O roli společenství na poli práce aneb historie výrobních družstev
Počátky výrobních družstev jsou datovány počátkem 90. let 19. století. Jejich poněkud opožděný nástup za jiným družstevními odvětvími byl dán podstatně těžšími existenčními podmínkami. V konkurenci s kapitálově silnějšími soukromými podniky mohla obstát jen ta družstva, která svůj výrobní program zaměřila na řemeslnou odbornost, ruční práce a služby, případně ta, která spolupracovala se spotřebními družstvy, jimž dodávala část své produkce.
Vývoj výrobních družstev od roku 1892 do roku 1939
Nejstarším výrobním družstvem na území současné České republiky bylo v roce 1892 založené První výrobní družstvo cvokařské ve Věšíně na Rožmitálsku (později Kovo Věšín). Družstvo se zabývalo výrobou hřebů, hřebíků a cvoků do bot, zejména vojenských bagančat. Z dalších nejstarších družstev uveďme například v roce 1894 založené První výrobní družstvo dělníků kloboučnických v Praze, Grafiku, dělnické družstvo tiskařské v Plzni a v roce 1895 vzniklou pobočku Prvního vídeňského výrobního společenstva dělníků a dělnic kloboučnických v Brně.
Výrobní družstva vznikala a působila jako podnikatelská forma, sdružení výrobců s omezenými kapitálovými možnostmi. Působila na základě zákona z 9. 4. 1873, č. 70 Říšského zákoníku, „O společenstvech pro napomáhání živnosti a hospodářství“ (o tomto velice důležitém družstevním zákoně bude pojednáno v některém příštím příspěvku). Jak je známo již z článku o historii spotřebních družstev, první centrála dělnických družstev pro vzájemnou koordinaci a k ochraně společných zájmů – Svaz českoslovanských konzumních, výrobních a hospodářských družstev v Praze (později Ústřední svaz československých družstev) – byla založena v roce 1908. Při jejím vzniku bylo členy 12 výrobních družstev, v r. 1914 pak 33 a v roce 1918 již 51 výrobních družstev.
Teprve po skončení první světové války a vzniku samostatného Československa nastal větší rozvoj výrobních družstev: v r. 1920 bylo členy svazu 172 výrobních družstev, o dva roky později již 253 družstev. Výrobní družstva byla názorným příkladem dobrovolného sdružování, zejména dělníků a drobných řemeslníků, ke společné hospodářské činnosti. V roce 1923 byla založena Unie československých družstev jako další svaz sdružující spotřební, výrobní, pracovní, peněžní a hospodářská družstva v tehdejší ČSR. I když výrobní družstva nevytvořila tak silné odvětví jako třeba spotřební družstva, byla nepominutelným faktorem tehdejšího hospodářského systému.
Výrobní družstva v období mezi dvěma světovými válkami působila v mnoha odvětvích – například v potravinářském, oděvním, kovozpracujícím, dřevozpracujícím, zpracování kamene, papírenském a příbuzných oborech, podnikatelství, dopravě a v různých dalších. Postupem doby se družstevnictví dostávalo stále více do vlivu některých politických stran, o čemž rozhodovala převažující stranická příslušnost členů družstev. Ústřední svaz československých družstev byl například pod vlivem sociálně demokratické strany, Unie československých družstev stála od svého vzniku pod národně socialistickou stranou. Na zakládání nových družstev a rozšiřování jejich činnosti mělo negativní dopad ustanovení vládního nařízení č. 162/1935 a následující předpisy o omezení v živnostenském a jiném výdělečném podnikání, které se vztahovalo i na družstva. V roce 1937 bylo na území celého ČSR 317 výrobních a pracovních družstev s 16 168 členy.
Druhá světová válka a okupace: ochromení
Během druhé světové války a okupace Československa došlo postupně k razantním organizačním změnám, které postihly celé družstevnictví, tedy i výrobní družstva. Výrobní družstva náležela v nově nařízeném družstevním systému do Všeobecného družstevního svazu a jako všechna družstva z území Protektorátu byla začleněna do nacistického válečného hospodářství, mnohá z nich měla zastavenou činnost a členové podléhali pracovnímu totálnímu nasazení.
Výrobní družstevnictví v letech 1945–1989: princip naruby
Po osvobození republiky v roce 1945 se rovněž výrobní družstva rychle zapojila do obnovy válkou zničeného národního hospodářství a znovuobnovila svoje provozovny a původní činnost. Již v květnu 1945 došlo se souhlasem všech tří socialistických stran – komunistů, sociálních demokratů a národních socialistů – k ustavení centrály sjednoceného družstevnictví Ústřední rady družstev. V dalším vývoji se Ústřední rada družstev na základě zákona z 24. července 1948 stala vrcholnou organizací sjednoceného družstevnictví, soustřeďovala a organizovala všechna družstva na území Československa, jejichž členství v ÚRD bylo povinné.
