože „mu nejvíc připomíná Gustáva Husáka“. Jako člověk, jehož koníčkem je historie, namítám, že z hlediska dlouhodobé předpovědi nemá pan Drahoš šanci, protože v této zemi byli prezidenty vždycky buď bývalí premiéři, nebo lidé, kteří byli zavření ve vězení, což splňují pánové Zeman, Topolánek a Horáček. Honza se v historii ale taky vyzná, a připomíná mi, že Emil Hácha se do vězení dostal až po svém prezidentství, takže dle mnou stanoveného pravidla mají možnost všichni kandidáti. Se smíchem to uznávám, oblékám se a jdeme s Honzou do Herberta pro čočku.
Hlavní šok dne: v Herbertu se v den voleb prodává máslo jen za 29,90, což je o 15 korun míň než minule! Že by pokračování akce Retro, která byla v obchodě minulý týden? Vzpomínám si, že když jsem byl malý, na prvního máje byly k dostání kvalitní banány, na spartakiádu krásné řecké pomeranče bez pecek, a během první volby Gustáva Husáka generálním tajemníkem se prý obchody s textilem naplnily západními džínami za dumpingové ceny…
Vidím, že paní pokladní, která mi loni během herbertovsko-albatrosovské akce schovávala dětské knížky pro ratolesti mých přátel, se se svým zánětem močového měchýře už vrátila do práce – přejdu tedy do fronty k její kase. Je to ostatně výhodné. Důchodce, který stojí přede mnou, má na pásu jen velký kartón zlevněných toaletních papírů, balíček vrtulí a vaničku kuřecího v akci.
Během placení se ptám paní pokladní, jestli byla u doktora a zda se jí to už vylepšilo. Dozvím se, že u doktora nebyla – vzala si dovolenou, protože za nemocenskou by nedostala „žádný peníze“. Teď se těší, že za hodinu bude výměna: od stojáka bude moci jít k vedlejší pokladně, kde je židlička, na niž si bude moct sednout.
Honza už má hotovo: Sedí na své lavičce a konzumuje nákup; ulamuje si po střídě chleba a zapíjí ho malinovým sirupem, zatímco jeho pejsek Rony tahá po louce zahozené PET láhve a další odpadky. Honza půjde za chvíli volit a já budu mít na starosti Ronyho. Když ho Honza někde uváže, strašně totiž kňučí; myslí si, že mu pán utekl (protože přesně to se mu stalo s jeho bývalým pánem).
Budu Ronyho hladit a drbat za uchem, on bude radostně poskakovat a ani si nevšimne, že pán na chvíli odešel.
Těším se.
Jméno obchodního domu bylo změněno.