Kauza Janek Kroupa: V rozhlase jde o hodně
Ve veřejnoprávním rozhlase se rozhořel spor. Jeho roznětkou byla stížnost radního Tomáše Kňourka v rozpravě na schůzi Rady Českého rozhlasu 29. 11. 2017 (viz audiozáznam – 3. část zhruba od 1:50). Stížnost radního, který napadl načasování reportáže na den, kdy premiér Babiš jel vyjednávat s prezidentem Zemanem o nové vládě, a následující debata se týkaly textu reportáže zveřejněného na webu rozhlasu. Stížnosti vyšel bezprostředně vstříc generální ředitel René Zavoral, který po svém rozkladu situace, kdy konstatoval že jde o problém obecný, systémový a že v rozhlasové reportáži je to jednostranně uchopené, uzavřel: „…za sebe říkám, nejsem s touto prací spokojen, protože opravdu považuju tuto ‚kauzu‘ za zvláštně pojatou, nelíbí se mi načasování … mohla být odvysílána kdykoli jindy než v den, kdy ten, kterého se to týká, jede za panem prezidentem prezentovat jména ministrů nové vlády, tak já v tomto duchu jistá podezření mám… chci si udělat detailní analýzu … pan ředitel zpravodajství Pokorný nepřesvědčil mě, ani pan Kroupa, svými argumenty, že ta kauza není nějakou účelovou záležitostí v jakémsi, teď to řeknu hodně otevřeně, antibabišovském tažení…“ Tato reportáž vyvolala v následujících týdnech veřejné ohlasy včetně vystoupení ředitele Zavorala, v němž Janka Kroupu obvinil, že nadřazuje své ego zájmům rozhlasu a naopak Kroupa kontroval, že Zavoral je pod vlivem Babiše. Tyto průběžné ataky nyní vynecháme a posuneme se o další krok.
Sporné ředitelské hodnocení, reakce zvenku i rozhlasová petice
Na závěr lednové schůze (31. 1.) Rady Českého rozhlasu (zde) shrnul generální ředitel Zavoral dosavadní vývoj v reflexi kauzy: Byly vypracovány tři analytické studie, z nichž dvě odložil jako „nedostatečné“ pro potřeby hodnocení a ke svému negativnímu stanovisku k práci Janka Kroupy použil až analýzu třetí. Kritikové mu pak v médiích vyčetli, že to byl účelový postup, protože první dvě analýzy (od novináře Karla Hvížďaly a společnosti Newton Media) vyzněly ve prospěch Kroupovy práce, a ani ta třetí analýza, vypracovaná Institutem komunikačních studií a žurnalistiky Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, nevyzněla jednoznačně v neprospěch Kroupovy reportáže. Konstatovala totiž, že na investigativní práci nelze nahlížet optikou běžné žurnalistiky, protože je to náročnější obor, v němž přesvědčení investigativců o důležitosti kontroly a odkrývání kauz spjatých s enormní ekonomickou a politickou mocí má samo veřejnoprávní charakter. Tento aspekt ředitel Zavoral zamlčel. Podrobnější popis této situace lze najít v textu na portálu Ihned.cz, a to i včetně plného znění všech tří studií.
Způsob Zavoralovy argumentace i její celkové zaměření – která vyústilo i ve veřejné tvrzení o tom, že vybraní rozhlasoví redaktoři budou „proškoleni“, aby se takové situace neopakovaly, vyvolalo v rozhlase i mimo něj značné pohnutí. Zavoralovi napsalo otevřený dopis deset šéfredaktorů českých médií. V rozhlase se mnoho kolegů v petici, kterou bylo možno podepisovat do pátečního odpoledne (2. února), postavilo za Janka Kroupu. Zajímavé je, že aniž byl řediteli tento text s ukončeným podepisováním doručen, on sám hned v pátek přispěchal s veřejnou reakcí na text petice, v níž obhajuje a vysvětluje svůj dosavadní postup. Plné znění obou veřejných vyjádření je možno najít opět na serveru Ihned.cz.
Zaměstnanci v petici žádají, aby celý případ byl projednán Etickou komisí ČRo, vyslovují se proti manipulativnímu hodnocení reportáže a označují některé výroky ředitele Zavorala jako pokus o zastrašování. Generální ředitel Zavoral jim oponuje: „Právě já jsem byl tím, kdo kdysi zakládal v Českém rozhlase investigativní buňku zpravodajství a podporoval jejich práci, a to přístupem „padni komu padni“. Tím více se mě dotýkají slova Janka Kroupy, který k mé lítosti nemá na zřeteli dobro Českého rozhlasu a není schopen přiznat vlastní chybu, ačkoli byla potvrzena nezávislým a respektovaným zdrojem.“ – Zde jsou na místě otázky: Co je to dobro ČRo? A oba dva další zdroje, které nedostatky nepotvrdily, tedy nejsou nezávislé a respektované? Kdo o tom rozhoduje? Ředitel?
Je dobré tu připomenout, že Rada Českého rozhlasu přijala 31. 1. usnesení, kde „…vyzývá vedení ČRo, aby ve zpravodajských a politicko-publicistických pořadech zajistilo dodržování zásad objektivity a vyváženosti dle platných zákonných norem a Kodexu ČRo. V tomto případě tomu tak zcela nebylo.“ – Tím se do značné míry postavila za generálního ředitele, objektivní potvrzení kvality to ale není, protože ta věc sama o sobě není tak jednoznačně vyložitelná. A sama Rada je orgánem, o jehož nezávislosti lze mít bohužel pochyby (viz níže).
Hlubší principy skryté za kauzou
1. Práce se symbolikou
Pro nezaujatého čtenáře tu může jít na první pohled o „bouři ve sklenici vody“ kvůli jedné reportáži o problému, který je v kontextu s miliardovými kauzami či geopolitickým směřováním země vlastně marginální. Neoprávněné hospodaření na necelých dvou tisících hektarech… Ale už přirovnání v úvodu Kroupova článku, že jde o rozlohu více než 2300 fotbalových hřišť, udává věci konkrétnější rozměr a v souvislosti s tím skutečnost, že značná část těchto pozemků může spadat do gesce státu (zemřelí vlastníci atd.) ukazuje na hodně zanedbanou oblast. A Agrofert je modelovým příkladem zneužívání situace – a právě v kontextu s osobou ministra a designovaného premiéra Andreje Babiše, donedávna jeho vlastníkem (a dodávám s jeho působivými výroky „všeci kradnú“). Tolik o principielní symbolice a její důležitosti. Bylo naprosto správné postavit tu kauzu na Agrofertu. A je pak i zcela jedno, jestli ta reportáž vyjde v ten, či onen den.
Podle reakce GŘ na „načasování“, je vidět, s kým se vlastně identifikuje: S premiérem, kterému jde o to, prosadit se kdykoli bez ohledu na etické i zákonné principy. Nikdo nejsme dokonalí, jistě, dopouštíme se chyb, ale když se začne něco takto zpochybňovat, tak už to není „padni komu padni“. V důsledné logice tohoto principu musí platit „padni komu padni kdykoli“. Investigativní reportáž není zpráva ČTK ani akademická studie. Investigativní reportáž má – ať chceme nebo nechceme – vždy politický rozměr: Zasahuje do dění. Někoho zkoumá, po něčem pátrá, zvolí si symbolickou situaci či symbolické aktéry a na nich ukazuje nějaký problém. A vždy bude předmětem té reportáže někdo, komu to nebude po chuti. Zde nemám na mysli, že musí vždy jít o kriminální jednání. Jde ale vždy o jednání, kde někdo něco zanedbává, něco nevidí nebo vidět nechce. Nastavené zrcadlo pak bolí. Když má člověk vypjaté politické či mocenské ambice, bolí to dvojnásob. Jenže skutečná osobnost by to měla ustát a připustit pochybení a začít s nápravou, čímž se situace oddémonizuje a může se něco řešit.
2. Témata a způsoby
Ředitel Zavoral používá typickou figuru technokratů: Nejsem proti tématu, jsem proti způsobu. To je velmi ošidný přístup - zvláště pak před zraky veřejnosti - kterým se odsouvá bokem relevance tématu. Připomeňme, že v Kroupově případu se nejedná o kritiku začínajícího investigativce, ale dlouholetého zkušeného a ceněného novináře, který zažil ledacos, včetně trvalého tlaku na svou osobu ze strany těch, kterým se ve svých reportážích věnuje.
Když jsem si pročítal ony dvě analytické studie (IKSŽ, Newton), které se detailně zabývaly strukturou a kontextem reportáže (každá má přes dvacet stran), říkal jsem si, jak je musí vnímat člověk, který se dennodenně snaží dle svého nejlepšího vědomí a svědomí o něčem referovat, kolikrát v nepříjemných situacích nasazovat sebe sama, svoje cítění, svoje svědomí, který je vlastně setrvale v tlaku, a pak se jeho práce dostane pod takový akademický drobnohled. Frázovité a suché vyjadřování, kdy se měří v procentech vyváženost příspěvků jednotlivých aktérů či míra osobního zaujetí autora reportáže. Říkám si, jakto, že ještě dneska někdo vůbec takovou práci dělá, když ji lze takto rozmělnit. To chce opravdu silnou povahu, zvláště když zažijete, že vás ani váš management nepodrží (a „prádlo se nevypere doma“). Silná povaha znamená přirozeně i neobyčejně silné ego, aby se člověk pod těmi tlaky a možným rozpitváváním marginálií sám nerozpadl. Aby neztratil tah za výsledkem a sílu přesvědčení o smyslu takové práce.
Nejen generální ředitel, ale i jiní lidé vyčítají Kroupovi nadbytek ega. Chápu to, ale z hlediska GŘ svědčí takovéto vyjádření o nepochopení investigativní žurnalistiky a psychologického rozměru této práce. Svědčí to o jeho manažerské slabosti. A protože sám si není jistý étosem takové práce, tak používá nepatřičné metody – například bazírování na detailech (jejichž hodnocení je navíc otázkou pohledu a smyslu, jaký chceme oné práci dát). Tím veřejně přiznává, že neumí „doma“ jednat s lidmi, kteří jsou vyhraněnými osobnostmi. S šéfem zpravodajství na sebe křičeli, jak přiznal veřejně, a Kroupu shazuje v médiích, že prý nadřazuje svoje ego zájmům rozhlasu. Pochopitelně, Kroupa se následně adekvátně ostře brání, jak vyplývá z jeho povahy. Ale pardon, v této situaci, by měl být způsob rozehrávky i vedení hry z důvodu jeho postavení zásadně na straně ředitele.
3. Personální rozměr a dopad investigativní práce
O kvalitě investigativní žurnalistiky nerozhodují v zásadní míře jakékoli posudky, nýbrž stopa, jakou ta práce zanechá. Jestli něco zarezonuje, jestli se něco pohne, jestli se něco vytříbí, jestli dojde ke změně situace – nejlépe třeba i legislativní. Problém našich médií obecně spočívá v tom, že i když se třeba dělá investigace, tak je to často jednorázový výkop a téma už se dál systematicky nesleduje. Nejsou lidi, nejsou peníze. Podívejme se, jak vypadá například MfDNES, svého času silná v určitém typu investigace. Příčina spočívá v tom, že důsledná investigace se musí dělat dlouhodobě, musí se vracet ke zkoumaným tématům a pokud možno s jedním autorským týmem, který získal v té či oné problematice know-how a upevnil si étos práce (osobní vymezení vůči aktérům, upevnění vlastního sebevědomí v trvale tlakovém poli atd.) To všechno stojí peníze a vyžaduje to též minimální fluktuaci novinářů.
Jediné médium, které má na to, aby takovou koncepční filosofii investigativní práce naplňovalo (a z hlediska veřejného zájmu by rozhodně mělo!) je právě veřejnoprávní médium. Z dosavadního průběhu této symbolické kauzy je zřejmé, že technokratické vedení, které nedoceňuje náročnost a specifickou (i riskantní) povahu této práce a neumí zacházet se svými výraznými redaktory a autory (Kroupa není jediný příklad, z rozhlasu odcházeli v poslední době i další lidé), nemá předpoklady pro vedení kvalitního veřejnoprávního média. Směřuje k povrchnosti, zdánlivé vyrovnanosti, hlavně, aby bylo všechno formálně v pořádku. A nepřekáželo mocným a různým dobovým trendům.
4. Obavy z dalšího vývoje
Bohužel, právě v důsledku této duchovní slabosti současného managementu se skrývá nebezpečí, že se veřejnoprávní médium pod tlakem politiků může stát pouze bezzubým šiřitelem zábavy a povrchní publicistiky. Nebezpečí ztráty nezávislosti zrušením koncesionářských poplatků a převedení pod státní rozpočet a tím pod přímý politický vliv visí stále ve vzduchu.
Rozhlasová rada v současné podobě není jasným garantem ničeho pevného: Její členové jsou víceméně politicky jmenovaní, což je problém, na který už dříve upozorňovala iniciativa vedená Hanou Marvanovou. V současné době rada sama jeví různé ústupové tendence. Jak vyplývá ze zápisů předsednictva, je závislá na rozpočtu ČRo a dokonce sama nabízí, že sníží svůj rozpočet (zápis ze dne 31. 10. zde) A dále, pro letošní rok má ve svém rozpočtu navýšenou položku na reprezentaci (například náklady s výjezdy) a současně sníženou částku na zadávání analýz (zápis z 13. 12. zde). Tyto kroky rozporuje pouze jeden z radních (P.Šafařík), ostatní souhlasí. Když k tomu ještě připočteme další skutečnost, že nejnovějším členem rady je politik Vítězslav Jandák, jehož dehonestující výroky na adresu Janka Kroupy z poslední schůze Rady ČRo jsou indikátorem upadání úrovně debaty v rámci agendy rozhlasové rady, tak je trend ve fungování rady neutěšený.
Obavy z toho, že veřejnoprávní rozhlas se dostal pod taktovku duchovně vyprázdněných technokratů a zvyšuje se nebezpečí tlaku politických struktur – a investigativní žurnalistika je necitlivějším a současně nejdůležitějším charakter tříbícím místem – je zcela na místě.
5. Investigace a její dopady
Na závěr se podívejme na práci Janka Kroupy, který se tématům spojeným s A. Babišem (ale nejen s ním) věnuje dlouhodobě. Stačí se jen podívat na články, které následovaly po tom kontroverzním, abychom viděli, že tu jde o investigaci, která má smysl. Začalo se něco dít na ministerstvu i v legislativě. Viz zde a zde.
Smysluplná práce pokračuje. Jak dlouho ještě?
..............
AKTUALIZACE k dalšímu vývoji. Generální ředitel ČRo a ředitel zpravodajství ČRo vydali 5. února společné prohlášení, v němž docházejí ke smířlivým formulacím.
Doufejme, že celá kauza bude zdrojem poučení a sebereflexe pro všechny strany. Veřejnoprávní rozhlas je skutečně důležitým mediálním prostorem.