V období let 1945–47 byla založena řada nových výrobních družstev, neboť družstevní podnikatelskou formu využili například zaměstnanci malých a středních podniků, či pracovníci konfiskovaných podniků, zvláště v pohraničí a mnozí další. V roce 1945 bylo v ČSR evidováno 529 výrobních a pracovních družstev s 85 903 členy, v roce 1946 620 družstev s 93 306 členy a v roce 1947 706 družstev se 102 605 členy.
Únorem roku 1948 se začala uplatňovat vedoucí úloha KSČ. Celé družstevnictví se stalo součástí centralisticko-direktivního byrokratického systému řízení státu a ekonomiky, skončilo období svobodného rozvoje družstev a nastoupilo období účelového zneužívání družstev. Na základě Usnesení politického sekretariátu ÚV KSČ z 23. 7. 1952, jehož celý název zněl: „Návrh směrnic k reorganizaci družstev spotřebních, výrobních a bytových“ byla znárodněno mnoho družstevních provozoven a likvidovány desítky výrobních družstev. Zároveň byl výrobním družstvům vymezen přesný okruh působnosti.
Usnesením politického sekretariátu ÚV KSČ z 18. 6. 1953 bylo rozhodnuto o zřízení Ústředního svazu výrobních družstev a v jeho rámci Slovenského svazu výrobních družstev. V říjnu 1953 se konal ustavující sjezd svazu a v jeho usnesení byla výrobní družstva orientována na zvýšení výroby zboží široké spotřeby, zlepšení služeb obyvatelstvu, zlepšení organizace výroby a hospodaření, na rozvoj družstev invalidů a lidově umělecké výroby, na využívání místních zdrojů surovin, na organizování školení a výchovy. Byly přijaty nové stanovy. O rok později, v roce 1954, byl vydán zákon č. 53 Sb. O lidových družstvech a družstevních organizacích, kterým pozbyl platnosti zákon z roku 1873. Družstva byla nově charakterizována jako „dobrovolné společenské organizace“, které napomáhají svou činností a kulturně politickou prací socialistické výstavbě, zvyšování hmotného blahobytu, kulturní úrovně členů i ostatního pracujícího lidu. Činnost družstev určoval plán sestavený v souladu s úkoly státního plánu rozvoje národního hospodářství. Znamenalo to definitivní konec svobodného podnikání družstev.
Teprve polovina 60. let 20. století v souvislosti s částečným uvolněním ekonomické i politické situace v Československu vytvořila podmínky k tomu, že výrobní družstva mohla začít experimentovat s novějšími metodami a začala se více zajímat o požadavky trhu. To se promítlo do sortimentu výrobků a jejich častější obměny. Do roku 1968 pak vstupovala výrobní družstva s určitým respektováním jejich samosprávy. Vznikla řada nových družstev. I pro výrobní družstva však srpen roku 1968 znamenal konec všem nadějím. Jako i v ostatních družstevních odvětvích byla organizace výrobních družstev přizpůsobena federativnímu uspořádání státu. Družstva v Českých zemích zřídila Český svaz výrobních družstev.
V nastávajícím období tzv. normalizace byla obnovena řídicí funkce státního plánu, který platil i pro družstva. Opět došlo k likvidaci vybraných družstev, či k jejich slučování. Přesto se výrobním družstvům dařilo v rámci možností zachovávat principy družstevního podnikání. Významnou roli hrála výrobní družstva v oblasti učňovského školství. Výrobní družstva šla svou cestou, vznikala a během doby se prohlubovala disproporce mezi svazovým administrativně direktivním řízením a samostatnou podnikatelskou iniciativou družstev.
Po roce 1990: zpět k demokratickému pojetí družstev
Rok 1989 znamenal i pro výrobní družstevnictví nový začátek. V roce 1990 byl ustaven Svaz českých a moravských výrobních družstev, byly demokraticky zvoleny nové orgány, přijaty nové stanovy. Svaz se nadále stal zájmovou organizací s dobrovolným členstvím výrobních a pracovních družstev. V následujícím období v rámci politických a hospodářských změn společnosti se výrobní družstva oprostila od deformací z předcházejícího období a zajistila si návrat k mezinárodním družstevním standardům a principům. Transformace české ekonomiky postavila družstevnictví před vlastní proces transformace. V roce 1992, proběhla řádná transformace majetku družstev na základě transformačního zákona 42/91 Sb. Družstva se zařadila do mechanismu tržního podnikání.
……………….
Více informací o výrobním družstevnictví lze získat na webových stránkách svazu: