Bitva u Blenheimu
To v letním bylo večeru,
kdy u dveří své chaty
po práci starý Kašpar sed
si v slunce západ zlatý,
co vnučka jeho Mina malá
si na trávníku vedle hrála.
Tu bratr její Petříček
sem cosi valil k hraní,
to bylo velké, kulaté
to našel, zdroj kde v pláni.
Co kulaté to hladké velké,
se ptal, co našel v říčce mělké?
To starý Kašpar hochu vzal,
jenž zdiven naň se díval.
Hleď, to jest lebka, hochu můj,
a vážně hlavou kýval.
Těch chuďasů zde mnoho zbylo,
když velké vítězství zde bylo.
Já v zahradě jich našel dost,
tam hromady jich leží.
Já vyoral jich často víc
ve polní hroudě svěží.
Tam sta a sta jich zemi krylo,
když velké vítězství zde bylo.
„Jak stalo se to, pověz nám?“
Petříček dí jak divý
a Minka oči otvírá
a čeká steré divy.
„Tož s námi sděl ten zápas celý,
proč bili se tam, proč tam mřeli?“
A Kašpar: „Kdo byl Angličan,
Francouze v útěk stopil,
však proč tam tak se vraždili,
jsem dobře nepochopil,
leč co tu vojska, přisvědčilo,
jak velké vítězství to bylo.
V Blenheimu otec můj byl živ
u malé řeky břehu,
chýš spálená až v základy,
on na útěku, v běhu
i s ženou, dětmi, v bitvy vřavě
ni úkryt neměl svojí hlavě.
A mečem ohněm šírý kraj
kol zpustošen byl celý,
a mnohá matka podlehla,
a mnohé dítky mřely,
však to se vždycky přihodilo,
kde velké vítězství kdy bylo.
A pohled na to bojiště děs,
hrůzu hnal mi v tváři,
ta spousta zlá, jich tisíce
kde hnily v slunce záři,
Tak na vlas vždy se přihodilo,
kde velké tak vítězství bylo.
Vévoda z Malbro slávu měl,
s ním Eugen, princ náš milý!“
— Dí Minka: „Notný práce kus
zde oba postavili!“
„Ne, dítě,“ starci z úst se lilo,
„to velké vítězství jen bylo.
A každý pluk ctil vůdce ty
již tak to vykonali.“
— „Však jaký z toho všeho zisk?“
se Petříček ptal malý. —
„Mlč, kluku! Nevím, však to dílo
vím, velké vítězství že bylo.“
Přeložil Jaroslav Vrchlický (z výboru Moderní básníci angličtí vydaného J. R. Vilímkem roku 1900)