Ostrá paprika Oty Filipa
Lojzek a bubínek
2. března zemřel spisovatel Ota Filip (1930–2018), jeden z emigrantů české literatury, kteří jsou dnes více méně slavnější v zemi, kam doputovali, než ve své původní vlasti (vedle „Francouze“ Patrika Ouředníka, „Portugalce“ Františka Listopada, „Rakušana“ Pavla Kohouta či „Němce“ Jiřího Gruši). Jeho životní příběh byl unikátní tím, že pocházel z rodiny, která měla v mnohonárodnostní Ostravě úřední německou národnost, a když nazrála doba vyprávět, měl jako český spisovatel možnost sdělit příběh protektorátu „z druhé strany barikády“. To využil zejména ve svém nejslavnějším románu Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy (1974, původně samizdat), který byl do jisté míry českým ekvivalentem válečného autobiografického vyprávění Günthera Grasse Plechový bubínek o chlapci z „první bojové“ linie německo-polského Gdaňska.
Ota Filip, který si i během dospělosti v Československu prošel náročným životním příběhem (vojnu strávil u trestního Pomocného technického praporu, pracoval jako dělník, později jako redaktor novin, rozhlasu a nakladatelství), byl v roce 1970 kvůli několika protinormalizačním letákům zatčen a po výkonu trestu normalizačními orgány „odsunut“ do Spolkové republiky Německo, kde měl díky svému německojazyčnému původu právo na okamžité občanství. Zde se znovuzrodil jako německý spisovatel, který tentokrát měnil smířlivé paradigma náhledu na německou okupaci Českých zemí a na Čechy jako takové jak u majority, tak u tamních sudetských Němců.
Smrtelná aféra
Pozdní tragédií jeho života byla aféra s odhalením jeho spolupráce se Státní bezpečností z doby jeho služby u PTP, která mu ublížila víc nežli jiným literátům, již prošli tímtéž (Vladimír Škutina, Milan Kundera, Zdena Salivarová, Jaromír Nohavica) – v jejím důsledku se totiž zabil jeho syn. (Stejnou rodinnou tragédii v téže době prožil lékař a spisovatel Miroslav Plzák.) V dnešní době se ukazuje, že na rozdíl od literátů, kteří se za svou slabost (i za to, že se k ní včas nepřiznali sami) stokrát omluvili či ji uvedli na pravou míru, je u politiků tatáž minulost, většinou zapíraná a ponechaná bez jakékoli omluvy vlastně „kvalifikací“ na nejvyšší ústavní funkce. (Z poslední doby vzpomeňme nejen Andreje Babiše, ale třeba i glorifikovaného a Nobelovou cenou poctěného Lecha Wałęsu). "Starozákonní synovská oběť za dědičný hřích" gymnazisty Miroslava Plzáka mladšího a profesora na elektrotechnické fakultě v Bochumi Pavla Filipa se v tomto světle zdá nesmyslnou, nicméně Ota Filip ze své rodinné tragédie v románu Osmý čili nedokončený životopis (2007) vytěžil hlubokou niternou reflexi.
Ostrá paprika
Nositel nejvyšší stipendijní ceny pro německé spisovatele Andreas-Gryphius-Preis a českého vyznamenání Za zásluhy Ota Filip věnoval svůj život „překladu mezi dvěma zeměmi“. Jeho přímé pohledy příslušníka menšiny, které se mezi Čechy říká Sudeťáci a mezi Bavoráky Papriky (podle koření, které starousedlí Němci, na rozdíl od českých, moravských a slezských Němců, z větší části nepoužívají, a také podle většího temperamentu, který na rozdíl od nich nemají) zpravidla rozbíjejí ustálená paradigmata, které tvoří naše školské vzdělání a mainstreamová média:
„V Bavorsku žije přes tři miliony sudetských Němců a je to politický kapitál pro tamní stranu CSU. Tito lidé budou tuto stranu volit. Já jim říkám – až budete mluvit (i) česky, budete úplně normální. Oni jsou nám mentálně velice příbuzní. Ta tolik kritizovaná germanizace v minulosti nepřicházela ze Saska či Bavorska, ale z Rakouska. Rakušané k nám mají stále jakýsi vztah vyšší buržoazní třídy. Kdekdo mi tam řekne, že měli doma českou kuchařku či krejčího. Bavorák by nesrovnával Čecha s krejčím či s kuchařkou. I v Německu (ale) ta reflexe na nacismus přicházela se zpožděním více než třiceti let. Když jsme přišli do Německa v roce 1974, neměli jsme tam šanci se ze sdělovacích prostředků dozvědět, co nacismus všechno způsobil. Ta diskuze, práce v archivech, to vše se oživilo později.“ (Zdroj zde.)
Na přelomu letopočtu se německý Ústav pro vzdělávání zeptal padesáti německých spisovatelů, jaké bude třetí tisíciletí. 49 německých spisovatelů odpovědělo pozitivně. Jen ostrá česká paprika Ota Filip napsal:
„Já mám výhodu, že už jsem starý a z třetího tisíciletí už toho moc nezažiju, protože to bude zkurvené tisíciletí. Nebudeme se prát, jestli jsme levičáci nebo pravičáci, ale popereme se o potraviny a o čistou vodu, které bychom se napili. Jsem rád, že nemám děti a nemusím mít strach, co je čeká.“ (Zdroj zde.)
Tichý zákaz
Podle Filipova románu Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy natočila ostravská televize v roce 1994 stejnojmenný sedmidílný historický seriál, odehrávající se mezi lety 1930 a 1968 - s hvězdným obsazením (mj. Iva Janžurová, Stanislav Zindulka, Jiří Štěpnička, Marek Vašut). Ten měl ale už během svého vzniku problémy, které naznačovaly, jak to bude se svobodou tvorby i v polistopadovém režimu. Seriál musel být jinak sestříhán, a ačkoli po premiéře bylo diváctvo nadšeno a odborná kritika se prakticky shodně vyjádřila, že to bylo nejlepší poválečné umělecké vyrovnání se s německou tematikou, seriál se od své premiéry na mateřské obrazovce reprízy nedočkal…