MAREK FENCL: NA SAMOSpÁDNÝCH TRATÍCH
žebra roštů určovala směr / přibitá do kříže
Nevtíravé a nedoceněné bývá umění pokorně se dívat, vnímat svou existenci nikoliv v expresivních kulisách velkého světa, nýbrž v paměti nejbližších míst a věcí, v nenápadných paralelách, v nezřejmých metaforách, ke kterým se lze dobrat jen ztišením. Básně Marka Fencla jsou pro mne jihomoravskou analogií haiku, prostorem v němž noc je napohled průchodným sklopcem, pastíza níž bylo vidět hvězdy. V takovém prostoru rád prodlévám, svázané boty přes rameno, mimo jiné i proto, že takových míst je málo jak v životě, tak v poezii.
Petr Čermáček
DRÁHA
Hraniční tok ztraceně meandroval,
připomínal slepou minulost.
Trať i řeka se sbližovaly.
Sám bych to nedokázal,
byť jsem byl na straně řeky.
Ostrý vítr hnal vlny
proti pomalému proudu.
LÉTO 2010
Noční bouřka zaklenula výhled,
tma prudce rozpraskala.
Hledal jsem starou malbu.
Stejně tak se u nás pnula
rychle vysychající hlína
na dně bývalého rybníka.
KAŽDÉ RÁNO
Cesta vedla přes most z hatí.
Žebra roštů určovala směr,
přibitá do kříže.
Pod nimi hladina řeky a příčný proud
pokaždé vířil jinak.
VE VÝŠCE
Chodníky z mřížových roštů
vedené kus nad zemí.
Cesta pod nimi nepřiznaná.
Všechno hned propadá,
jen trochu sněhu chvíli zůstane.
TISKNOUT SE V TIŠINÁCH
Stačil rok, aby na konci zimy
loňské úponky zcela zdřevěněly.
Pevně přirostly k drátěnkám
linkujícím zužující se cestu.
Hlavně neočehlat očka, říkával můj děda,
když se vyřezávaly letorosty.
Do náruče se sbíralo staré dřevo,
které nebylo nikdy samonosné.
DO DALŠÍHO ROKU
Noc otevřela past.
Napohled průchodný sklopec.
Jenom zlehka našlapovat.
Za ní bylo vidět hvězdy.
Překážku vzdálenou,
stojící však v cestě navždy.
I. a III.
Chodník si našel cestu
v mírném vánku
prostředkem rozpadlého stromu.
Mezi stejnými díly
označenými nepozičními čísly.
VE VELKÝCH PAVLOVÍCÍCH
Mamince
Rychle se točí kolo na hřídeli
a odvinuje se řetěz
do hloubky studny.
Přibližuje se hladina spodní vody.
Bezdůvodně se vznáší nad bezednem.
Rukama ohlazené dřevo dokola běží,
leskne se v okolním světle.
Prosebně natažené dlaně brzdí,
jen propouští pád.
MŠE
Vysoko na kůrových schodech, na pobřeží,
seděl chlapec a nerozuměl slovům v cizí řeči.
Hlavu u kolen, začal splétat gumová zdrhovadla sandálů.
Zauzlení drželo proti jeho vůli.
Když měl pokračovat nahoru, šel jako trestanec
s nohama spoutanýma k sobě,
k údivu těch co sestupovali dolů.
Nebylo mu pomoci a tak z kostela vyšel bosý,
svázané boty přes rameno.
MLÝN
Propastný mlýn
drtí.
Na mlecích stolicích
mění hladké válce
zrna na vločky.
Těžce padá sníh
na samospádných tratích.
Marek Fencl se narodil v roce1967 v Hodoníně. Vystudoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity, pracuje jako lékař v Brně. Za sbírku Vinný kámen (MU Brno, edice Srdeční výdej, 2009) byl nominován na cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku. V roce 2017 vyšla ve Welesu druhá sbírka Rosné kořeny.